Češi a Argentinci mají podobný smysl pro humor, říká cestovatel Karel Štěpánek
I když se Karel Štěpánek věnoval studiu výpočetní techniky, převládla v něm chuť procestovat svět. Jeho cesty provázela spousta nachozených kilometrů a humorných situací.
Obzvláště ho přitahovala Latinská Amerika. Ve svých stand-upech se neváhá s diváky o své zážitky podělit a obohacuje tak dlouhodobou tradici českých cestovatelů.
Mnoho Čechů mluví velmi dobře španělsky, Karel Štěpánek však kromě výborných znalostí překvapuje i používáním ryze argentinských výrazů. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to hlavně díky jeho manželce, která z Argentiny pochází, tvrdí, že k této zemi cítil silné pouto už před tím, než se potkali.
„Zajímal mě například fotbal…. osobnosti jako Gabriel Batistuta, Batigol, Messi atd. My Češi fotbal milujeme a Brazílie s Argentinou jsou jím proslavené. Když jsem začínal cestovat, studoval jsem asi rok v Lisabonu, kde jsem potkal pár Brazilců. Pak jsem asi dva roky cestoval po Novém Zélandu a Austrálii, kde jsem potkal i Natalii, další Argentince, Chilany a mnoho dalších lidí z Latinské Ameriky."
Se svou ženou Natalií se Karel seznámil během práce v hotelu. Spolu pak odjeli do Austrálie a několika asijských zemí. Následně se Karel rozhodl vydat do Argentiny, i když tentokrát bez Natalie:
„Jeli jsme stopem z Ushuaie na Kubu, projeli jsme tak celou Jižní a Střední Ameriku za asi dvanáct měsíců. Argentinu jsem nejprve poznával bez Nati, ale pár týdnů jsem bydlel u jejích rodičů, kteří zrovna odjeli do Evropy. Pak jsem bydlel i u její sestry a vídal se s jejími přáteli."
Štěpánek dodává, že do Argentiny přijel poměrně dobře připravený: znal už mnoho z tamní kultury, pil maté, mluvil dobře španělsky a několikrát týdně hrál fotbal.
Nejlepší zaměstnání? Strašil jsem lidi ve strašidelném zámku
Přiznává, že cestování je pro něj návykové. Během dvou let získal mnoho zajímavých zkušeností, včetně těch pracovních, například příležitosti vyzkoušet si herectví v Bollywoodu. Nejnezapomenutelnější pro něj ale prý byl pobyt na Novém Zélandu.
„Měl jsem hodně divná zaměstnání: pracoval jsem třeba v takovém strašidelném zámku, kde jsem strašil lidi, to byla moje asi nejlepší práce. Platili mi dvacet dolarů za hodinu, abych děsil návštěvníky, hlavně skupiny Číňanů. Musel jsem hodně křičet, to bylo fakt zábavné."
Cítím se být součástí tradice českých cestovatelů
Díky tisícům kilometrů, které nachodil, dostal v Česku příležitost uspořádat sérii přednášek a několik komediálních představení. Téměř každé město zde má svůj vlastní cestovatelský festival. Štěpánek, na sociálních sítích známý jako travel4ever, se cítí být součástí celé tradice českých cestovatelů, jejímiž největšími představiteli jsou například Hanzelka a Zikmund, Alberto Vojtěch Frič nebo Leoš Šimánek.
„Začal jsem o svých cestách připravovat různé prezentace, či spíše vystoupení, protože jsem nasbíral spoustu zážitků například z amazonské džungle, se šamany, ayahuascou a tak. Pak jsem začal dělat cestovatelský stand-up, postupně v asi sedmdesáti kinech a divadlech v Plzni, Brně a Praze, začal jsem objíždět různé festivaly, hodně lidí mi například psalo, že také byli na Novém Zélandu…"
Jeden takový stand-up se konal před několika týdny v baru Coffice. Uspořádalo ho argentinské velvyslanectví a setkal se s velkým ohlasem. V Buenos Aires zase společně s Natalií Karel zorganizoval první cestovatelský festival, i když přiznává, že to bylo trochu komplikované, protože Argentinci prý nejsou tak zvyklí mluvit o cestování.
Na 'voňavé' moravské sýry koukali Argentinci překvapeně
Po těchto vystoupeních navštívili společně Indii, Nepál, Malajsii a Thajsko. Krátce před vypuknutím covidu se vzali v Argentině, kde strávili asi šest měsíců, než se vrátili do Evropy.
„Napadlo nás udělat něco, kde bychom představili obě země. Připravili jsme tak argentinský a český stůl. Moji kamarádi přinesli nějaké české sladkosti, alkohol a další typické věci, jeden přinesl takový sýr, který voněl opravdu hodně po Moravě. Když ho nějaký Argentinec otevřel, koukal dost překvapeně. To samé s alkoholem. Myslím, že Argentinci nejsou zvyklí tolik pít a moji kamarádi pořád rozdávali všem panáky."
Karel Štěpánek vzpomíná, že během svatby pouštěli sérii videí, která ukazovala nejmarkantnější kulturní rozdíly mezi oběma zeměmi, například scény, jak je Natalii v Praze zima, nebo si stěžuje, že káva je podávána téměř studená, zatímco on v Argentině umírá horkem, neustále pije maté a jí asado. V Argentině jej však překvapovaly i další věci:
„Překvapila mě i situace okolo pesos a dolarů. Nešlo mi do hlavy, že je například možné při koupi domu platit v hotovosti. Argentinci ale nevěří systému a nechtějí dávat peníze do banky. Nedokážu si představit, že bych si tady vybral dolary a zaplatil s nimi hotově za byt. Přijde mi to jako z jiného století. Je ale vidět, že nemají jinou možnost. Jednou jsem se takhle dostal do takové podivné „směnárny", abych si vyměnil dolary, musel jsem slézt o dvě patra níž, tam se někdo rychle zeptal, kolik chci a v mžiku vyměnil peníze… Celá ta situace vypadala jak z nějakého filmu."
Podle Karla Štěpánka však podobnosti mezi oběma zeměmi přeci jen existují, například co se týče humoru. Oba národy podle něj na své politické problémy reagují podobným způsobem, tedy vymýšlením nekonečného množství vtipů. Argentina mu tak popravdě poskytla dostatek materiálu k vytvoření stand-up pořadu, s nímž se mu podařilo najít své místo v dlouhodobé tradici českých cestovatelů.
