Činnost České katolické charity za rok 2000

Veřejnost nedávno vzrušila zpráva o tom, že při přechodu česko-slovenské hranice zahynulo v řece Moravě několik ilegálních uprchlíků z Indie. Do České republiky totiž ročně proudí stovky běženců. V roce 1994 jim začala systematicky pomáhat Česká katolická charita. Více informací má Zdeňka Kuchyňová.

Katolická charita pomáhá nejen běžencům v nouzi, ale také krajanům, kteří přicházejí z Kazachstánu či Rumunska. Jak uvedl koordinátor migrační práce Martin Okáč, pro pobyt uprchlíků nebyly na policejních odděleních podmínky a jejich situace byla mnohdy kritická. Loni se však podařilo ve spolupráci s pohraniční policií vybudovat na státních hranicích síť humanitárních skladů.

"Obsahují zdravotnický, hygienický materiál a základní potraviny a šactvo. Nyní je těchto skladů asi 13. A tato síť skladů má zajistit lidsky důstojné podmínky zachycených ilegálních běženců. Tam je problém ten, že policie má ze zákona nárok poskytnout až po šesti hodinách po zadržení první pomoc z prostředků státu. Dovedete si představit, když tři dny jsou lidé třeba na cestách přes blátivé nějaké území, jsou zadrženi a teď ještě šest hodin musí čekat než dostanou první kalíšek čaje. Tam byla taková úžasná spolupráce přímo s vedoucími pohraničních oddělení, kteří vlastně sami poskytují tuto pomoc."

Jak už jsem se zmínila, Česká katolická charita vychází vstříc i českým krajanům, kteří se vrátili do vlasti, monituruje jejich situaci a pomáhá jim také s integrací do české společnosti. Jak dodal Martin Okáč, zaměřuje se především na krajany z Rumunska.

"Pracujeme hlavně s těmi krajany z oblasti Banátu. Vím, že před týdnem tam byli představitelé Plzeňské a Ostravské diecézní charity, kdy tam byl festival, na kterém jsme byli přítomni a byla tam taky domlouvána spolupráce na projektu pomoci v rámci žní v tomto létě. Takže to je třeba velmi konkrétní aktivita."

Česká katolická charita se významně se podílí také na humanitární pomoci do zahraničí. Loni poskytla pomoc v celkové výši 29 miliónů korun. Její činnost se za deset let podstatně změnila. Zpočátku to byla zejména pomoc materiální. Během války v Kosovu začala charita vysílat také dobrovolníky do zahraničních misí. Jak uvedla vedoucí oddělení humanitární pomoci Květa Princová, nemůže však konkurovat organizacím z ostatních zemí západní Evropy.

"Tak se snažíme nacházet malé projekty a udělat nějakou malou práci, která v tom celém měřítku potom má velký smysl. To se nám myslím podařilo v Kosovu. My jsme založili charitu ve městě Gnjilane. Tam máme dva pracovníky, které podporujeme. Do teď oni dostávají od nás mzdu za tu sociální práci, kterou vykonávají. Mimochodem to město Gnjilane leží na jihovýchodě Kosova, to znamená na cestě, kde teď jsou ti uprchlíci z Makedonie. Jestli jsem dobře četla v novinách, tak jich už tam je 50 tisíc.

Dalším příkladem malých projektů je například výstavba zhruba 20 domků v Indii pro lidi postižené zemětřesením. Jak dodala Květa Princová, Česká katolická charita, je jednou z mála charitativních organizací, která se stává důvěryhodným partnerem pro vládu. Ta na její činnost přispěla devíti milióny korun. České charitě se dostalo i dalšího ocenění - byla jmenována koordinátorem mezinárodní pomoci pro Čečensko.