12.8.1881: Národní tragédie – shořelo ND
Pražské Národní divadlo postavené prakticky jen z celonárodních sbírek bylo světovou raritou. Třicet let na něj sbírali lidé "krejcar po krejcaru". Požár se proto stal obrovským neštěstím.
Ještě odpoledne osudného dne klempíři dokončovali měděné bleskosvody. A použili letovací kamínka. V půl páté měli hotovo, tři hrsti žhavého uhlí zalili vodou a nasypali do okapu. V pět hodin začalo pršet a okapem navíc tekla voda. V tu dobu několik svědků zpozorovalo kouř a později plameny z divadla.
Mezi prvními, kdo hasili oheň na střeše, byl i sochař Bohuslav Schnirch, jehož Trigy zdobí divadlo dodnes. Voda ale za pár minut přestala tryskat. Železnou oponu, pod níž stálo lešení pro štukatéry, nakonec spustili jen částečně, to už byl oheň i v hledišti. Šíření ohně podporoval i silný vítr. Vzplanul také zbytkový plyn v potrubí. Podobných nešťastných náhod byla celá řada. I proto se objevila celá řada spekulací včetně té, že za požárem stáli pražští Němci.
Oheň zcela zničil střechu divadla, jeviště i hlediště včetně dekorací k chystané premiéře Smetanovy Libuše. Zachoval se vestibul, foyer, lodžie a řada místností, jako archiv, šatna a divadelní kancelář. Hasiči zachránili i mnoho uměleckých děl. První česká vzájemná pojišťovna vyplatila pojistné téměř 300 tisíc zlatých.
To ovšem škody nepokrylo a národ si opět pomohl sám. Za čtyři týdny se sešlo přes milion zlatých a do dvou let stála "zlatá kaplička" opět v celé kráse, dokonce vylepšená o elektrické osvícení. Obnovu dokončil architekt Josef Schulz. Autor projektu Josef Zítek pro rozpory s Výborem přestavbu odmítl a do budovy Národního divadla už nikdy nevkročil. Obnovené divadlo pak bylo slavnostně otevřeno 18. listopadu 1883.
