Češi stále ukládají většinu volných peněz na bankovní účty, i když v porovnání s rokem 2000 je patrný mírný přesun vkladů ve prospěch investičních fondů, penzijních fondů a životního pojištění. Statistiky ale také ukazují, že Češi spoří, i když současné trendy lákají spíše k zadlužování. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
Foto: archiv Českého rozhlasu - Radia Praha
Jaké jsou celkové úspory českých domácností? Po pravdě řečeno, je v tom určitý zmatek. Podle analytika Davida Marka z Patria Finance, kterého citovala ČTK a po ní i další média, by letos měly mít české domácnosti k dispozici celkem 2500 miliard korun úspor a hotovostí v peněženkách. Česká národní banka uvádí, že objem korunových a devizových úsporných vkladů domácností činil koncem letošního prvního pololetí více než 1100 miliard. Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že české domácnosti měly v polovině letošního roku k dispozici úhrnné úspory 1700 miliard korun, přičemž započítává i odhadnutou tržní hodnotu cenných papírů, držených českými domácnostmi, a finanční hotovost. Z těchto čísel asi běžný občan nebude moc moudrý. Všímejme si tedy spíše obecných trendů. Ten základní ukazuje, že úspory českých domácností rostou a celkově vysoce převyšují dluhy. Mimochodem, ke konci září Češi dlužili bankám asi 500 miliard korun. Pravda, je to o 120 miliard více než vloni, ale odborníci neustále připomínají, že proti vyspělým západním zemím je zatím zadluženost Čechů nízká. Odborníci nevidí ani nic divného na tom, že rostou současně úspory i dluhy. Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance, uvádí dva důvody.
"Na první pohled se může zdát, že se jedná o paradox. Na druhý pohled se ovšem ukáže, že v těchto číslech je vlastně jakási zákonitost. Jednak někdo musí ušetřit peníze, aby banky mohly tyto ušetřené peníze jiným lidem půjčovat. Jednak neplatí, že by každý dlužník neměl úspory. Dne si ve skutečnosti půjčují peníze i lidé, kteří mají naspořené poměrně velké sumy peněz. Lidé se totiž domnívají, že život na dluh je velice snadný, a proto uspořené peníze často používají jako určitou zálohu na zlé časy."
Ekonomičtí analytici ovšem neopomenou připomenout, že absolutní výše úspor se sice zvyšuje, ale na druhou stranu v posledních letech klesá poměr úspor domácností ke zvyšujícím se příjmům. Z makroekonomického pohledu tedy lidé vlastně šetří méně. O to více vynakládají na spotřebu. V současnosti je česká míra úspor na nižší úrovni než evropský průměr. Přitom ještě v polovině devadesátých let patřili Češi k nejspořivějším v rámci celé Evropy a preferovali úspory před okamžitou spotřebou. To je jedna změna. Druhá změna v chování českých domácností se týká samotné struktury úspor. Často se říká, že Češi stále ještě neumí dobře spořit. Velkou část svých peněz nechávají stále ležet na běžných účtech s minimálními úroky. Přicházejí tak o desítky miliard korun ročně. V bankovních vkladech, tedy i v termínovaných, leží stále skoro polovina celkových úspor českých domácností. Markéta Šichtařová ale tvrdí, že i v tomto ohledu se Češi začínají měnit.
"Myslím, že dnes už neplatí tak silně, jako ještě před několika lety, že Češi neumí spořit. Pravda, stále ještě pokulháváme třeba za západní Evropou nebo anglosaskými zeměmi v tom, abychom své peníze investovali třeba na kapitálovém trhu. Přesto ale každým rokem, každým měsícem, roste suma peněz investovaná na kapitálovém trhu. To, že určitá suma vždy zůstane na bankovních účtech, i na běžných účtech, je naprosto logické, protože lidé z určitých transakčních důvodů musí mít tyto peníze pohotově připraveny."
Markéta Šichtařová, foto: Autor
Ekonomové konstatují, že i přes stále velký objem úspor v bankovních vkladech, přestávají být vkladní knížky a běžné účty doménou úspor českých domácností. Prudký pokles termínovaných vkladů u komerčních bank byl zaznamenán po roce 2001. Souvisí to s tím, že Češi objevili třeba výhody stavebního spoření. Jen ve stavebních spořitelnách mají dnes uloženo téměř 350 miliard korun. Zrychluje se přesun z bankovních vkladů ve prospěch penzijních fondů a životních pojistek. Tady ale narážíme na jednu potíž, totiž na rozdíl mezi spořením a investováním. Ten je dán především mírou rizika, které je s investici nebo spořením spojeno. Markéta Šichtařová mluví o investicích. A v tomto ohledu jsou Češi oproti Američanům opravdu velice opatrní. Na druhou stranu v tom nejsou nějak výjimeční. Jistotu oproti riziku preferuje většina Evropanů. Když už mají investovat, tak hlavně do bezpečných finančních produktů. V životním a penzijním pojištění mají Evropané téměř 40 procent úspor. Pouze necelých 10 procent mají Evropané ve formě výnosnějších, ale současně rizikovějších produktech, v akciích, dluhopisech, podílových listech fondů. Češi tento trend začínají v podstatě kopírovat. Stále větší oblibu získávají v posledních letech otevřené podílové fondy. V domácích a zahraničních fondech měli Češi koncem září asi 250 miliard korun. Podle Markéty Šichařové ale musejí Češi ještě překonávat jistou nedůvěru.
"Češi byli v devadesátých letech hodně zklamáni chováním různých investičních fondů, a proto jsou dnes více než lidé v západoevropských zemích obezřetní."
Odborníci uvádějí, že i při volbě investičních fondů lze pozorovat konzervativní postoje českých investorů. Nejvíce peněz je tak investováno do nejméně rizikových fondů peněžního trhu. Přitom výnosy takových fondů nejsou o moc vyšší než termínované vklady v bankách. Oblibu si stále více získávají také různé zajištěné fondy, jejichž výnosy bývají jen o něco vyšší. Naproti tomu na investory do akciových fondů pohlíží hodně lidí stále skoro jako na hazardérské dobrodruhy. Přitom právě některé z těchto fondů vykázaly v uplynulých dvou třech letech výnosy v řádu desítek procent. To na druhou stranu některé Čechy svádí k tomu, aby se dopustili základní chyby: začali nakupovat podílové listy akciových fondů v době, kdy jejich kursy byly na vrcholu. Je zřejmé, že tito lidé po nenaplněném očekávání rychlých velkých zisků rozšíří řady konzervativních investorů. Markéta Šichtařová však připomíná, že pokud jde o rizikové investování vůbec, Češi se ve své většině asi jen tak nedotáhnou na Američany. Jsou prostě konzervativci takříkajíc od přírody. Možná je to ale jenom část pravdy. Svou roli může sehrát i jiný podstatný faktor.
"Tady je určitý problém v tom, že Češi pořád ještě nedosáhli životní úrovně, kterou můžeme vidět třeba ve Spojených státech, kde rodiny středního věku, které chtějí mít své vlastní bydlení, ho už mají. Nyní se pouze starají o to, jak uspořené peníze investovat. U nás je situace ještě poněkud odlišná. Teprve až se tato otázka vyřeší, budou se Češi poohlížet po tom, kam peníze investovat. Zjednodušeně by se to dalo říci i tak, že s růstem životní úrovně se Češi nejprve oblékli, potom si domů pořídili elektroniku, potom auto, následně - a to je současná fáze - si pořizují bydlení. Teprve později začnou investovat."
