Čeština na druhém konci světa: Jak se zrodila bohemistika na Tchaj-wanu

Čeština se dnes učí na místech, která by člověka možná ani nenapadla. Jedním z nich je Tchaj-wan, kde už více než dvacet let vzniká svébytná komunita studentů českého jazyka. Za jejím rozvojem stojí překladatelka a lingvistka Melissa Lin, vedoucí Katedry slovanských jazyků a literatury na Národní univerzitě Chengchi v Tchaj-peji.

Foto: Alexis Rosenzweig, Radio Prague International

Na Tchaj-wanu už přes dvacet let roste komunita studentů češtiny. Výrazně ji formuje překladatelka a lingvistka Melissa Lin z Národní univerzity Chengchi.

Její cesta k češtině začala nenápadně. „Původně jsem chtěla být lingvistka, která porovnává jazyky. A čeština mě fascinovala tím, jak jinak funguje než čínština,“ vzpomíná. Stipendium ji v 90. letech přivedlo do Prahy, kde se jazyk stal nejen předmětem studia, ale i životní cestou.

Od lingvistiky k literatuře

Překlad knihy Postřižiny od Bohumila Hrabala|Foto: Da Kuai Culture Publishing House

Dnes Melissa Lin patří k nejvýraznějším překladatelům české literatury do čínštiny na Tchaj-wanu. Přeložila mimo jiné Hrabalovy Postřižiny, které ji zaujaly svou mnohovrstevnatostí. „U Hrabala mě baví, že jeho texty jsou hravé, ale zároveň mají filozofickou hloubku,“ říká.

Překlad z češtiny do čínštiny je podle ní neustálé hledání rovnováhy. „Čeština miluje dlouhé věty. Čínština je naopak staví na jasnosti a rytmu. Musím tedy přemýšlet, jak zachovat myšlenku, ale neztratit čtenáře,“ vysvětluje.

První tchajwanská učebnice češtiny

'Můj první kurz češtiny'|Foto: Alexis Rosenzweig, Radio Prague International

Jedním z milníků její práce je učebnice Můj první kurz češtiny, vůbec první svého druhu na Tchaj-wanu. Původně vznikla jen pro její studenty, ale zájem rychle rostl. „Když mi řekli, že se první vydání vyprodalo, myslela jsem, že si dělají legraci,“ směje se.

Dnes vede kurzy, které navštěvují desítky studentů. Někteří přicházejí kvůli literatuře, jiní kvůli lingvistice, další proto, že je láká středoevropská kultura. „Každý má jiný důvod, ale všechny spojuje zvědavost. A to je pro výuku češtiny ideální,“ dodává.

Česká kultura jako most

Foto: Alexis Rosenzweig, Radio Prague International

Tchajwanští studenti podle ní oceňují českou literaturu pro její obrazotvornost, humor i schopnost zachytit lidské příběhy. „Když čtou české romány, často říkají, že je to svět vzdálený, ale zároveň zvláštně povědomý,“ popisuje.

A právě o tom je i náš podcast: o lidech, kteří češtinu učí, překládají, šíří a žijí jí — často daleko od domova. O tom, jak jazyk dokáže otevírat dveře k porozumění. A o tom, že výuka češtiny v zahraničí je mnohem víc než jen gramatika.