Českoslovenští legionáři mají v Čeljabinsku památník
Českoslovenští legionáři se v Čeljabinsku na Uralu po více než devíti desetiletích dočkali pomníku, zvěčňujícího jména někdejších padlých. Na slavnostní odhalení přišly nejen oficiální delegace, ale i pár set místních obyvatel.
Odhalení pomníku chápe český ministr kultury Jiří Besser i jako důkaz, že Češi, Slováci a Rusové jsou s to hovořit i o velkých otaznících ve společné historii.
"Mám z toho všeho tady dobrý pocit, protože si myslím, že to je i výraz určité kulturnosti všech zúčastněných národů, které si třeba v minulosti ublížili, ale jsou schopni se na historii, byť složitou, naprosto objektivně podívat, povídat si o ní a postavit se k ní čelem. Je to na základě vědomostí. Lidé, kteří vědomosti nemají, tak jsou schopni protestovat, protože žili a byli přesvědčovaní o opaku, zkresleně."
Ačkoliv pomník vyvolal na internetu a v místních médiích vlnu odporu, na místě se novinářům podařilo zahlédnout jen jediného demonstranta, postaršího muže s transparentem protestujícím proti "interventům". "Naši sovětští vojáci se takového pomníku nedočkali," vysvětlil své pohnutky.Podle historiků se na vnímání legionářů podepsala i sovětská propaganda. Ta legionáře označovala za tzv. Běločechy a nepřátele, kteří bojovali proti bolševikům na straně bílé armády. Místní lidé v internetových diskusích namítali, že by se pomníky měly stavět vlastním a ne cizím hrdinům, už vůbec ne uchvatitelům. Přesto zde už památník českým legionářům stál a to ve 20. letech 20. století. Po konečném vítězství bolševiků byl však společně s přilehlým vojenským hřbitovem srovnán se zemí.
"Myslím si, že je na místě obnovovat legionářské hřbitovy a další již existující pietní místa, ale nestavěl bych památníky a pomníky v centrech ruských měst zvlášť v tom případě, kdy to vzbuzuje určitý odpor části ruské populace. Myslím si, že by to byla velice podobná situace, jako kdyby třeba Ukrajinci chtěli u nás stavět pomníky banderovcům,"
uvádí svůj pohled na věc historik a redaktor Lidových novin Petr Zídek, který se domnívá, že chybí kritický pohled na tuto etapu dějin."Já si myslím, že toho kritického pohledu moc není a že se přebírá prvorepublikový legionářský mýtus, v němž legionáři byli hrdinové bojující za svobodu a demokracii. Dodnes nemáme žádnou knihu, která by se snažila reflektovat třeba zkušenost ruského civilního obyvatelstva v oblastech, kterými ti legionáři putovali. Myslím si, že kritických pohledů je málo a že by se vzhledem k blížícímu se stoletému výročí těchto událostí mělo usilovat spíše o nějaký kritičtější pohled na celou věc."
Současný památník vybudovaný za české peníze podpořila i ruská strana. Během slavnosti z úst čeljabinského vicegubernátora Sergeje Kamykova zaznělo, že legionáři ještě v řadách carské armády bránili Rusko před Němci a následně se pojednou ocitli uprostřed bratrovražedné občanské války. Podle Jindřicha Sitty z legionářské obce zůstaly v ruských stepích hroby více než 3500 legionářů. Na Urale byly pomníky legionářům již dříve odhaleny v Jekatěrinburgu a Nižním Tagilu.