Čeká nás padesát let s dešti a povodněmi
Ivo Železný proslul na počátku 90. let vydáváním brakové literatury pro ženy v sešitové edici Večery pod lampou. Někdo si jeho obraz zafixoval v této podobě a má to dnes jednoduché. Kdo sleduje činnost nakladatelství dál, vidí rozporuplný ediční plán, do kterého se vejde snad všechno. Na jistých internetových stránkách byl svého času označen jako "gargantua českých nakladatelů". Dnes se Vilém Faltýnek vypravil pro knižní novinku právě do jeho nakladatelství.
Nakladatelství Ivo Železný vydává literaturu nejrůznějšího druhu. V jeho produkci najdeme slovníky, encyklopedie, čtení pro ženy (nepřekvapí tu Popelka Biliánová), esoterickou literaturu, ale taky překladovou i původní prózu (například Josefa Škvoreckého). Železný rovněž dává prostor začínajícím básníkům.
Dnes bereme do ruky titul Utajené dějiny podnebí. Název prozrazuje touhu upoutat návštěvníka knihkupectví. Autora knihy Jiřího Svobody jsem se zeptal, zda je titulek jeho dílem: "To vymyslel tým pana Železného," vysvětluje. "Původně se to jmenovalo Klimatické oscilace a pravěké migrace, to by pochopitelně asi čtenáře moc nenalákalo, tak tým pana Železného vymyslel ten titul Utajené dějiny podnebí."
Jiří Svoboda se ve své nevelké knize pokouší racionálně vykládat některé velké i malé historické zvraty jako důsledky klimatických změn. Možná si neumíme dost dobře představit, že by v Čechách mohlo být jiné klima, než jaké známe. Lidská paměť je omezená. Věřili byste, že například v 1. polovině 16. století bylo v Čechách tak teplé podnebí, že se na Kolínsku dařilo melounům a ty byly podle historických zápisů dodávány na habsburský trůn do Prahy?
Naopak třicetiletá válka spadá do období ochlazení, které začalo na severu Evropy a později dospělo i do středních šířek. "Třicetiletá válka je názorný doklad, jak klimatická změna dokázala rozvrátit značnou část evropského kontinentu," vysvětluje Svoboda. "Kdo před tou válkou o Švédech věděl? Jen malá část vzdělanců, většina o nich nevěděla nic. A najednou se objevil 'švédký fenomén' v podobě permanentně vítězících Švédů, kteří kam přišli, tam vítězili. Ono to mělo logiku v té klimatické změně. Klimatické změny se nejdříve a razantně projevily v severských zemích, které byly nejblíže oblastem, kde ty změny vznikají. To dramatické zhoršení klimatu bylo ve středních šířkách pociťováno velice intenzivně, zatímco švédské vojsko přicházelo do podmínek, které už znalo ze své domoviny. Každý švédský voják byl vybaven dvěma páry pletených punčoch, když mu zvlhly, tak si je vyměnil, čili to vojsko okamžitě obnovilo svoji bojeschopnost. Druhá věc, kterou nám třicetiletá válka přinesla, byla novinka - pletený svetr. Pletené svetry do té doby ve středních šířkách Evropy známé nebyly."
Vlhké období s vyšším množstvím srážek zapříčinilo podle Svobody také neúspěch křižáckých výprav, které se pokoušely potlačit husitské hnutí. Řeky se rozlévaly, rybníky bylo nutné vypouštět a těžkooděnci v řekách tonuli a po rozbahněných cestách postupovali jen pomalu.
Právě omezená lidská paměť spolu s pocitem, že jsme se vyvázali ze závislosti na přírodních změnách, má vinu i na tom, jaké škody napáchaly povodně v roce 1997 a 2002. "Minulých padesát let, přibližně od roku 1940, jak ukazují matematické modely, se srážková činnost zmenšila, letní teploty se zvýšily a my jsme to začali považovat za trvalý stav. Bohužel si na to zvykly i stavební úřady, které v tomhle svoji roli nezvládly a vydávaly stavební povolení i do míst, kde by žádné stavby být neměly. Do těch záplavových, inudačních území. To by si naši předkové nikdy nedovolili. Postavit stavbu v území, které sice nemusí být deset, dvacet let postiženo, ale oni věděli, že jednou ta povodeň přijde, a proto si tam nedovolili cokoli postavit."
V těchto změnách by jistě bylo dobré vysledovat pravidelnost, abychom je dokázali předjímat. Svoboda tvrdí, že v tomto směru mají Češi dokonce světovou prioritu: "Velice nedávno, tuším v loňském roce, v našem tisku proběhla zpráva, že tým amerických sedimentologů objevil střídání sedimentů s dvěstěletým cyklem. To pro české klimatology není nic nového, protože my už dávno víme o stoosmdesátiletém cyklu, který byl u nás objeven doktorkou Charvátovou před už asi jedenácti lety. Takže tento stoosmdesátiletý cyklus je známý, vyšel z naší oblasti, ale samozřejmě někdy je tato pravidelnost do jisté míry utlumena antropogenní, tedy lidskou činností."
A co ten cyklus nese?
"No ten nese střídání střídání pozitivních a negativních období. To znamená střídání zvýšení srážek se snížením, snížení a zvýšení teplot a podobně."
Vy taky mluvíte o nějakých podcyklech...
"Ten základní dvěstěletý cyklus, který jde podle sinusoidy od nuly přes 1 k nule, pak přes -1 opět k nule. Jedna polovina je přibližně 100 let. Ale ta jedna polovina se zase dělí, a to je čtvrtina zhruba 50 let. To je těch 50 roků, kdy ty záplavy nebyly, a teď nastává 50 let, kdy zase záplavy budou pravděpodobnější." Kromě objevu doktorky Charvátové Češi rovněž vyvinuli metodu, jejíž pomocí lze zjišťovat zbytkový magnetismus starých hornin. "Ta metoda je velmi zajímavá, protože určitým postupem lze současnou magnetizaci vzorku vyrušit a lze zjistit původní magnetizaci v době vzniku horniny. Tímto způsobem byla zmapována celá řada lokalit v Čechách a podařilo se velice přesně určit putování magnetického pólu za posledních 20 tisíc let."
Což samozřejmě potom navádí k úvahám o proměnách klimatu.
"Samozřejmě, to jsou všechno spojité nádoby. Jde o to, kde se nachází severní magnetický pól. Protože z toho místa v arktické oblasti postupují všechny brázdy nízkého tlaku vzduchu. A jestliže se posune k jihu, tak se s ním posune i ta arktická oblast a brázdy postupují více do Evropy. A tímto způsobem tedy česká věda přispěla k vysvětlení vzniku ledových dob," uvedl v rozhovoru pro zahraniční vysílání český klimatolog a autor populárně vědecké publikace Utajené dějiny podnebí Jiří Svoboda.
