Brejle a okuliare. Jaká je historie nezbytné pomůcky i nezaměnitelného módního doplňku?
Bejle a okuliare. Netradiční výstavu brýlových obrouček najdete na prostějovském zámku. Víte, jak se k nám brýle dostaly, a že je najdete už na obraze mistra Svatojiřského oltáře?
Z brýlí se dá udělat nezaměnitelný módní doplňěk. Výstava vás zavede do historie československé výroby brýlových obrouček. Je výsledkem disertační práce autora expozice Ondřeje Viceny, který je zároveň designérem firmy Okula Nýrsko. Jak se vlastně k brýlím dostal?
"Já jsem samozřejmě nositel brýlí, takže jsem odmala řešil brýlové obroučky na nose. Měl jsem také zájem o historii. Poté, co nastoupila retro móda, jsem jako student umělecké školy neměl velký rozpočet na nákup nových obrouček, tak jsem se začal pídit po brýlích s nýtovanými panty, podobné brýle nosil třeba Andy Warhol. A tak jsem si nechal osadit celuloidové obroučky z blešího trhu. Zjistil jsem, že to vyráběla Okula Nýrsko. A tím se to celé rozjelo."
Brýle byly i tématem vaší dizertační práce. Staly se i vaším zaměstnáním.
"Tématem dizertace vlastně byl československý design brýlí. Čili výstava Bejle a okuliare je extraktem toho, co se mi podařilo najít."
České obroučky v porovnání se zahraničím obstály. Měli jsme i opalovací brýle
Byly české obroučky srovnatelné se zahraničím?
"Ano. Designér brýlí Jaroslav Trubač jezdil na světové veletrhy do Paříže, které se zabývaly brýlovou módou. Takže ty tendence třeba v 60. letech, kdy se začaly objevovat brýle s op artovou estetikou, tak se i v Československu objevily. Máme třeba jeden model brýlí Okula Retina. Jsou to opalovací brýle, říkalo se jim také štěrbinové, vypadají opravdu jako z kosmu."
Zabrousíme trošku do historie, kdy se začaly v Česku objevovat brýle?
"K nám se brýle dostaly z Norimberku, respektive výroba obrouček. V Norimberku byly třeba takové speciální drátkové brýle, kterým se říkalo brýle norimberského typu. Ty brýle se objevují i na různých obrazech. Potom na přelomu 19. a 20. století, se u nás usadili bratři Ecksteinové. A k těm se váže i ten příběh značky Okula."
Takže založili továrnu Okula Nýrsko?
"Přesně tak. Oni byli nejdřív ve Vídni a pracovali také v Praze. Potom ve Vídni nastaly stávky dělníků, tak se přesunuli částečně do Prahy, ale hlavně do Nýrska, ke kterému měli nějaké vazby, a byla tam levnější pracovní síla, protože tam zkrachovaly nějaké sklárny v okolí. Vznikla tam větší továrna, která zásobovala Rakousko-Uhersko brýlemi."
I mniši měli zvětšovací kameny
Kdy se poprvé objevovaly brýle ve světě?
"Na předchozích výstavách jsme měli obroučky zapůjčené od sběratele Viléma Rudolfa, což je optik z Prahy. Má velikou sbírku, troufnu si říct, že mezi sbírkami v Evropě je jedna z nejzajímavějších, ačkoli to moc lidí neví. Má třeba historické obroučky z konce 16. století, brýle z rohoviny, z želvoviny, z různých dražších kovů. I na obraze od mistra Svatojiřského oltáře můžete vidět takové skřipcové brýle, což byl asi jeden z těch prvních obrouček. Už mniši v klášterech, když zpracovávali iluminace nebo potřebovali číst nějaké texty, tak používali tzv. zvětšovací nebo čtecí kameny.
Posléze se ty brýle vyvinuly do takových zdobnější věcí. Usazovaly se na nos, respektive jinak musely být udržovány takovým skřipcem. Hodně zajímavé jsou brýle z Asie, jsou to skládací brýle. Ty obroučky zasazovali do želvoviny. Věřilo se, že přinese tomu nositele dlouhověkost. Takže to byly takové artefakty."
Kolik rámečků máte doma vy osobně?
"Mám jich kolem deseti. U mě je to trošku složitější, respektive s dioptrickými brýlemi to není tak jednoduché, to střídání. Nosím i svůj návrh brýlí, který jsem navrhl pro Okulu, se slunečním klipem. Je to takový hranatější model, který vychází z obrouček z 50. let. Samozřejmě také se těším na to, že si vyrobím svoje vlastní brýle, protože mám různé stroje na brýlařskou produkci."
