České firmy nepřiznávají zkušenosti s korupcí, hospodářská kriminalita však roste.
Česká republika je "spálená" nebo "vytunelovaná" země. Taková tvrzení jsme slýchali z úst našich předních politiků. Existují však i exaktněji vyjádřená hodnocení stavu hospodářské kriminality v České republice. Společnost PricewaterhouseCoopers představovala výsledky svého průzkumu a Herbert Brynda byl u toho.
"procento odhalené kriminality oproti roku 2001 vzrostlo. Tenkrát to bylo 20 procent, což naznačuje určité zlepšení ve schopnosti ji odhalit. Nicméně lze očekávat, že odhalená kriminalita v budoucnu poroste, jak se bude zvyšovat i možnost a schopnost jejího odhalení".
Nejčastěji a nejsnáze odhalitelnou formou hospodářské kriminality je rozkrádání majetku. V České republice se v poledních dvou letech s majetkovou zpronevěrou setkalo 44 procent firem, v západní Evropě to bylo 65 procent společností. Podle Heleny Čadanové lze ve srovnání s rokem 2001 pozitivně hodnotit kroky, které podnikly velké firmy nejen v oblasti odhalování hospodářské kriminality, ale také v oblasti prevence, jako například zavádění etických kodexů a rozpracovávání pravidel řízení rizik. Přesto však v jedné oblasti Česko za západní Evropou obzvláště zaostává:
"To je určitý program pro zaměstnance, aby byli podporováni firmou, aby upozorňovali nebo oznamovali podvodné jednání, hospodářskou kriminalitu. Pak je samozřejmě nezbytné, aby tito zaměstnanci byli vedením společnosti chráněni. U nás se tyto programy prakticky nevyskytují, zatímco v zahraničí je tento způsob odhalení hospodářské kriminality je poměrně vysoký, přibližně 25 nebo 27 procent je odhaleno na základě upozornění zaměstnanců firmy."
K nejzajímavějším zjištěním výzkumu patří fakt, že více než polovina českých firem považuje za nejrozšířenější druh kriminality korupci a podplácení, zároveň však žádný z oslovených českých manažerů nepřiznal zkušenost s korupcí. Heleny Čadanové jsme se zeptal na vysvětlení:
"Jedním z důvodů patrně bude to, že se to velmi špatně odhaluje, daleko hůře než třeba rozkrádání majetku. A dalším důvodem může v některých případech být i to, že určitá úroveň korupce je přehlížena nebo i tiše tolerována vedením společnosti, protože se považuje za určitý - sice nežádoucí, ale existující - způsob obchodního jednání a praktik."
Přestože se v Česku o korupci často píše, hovoří a upíná se k ní pozornost veřejnosti, skutečnost, že se s ní podle průzkumu PwC žádný z českých manažerů nesetkal, je - jak připomíná Helena Čadanová - ve světovém měřítku ojedinělá:
"Zajímavé bylo i naše zjištění ve srovnání s ostatními zeměmi východní a střední Evropy. Zde byla Česká republika s nulovou odhalenou korupcí naprosto ojedinělá. Ostatní země hovořily zhruba o patnáctiprocentním výskytu korupce a úplatkářství. I v západní Evropě je to více než 10 procent."
Širší pohled na problém hospodářské kriminality v České republice a v Evropě, spolu s názory nevládních organizací, zabývajících se touto tematikou, přineseme v pravidelné ekonomické rubrice.
