Čekání na očistu
V pátek začal sjezd vládní sociálnědemokratické strany, ke kterému mnozí politici a pozorovatelé shlížejí s napjatým očekáváním nebo naopak s jistými obavami. Naproti tomu pouze třetina veřejnosti se domnívá, že sjezd přinese nějakou změnu na české politické scéně. Jak uvádí Zdeněk Vališ, možná je tomu tak proto, že sociální demokraté stále teprve hledají svou tvář.
Osm let stál Miloš Zeman v čele strany, kterou stvořil k obrazu svému. Během té doby ji vytáhl z nicoty až do vládních výšin. Za pár hodin předá dobrovolně svou loď do rukou jiného kapitána i kormidelníka. Zda si k lodi podrží i nadále jistá vlastnická práva, je v tuto chvíli ve hvězdách. V každém případě sepsal Zeman závěť v podobě zprávy k delegátům sjezdu. Její obsah je víceméně znám už řadu týdnů. Ale i kdyby nebyl, vzhledem ke konsistentním postojům předsedy všichni stejně vědí, jaký odkaz straně zanechává.
Česká politická scéna je v pojetí Miloše Zemana velice přehledná a zřetelně černobílá. Dominují na ní dva protagonisté, kteří jsou zároveň herci, režiséry, dramaturgy a v podstatě i producenty. Na jedné straně levicová sociální demokracie, na straně druhé stabilní protivník i partner pravicová ODS. Není v tom žádný paradox. Obě strany, jak vysvětluje Zeman, dodržují dohody a vyznávají stejná pravidla hry. Vše ostatní na politické scéně je pouhý kompars. Prezident má při slavnostních příležitostech klást věnce a jinak se řídit pokyny vlády a parlamentu. Jakákoli vlastní iniciativa nepřichází v úvahu. Zbytek komparsu je na scéně v podstatě zbytečný. Vždyť vlastně jen žblekotá v jiné tónině to samé, co duní z úst dvou hlavních protagonistů, a ruší tak diváky při představení.
Pouze lidovce bere Zeman na milost a je ochoten jim blahoskloně přidělit ve hře i nějaký ten štěk. Lidovci mají přece jen mezi diváky své stabilní příznivce, ochotné přijít kvůli nim i na mizerné představení. Takové příznivce mají sice rovněž komunisté, ale ti jsou předurčeni k tomu, aby je sociální demokracie zadupala do země. Tak nějak tedy s určitou nadsázkou vypadá podle Zemana česká politická scéna. Vysmýčená a nuancí zbavená. Uhranutost mnohých sociálních demokratů svým velkým guru je ovšem sice stále obrovská, ale přece jen jim musí být patrná zřetelná slabina jeho konstrukce. Ta totiž vychází z předpokladu, že strana získá v příštích volbách opět tolik hlasů, aby se mohla ucházet o účast ve vládě z pozice vítěze. Jenže ty minulé volby vyhrála sociální demokracie pouze zásluhou toho, že pro sebe nasála všechno možné okrajové smetí. A taková taktika může fungovat nanejvýš jednou.
Volby se vyhrávají v politickém středu, přestože sociologové a politologové připomínají, že většinový český volič není ještě pevně usazen na pomyslné pravolevé úsečce. Často se neorientuje v tom, co je vlastně napravo a co nalevo. Myslí často levicově a volí pravici, protože ta má v důsledku zkušenosti s komunistickým režimem punc větší důvěryhodnosti. Sociologové si pak lámou hlavu nad interpretací různých průzkumů veřejného mínění, které vyznívají schizofrenně. O středového voliče ale může usilovat jen taková sociální demokracie, která se zbaví ideologického balastu z konce 19.století. V západní Evropě byla jednou z posledních německá sociální demokracie, která podstoupila očistnou kůru v roce 1959 na historickém sjezdu v Bad Godesbergu. Českou sociální demokracii její Bad Godesberg teprve čeká. Znalci poměrů v Lidovém domě soudí, že letos to určitě nebude.
