Cenu Gratias agit získala i slavná česká choreografka z Austrálie nebo univerzitní Klub Komenský z Nebrasky

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

V pravidelné rubrice Češi v zahraničí Vám dnes představíme významnou českou tanečnici a choreografku Zoru Šemberovou, která od roku 1968 žije v Austrálii, a dozvíte se o činnosti Českého klubu Komenský v Lincolnu v Nebrasce.

Zora Šemberová, foto: Martina Hřibová
Byla první Julií v Prokofjevově baletu Romeo a Julie při jeho světové premiéře v Brně v roce 1938. V roce 1960 se jako choreografka podílela na legendárním představení Otvírání studánek Bohuslava Martinů v Laterně magice. V roce 1968 emigrovala do Austrálie a za tři desítky let nato získala v pražském Národním divadle cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanečního umění. Tolik alespoň ve stručnosti o jedné z nejvýznamnějších českých tanečnic a choreografek 20. století - Zoře Šemberové:

"Já jsem studovala ve Vídni a potom jsem studovala v Paříži u Preobraženské, takže já jsem měla dobré učitele,"

vzpomíná na své začátky před téměř osmdesáti lety paní Šemberová. Později vystupovala v hlavních rolích na scéně Zemského divadla v Brně a Národního divadla v Praze.

"Já jsem dělala dramatické role, protože jsem byla velice zaměřená na výraz. Takže jsem měla role, které jsem velice studovala, například Viktorku. Tu jsem studovala s lékařem. On se tedy na mne díval jako na blázna, ale potom pochopil, co chci. Já jsem chtěla, aby to bylo pravdivé."

Cena Gratias agit 2005, foto: Martina Hřibová
Měla za sebou choreografie Jana Husa, Psohlavců, Komediantů, ale i zákaz Radokovy inscenace Otvírání studánek, když se v roce 1968, ve svých pětapadesáti letech, rozhodla emigrovat:

"Totiž já jsem jela na prázdniny. A v tu dobu nás pustili obě dvě, moji dceru Pamelu i mne. Pamelka jela do Londýna a já do Austrálie. A aby mi ředitel pomohl, tak mi napsal: okamžitě se vraťte, dali jsme vás do penze. A to jsem věděla, že nemám práci, tak jsem tam zůstala."

Dnes přiznává, že začátky v cizím prostředí pro ni nebyly lehké. Stala se učitelkou pohybového tance a pantomimy na univerzitě v australském Adelaide.

"Já jsem nejdřív učila prostřednictvím němčiny a francouzštiny, protože jsem uměla jen YES a NO. A potom jsem se pomalu naučila anglicky a rozšířila jsem rejstřík. Já jsem učila lidi se pohybovat. Bylo to dost obtížné, protože oni všechno "take easy", ale za tři roky jsem si je vychovala natolik, že by prostě šli třeba i o půlnoci. Ale já jsem je držela, vůbec jsem nedělala kompromisy a nutila jsem je, aby se naučili."

Flinders University v Adelaide udělila Zoře Šemberové v roce 1979 čestný doktorát. Dnes více než devadesátiletá dáma stále učí mladé herce a tanečníky, píše odborné knihy a pracuje i pro českou komunitu v jižní Austrálii.


Promítání českých filmů, koncerty české hudby, přednášky českých spisovatelů, ale i roční stipendia pro české studenty - to všechno má ve svém programu Český klub Komenský při Univerzitě v Lincolnu v Nebrasce. Je to nejstarší kulturní studentské sdružení na této univerzitě, v roce 2004 oslavilo už sto let své existence. Klub finančně podporoval čs. vládu v exilu i poúnorové uprchlíky a počátkem 90. let minulého století se zapojil do kampaně za přijetí České republiky do NATO. Více k historii i současné činnosti Klubu řekla Radiu Praha členka jeho vedení Míla Šašková - Pierce:

