Český pozdrav „Nazdar“ je úzce spojen s historií českého národa
Připomínáme si Světový den pozdravů. Málokteré české slovo jako Nazdar má v sobě takovou historii. Zrodila se před 170 roky.
„Nazdar“, „ nazdárek“ se dnes používá v hovorové češtině. Rozhodně se tak nezdraví lidé při seriozním jednání, podřízený s nadřízeným. Bylo by to nezdvořilé. Přitom pozdrav "Nazdar!“ vznikl při příležitosti výstavby Národního divadla. Když začali čeští vlastenci bojovat za jeho vybudování, začali chodit po městech s pokladničkami a vybírat peníze. Na pokladničkách, se kterými výběrčí chodili napříč městy, bylo napsáno: „Na zdar Národního divadla.“ Něco ve smyslu, ať se Národnímu divadlu zadaří, ať je jeho stavba úspěšná. Poměrně rychle se z fráze „na zdar“ něčeho stalo jedno slovo, ze kterého se stal jeden z nejběžnějších pozdravů -nazdar.
Sokolové, armáda, sportovci
Pozdrav „nazdar“ začali používat sokolové. Při vzniku pražského Sokola si ho vyšili i na sokolský prapor. V pozdějších letech se pozdrav „nazdar“ proslavil i během první světové války, kdy jedna z rot českých dobrovolníků, která tvořila základ československých legií ve Francii, byla pojmenována právě NAZDAR (slavně zvítězila v bitvě u Arrasu 9. května roku 1915). Pozdrav následně přijali také čeští skauti a armáda. Všichni si jistě vybaví pokyn „Vojáci, nazdar!“ a následnou mnohohlasnou odpověď „Zdar!“. Podobně se zdraví fotbalisté před začátkem některých fotbalových utkání, i když dnes většinou už jen v nižších soutěžích.
