Cestování do Česka v „koronavirovém“ létě
Většina Čechů, žijících v zahraničí, se do Česka občas vrací. Někteří jen zřídka, někdo zase jezdí za rodinou několikrát ročně. Nejčastěji lidé přijíždějí v létě. Letos je ale všechno komplikované. Kolik českých krajanů se letos odváží k cestě do staré vlasti? Tady jsou postřehy některých z nich.
Veronicque Sunny, Bulharsko:
Letošní cestování je velký oříšek. Už to není o plánování, ale o vhodném načasování a předvídavosti. Naši pravidelnou jarní cestu do ČR jsme odložili na později. Červnovou jsme kvůli pracovnímu vytížení nezrealizovali a tím jsme i přišli o možnost dopravit se do mé domoviny autem bez PCR testů či karantén. Až mám pocit, že tu kromě letecké dopravy zůstáváme odříznuti. Některé státy na naší průjezdní trase nás už bez všech těch anticovid formalit projet nenechají. I když čistě tranzitní průjezd Maďarskem je pro všechny naše rodinné příslušníky povolen. U Slovenska si podmínkami pro projíždějící bulharské občany nejsem moc jistá. Ano, jsme smíšená pětičlenná rodina a musíme díky tomu sledovat informace z hlediska dvou států, což se díky chaosu a nejednotnosti anticovid nařízení v EU rovná lehčí schizofrenii.
Největší překážkou je ona těžká nepředvídatelnost vývoje situace. Jednotlivé země vydávají opatření s rychlou platností. Pokud jste zrovna v pohybu po Evropě, může Vás nové pravidlo zcela šokovat. Nikdo si nepřeje zůstat odříznut od rodiny na druhé straně kontinentu, i přestože čísla nakažených se vyrovnávají. Bohužel ani letecká doprava není bez záruk, viz aktuální rakouský zákaz letů do/z Bulharska. Proto volíme menší zlo a nikam se nehrneme.
Jak máme v aktuální nejednotné situaci postupovat my – smíšené rodiny? Máme u dvojího občanství ukazovat pasy, které se zrovna “hodí”? A jak jednat, pokud májí výhodu dvou dokumentů jen děti a rodiče jsou držiteli jen jednoho, a to každý jiného? Máme se jako rodina kvůli případné neodkladnosti cesty rozdělit? A co teprve rodiny, které jsou napůl mimoevropské? Opravdu dojdeme k tomu, že se v 21. století budeme se svými příbuznými vídat pouze virtuálně? Opravdu budeme natolik různě omezeni, i když jsme všichni občané stejné EU? Doufám v lepší zítřky, v zodpovědné a opravdu demokratické postupy světových politiků v této zvláštní době. Věřím, že tato pandemie i přes veškeré sekundární nepokoje stmelí lidstvo, bez rozdílu geografického, rasového či etnického.
Vyskakují mi otázky, jak se bude vyvíjet cestování během podzimu a zimy? Jak bude vypadat další jaro a sezóna? A zdali se různé podmínky vstupu do zemí EU pro některé unijní členy budou nadále odlišovat?
Více na blogu Veronicque Sunny
Martina Schusterová, Belgie
V naší rodině je to ovlivněné tím, že se nám 4. května narodil syn, takže jsme stejně neměli žádné velké plány na cestování, maximálně do Bulharska, kde má rodinné vazby manžel, ale kvůli krizi jsme zrušili úplně všechno. Tak alespoň pojedeme k belgickému moři, abychom se trochu nadýchali mořského vzduchu.
Stále plánuji, že pojedu do Čech v říjnu. Pokud se situace bude zhoršovat, tak pojedu bez dětí. Maminka se ale na vnuka už podívat přijela.
Martina Armstrong, Velká Británie
Obavy z cestování mám, ale ne kvůli COVID-19. Mám malé děti, se kterými je cestování náročné v každé době. Ani jsme letos nechtěli letět do České republiky, ale plánovali jsme, že moje rodina přicestuje za námi. Jenomže jejich let byl zrušen, pak zase byla povinná dvoutýdenní karanténa pro cestující ze zahraničí. Probrali jsme to s rodinou a nejspíš k nám přiletí na podzim. Záleží, jak se to všechno vyvine. Můj osobní pohled na celou situaci je realistický. Život jde dál, i když máme prozatím omezené možnosti.