"Historie klubu je úplně neuvěřitelná. V roce 1903 se sešlo pár studentů českého původu na univerzitě a rozhodli, že potřebují českou kulturu, aby v Nebrasce nevymřela. A v tom klubu bylo tolik lidí, velmi zajímavých a důležitých lidí. Oni si, jak se anglicky říká, prořezali zuby na veřejných aktivitách během oslav Komenského. A potom vyšli z univerzity a působili na světové úrovni. Například paní doktorka Šťastná, která zorganizovala moderní Červený kříž, senátor Hruška, který ovlivnil světovou politiku Spojených států, legislativu Spojených států. Byl tam i Ferdinand Musil, básník českého původu, který psal básně česky a je to vlastně americký spisovatel v českém jazyce. A mohla bych jmenovat stovku lidí, opravdu důležitých lidí, kteří ovlivnili kulturní historii Spojených států. A kdybych se vrátila například k paní Šťastné, ta spolupracovala s Alicí Masarykovou. Nebo Šárka Hrbková, spisovatelka, překladatelka a sociální pracovnice, která taky spolupracovala s Alicí Masarykovou během jejího pobytu ve Spojených státech. Takže my vlastně skromně pokračujeme v práci velikánů."

Jaké tedy jsou vaše dnešní aktivity?

"Jednou za dva týdny promítáme český film pro studenty univerzity. Máme přednášky, kdykoli se někdo naskytne v okolí, ale také často zveme. Byl tam velvyslanec Martin Palouš, přednášel tam Saša Vondra ale i jiní lidé. Před svou smrtí tam byl spisovatel Hrabal nebo Miroslav Holub. Kromě toho jsme zorganizovali dvě velké konference, na každou přijelo asi sto vědců. To je obrovská organizace a nám se to podařilo. Organizujeme výstavy mladých umělců, umělců českého původu anebo umělců, kteří se zajímají o Českou republiku, ať jsou jakéhokoli původu. Teď v září budeme mít například velký koncert Janáčka, Dvořáka a Smetany. Kromě toho také budeme mít výstavu o historii české hudby. Naši studenti teď budou vydávat článek o české hudbě, jak se vyvíjela v Americe. Kultura samozřejmě není pasivní pojem, to je aktivní pojem, ta se musí žít. Je to to, co jsme dostali a co k tomu přidáme. To je vlastně naše aktivita."

Dá se vůbec spočítat, kolik lidí se v Nebrasce hlásí k českým kořenům?

"Jistě. My jsme udělali takový místní průzkum a spočítali jsme, že asi dvacet procent lidí v Nebrasce má jednoho českého předka."

Kolik to je lidí?

Cena Gratias agit 2005, foto: Martina Hřibová

"Dvacet procent z dvou milionů, tedy asi čtyři sta tisíc lidí, téměř půl milionu."

Jakou mají Češi v Nebrasce pověst?

"Velmi dobrou! Já si myslím, že díky tomu, že když přijeli do Ameriky, tak zjistili, že jediný způsob, jak se něco vytváří, je, když si to udělají sami. Podpora pro české aktivity samozřejmě neexistovala, do dneška je spíše hubená, takže všechno děláme sami, jako dobrovolníci, a naučili jsme se, jak se to dělá i bez podpory. V Praze jdete na operu, zaplatíte si dejme tomu pět set nebo tisíc korun a uvidíte práci, která někomu trvala dvacet let. My si nejenom můžeme zaplatit za tu práci, za tu podívanou, ale my si ji musíme taky vytvořit. Tím pádem u nás vzniklo takové kulturní prostředí, kde se lidi nejenom chodí dívat, ale kde se dokonce účastní tvorby české kultury."

Kolik lidí sdružuje Klub Komenský a jsou to všechno Češi?

"Teď máme dvě stě dvacet platících členů. To jsou bývalí studenti českého programu i součastní studenti, ale taky jsou to lidé, kteří vůbec nejsou českého původu. Polovina studentů bohemistiky nemá český původ. Oni se prostě zajímají o českou literaturu, často o českou hudbu a rozhodli se, že k tomu všemu potřebují i znalost českého jazyka."

Choreografka Zora Šemberová z Austrálie i dr. Míla Šašková - Pierce z Univerzity of Nebraska - Lincoln převzaly letos v červnu od ministra zahraničí Cyrila Svobody prestižní Ceny Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.