Česká republika na špičce v třídění plastů

Vypijeme minerálku a plastovou lahev odhodíme do žlutého kontejneru, určeného pro sběr tříděného plastu. Co se s obalem děje dál? Shoří ve spalovně? Možná. Možná ale odpad prodáme do Číny, zde ji přetvoří na syntetické vlákno a vstoupí do koloběhu textilního průmyslu. V podobě levného asijského textilu pak třeba putuje zpět a stává se konkurencí českému textilu... Vracejí se k nám naše vypité lahve? V třídění odpadu a plastů zvlášť se Česká republika stává jednou z předních evropských zemí. O souvislosti se zajímal Vilém Faltýnek.

Odpadu neubývá a euroamerická civilizace už nějakou dobu řeší nerudovskou otázku, kam s ním. Odborníci přišli na to, že odpad vytříděný se může stát cennou druhotnou surovinou. Česká republika produkuje ročně až 200 kg komunálního odpadu na osobu, z toho 36 kg na osobu bylo v loňském roce vytříděno. Svoz a další využití plastů, papíru a skla zajišťuje společnost Eko-kom, která má dominantní místo na českém trhu. Jak si stojíme ve srovnání e Evropou? "Mezi novými členskými státy jsme na špici, co se týče třídění, a ve využívání plastů jsme v celé Evropě na druhém místě," říká mluvčí Eko-komu Kateřina Šarounová.

Martin Bursík
Ekolog Martin Bursík, předseda Strany zelených, připomíná, že třídění probíhá pouze u odpadů, které jsou ekonomicky nejsnáze zhodnotitelné: "My velmi zaostáváme v typech vytříděných surovin. U nás se standardně třídí papír, třídí se PET-lahve, protože to je velmi dobrý byznys pro další odborníky, a třídí se sklo. Ale prakticky neexistuje sběr bioodpadu, z něho se v kompostárnách vyrábí substrát, který se využívá v zahradnictví a využití je velmi široké, a stejně tak se u nás neseparuje hliník."

Podle Eko-komu by se mohlo třídit víc, většímu třídění, jak říká Šarounová, vadí především lidská pohodlnost: "Stále ještě někteří občané netřídí proto, že se buď vymlouvají, že kontejnery jsou daleko, nebo nevědí, jak se třídí, nebo nemají čas. Další brzdou byly mýty a různé mylné předsudky občanů, že vše se sveze na jednu hromadu a zaveze hlínou. K tomu samozřejmě již dochází jenom v minimálních případech."

Podle Bursíka je prokázáno, že lidé třídí pouze tehdy, pokud je to příliš neobtěžuje: "Z těch evropských států kromě Skandinávie největší disciplínu a zároveň nejefektivnější systémy má Rakousko a Německo. A to je prokázáno různými vědeckými studiemi i samotnou praxí, že čím je systém třídění druhotných surovin pro uživatele komfortnější, tím je efektivnější. Jinými slovy, když má někdo popelnice různých barev přímo v domě, tak ta účinnost té separace je vyšší, než když chodí do sběrných míst."

Bursík říká, že je ale nutné celkově směřovat spíš ke snižování produkce odpadů, například zaváděním obalových hmot, které jsou v přírodě rozložitelné. České republice rovněž nepřispívá existence 4 naddimenzovaných spaloven odpadu, které jsou na existenci značného množství odpadu závislé. Dalším problémem je podle Bursíka dovoz odpadu ze zahraničí a zánik systému vratných lahví: "Pro vaši informaci - a to mě velmi šokovalo - za jeden den se v České republice vyprodukují tři miliony PET-lahví. Což je enormní, to skutečně ukazuje totální selhání systému vratných lahví."

Ke snižování produkce odpadů ale podle Bursíka chybí politická vůle. Zato vůle občanská se podle Eko-komu v posledních letech zlepšuje, mj. i díky cílené informační kampani.