Co přinesl letošní rok České republice? - 2. část

Dnes završíme bilancování nejdůležitějších událostí letošního roku u nás doma. S publicistou Petrem Holubem, hostem u mikrofonu Radia Praha, hovoří Josef Kubeczka.

Co přinesl letošní rok České republice? - 2. část

foto: Evropská komise

V polovině června úspěšně proběhlo referendum o vstupu České republiky do Evropské unie. Výsledky hlasování některých skupin obyvatelstva přesto byly nečekané. Co Vás na referendu nejvíce zaujalo, či dokonce překvapilo?

"To referendum byla poměrně těžká práce pro vládní reprezentaci, protože oni měli jednak referendum uspořádat, a jednak měli přesvědčit občany, aby hlasovali pro Evropskou unii. Když si uvědomíme, že tohle měli zvládnout úředníci, pak to samozřejmě nemůže dopadnout dobře. Ta kampaň byla vedena bez jakýchkoliv věcných argumentů, jenom se tak nějak, někdy více, někdy méně vkusně připomínalo, že je tady Evropská unie, čeká na nás poměrně příznivě a máme do ní vstoupit. Občané se nakonec celkem podle očekávání rozhodli pro vstup do Evropské unie velkou většinou. Dokonce to referendum proběhlo důstojněji než ve většině jiných kandidátských zemí. Dá se tedy říct, že vláda tento svůj úkol zvládla ne na výbornou, ale tu trojku by si za to zasloužila."

Nepřekvapilo Vás hlasování starších lidí, důchodců, kteří se ve své valné většině vyslovili pro vstup do Evropské unie?

foto: Evropská komise

"Ono také trochu záleží na účasti, která nebyla až tak úplně velká, a ti, kdo byli proti vstupu do Evropské unie, dali svůj negativní vztah najevo spíše tím, že k referendu nešli. Když si vezmeme důchodce, tak u nich je nejpochopitelnější, že mají ze vstupu do Evropské unie obavu. Ne snad, že by měli přijít o své důchody. Naopak. Evropská unie určitě bude Českou republiku tlačit, aby každý důchodce měl svým důchodem zajištěný opravdu slušný standard, což tento systém až tak úplně nezajišťuje. To se nakonec můžeme zeptat důchodců, jak to vidí. Důchodci se tedy nemusí bát Evropské unie z věcných důvodů, ale určitě je to změna, která nějak zasáhne do jejich životů a starý člověk už k té změně nemá příliš velkou chuť. Mezi důchodci je samozřejmě velká část lidí, kteří vůbec neměli rádi komunistický režim, kteří vítali polistopadové změny, a hlasovali v referendu 'pro' mimo jiné proto, že v tom viděli dovršení tady toho politického tahu od roku 1989 až do dneška. Ti, kteří měli velké obavy, tak ty samé obavy, které mají z Evropské unie, jim vlastně zabránily jít i k referendu, jestli se to tak dá ve zkratce říci."

V druhé polovině roku vláda představila a posléze protlačila Parlamentem svou vizi reformy veřejných financí. Myslíte si, že ve schválené podobě má šanci na úspěch?

foto: Evropská komise

"To je otázka pro odborníka, to bych trochu věštil z křišťálové koule, kdybych to říkal. Je ale pravda, že tato reforma asi není úplně špatně udělaná, protože ji ocenila i schůzka evropských ministrů financí, která se konala koncem listopadu. Tato reforma je samozřejmě velice mírná, příliš tvrdě nezasahuje do vládních výdajů. Přesto je to určitě snaha nějakým způsobem zastavit růst státních výdajů, a v tom je poctivá. Takové stanovisko nakonec přijali i ministři financí Evropy v Bruselu koncem listopadu, jak jsem před chvíli říkal. Vláda při sestavování reformy musela totiž splnit dvě věci, které se tak trochu vylučují - jednak, aby to občané nebrali jako příliš tvrdé škrty ve svých příjmech, a jednak, že ta reforma nějaká opravdu musí být. Zdá se, že ministr financí Bohuslav Sobotka, autor této reformy, skutečně našel nějakou cestu, která odpovídá oběma těmto požadavkům. Samozřejmě se na něj strhla kritika z obou stran. To se dalo čekat a určitě v mnoha ohledech je oprávněná. Nakonec sám ministr připouští, že se obával více škrtat i s ohledem na vývoj ekonomiky v západní Evropě a chtěl zachovat vyšší vládní výdaje jenom do té doby, dokud českou ekonomiku ten evropský hospodářský růst nezačne táhnout. Ministr byl tedy velice opatrný. Je ale nutné mít neustále na mysli, že to, co udělal on, dosud žádný z českých ministrů financí neudělal. Dříve to mohli udělat daleko snadněji. On ten schodek veřejných rozpočtů roste skutečně od toho roku 1992, po měnové reformě, a všechny vlády využívaly stále zvyšujících se výdajů pro to, aby financovaly svou politiku. Ministr financí Bohuslav Sobotka je první, který se tomu snaží učinit přítrž. Samozřejmě to mohl udělat přísněji, ale alespoň se o něco pokusil, a to je základní kvalita této reformy veřejných financí. Odmítnout ji v tuto chvíli nejde, protože i pokud bych chtěl škrtat více, tak musím připustit, že lépe něco než nic."

Na podzim mnohé překvapily výsledky průzkumů preferencí jednotlivých politických stran. Komunisté totiž předstihli sociální demokraty a dostali se na druhé místo za - v té době suverénní - občanské demokraty. Čemu Vy přisuzujete takový obrat?

"Je pravda, že zase tak velké překvapení to není, protože sociální demokracie něco takového zažila už v minulém volebním období, kdy byla rovněž u vlády. Již koncem roku 1999 komunisté předstihli sociální demokraty a drželo se to až do začátku roku 2001. Vládní strana je nepopulární, pokud skutečně něco dělá a jenom neutrácí. V jistém ohledu ten pád preferencí sociální demokracie je tedy něčím, co by člověka mohlo uklidnit. Co je samozřejmě problém, je růst preferencí komunistické strany, tedy strany, která není zcela integrována do demokratického systému, která se snad ani příliš integrovat nechce a stále má představu o tom, že nějak ty základy režimu změní. Je to ale opět věc, která se opakuje. Ti, kteří věří komunistům, to jsou obvykle lidé, kteří nostalgicky vzpomínají na to, co bylo před listopadem. Především na to vzpomínají lidé, kterým se dnes tak nedaří. Přidávají se k nim ovšem i mnozí mladší lidé, a to jsou skutečně lidé z marginalizovaných vrstev, velmi frustrovaní nebo, řekněme, chudí, a pro ně je komunistická strana vlastně jedinou radikálnější stranou, takovou alespoň trochu protirežimní, a tudíž by hlasovali pro ni. To je důvod růstu komunistické strany. Je to přirozené. Pro člověka, který vidí s obavami ten vzestup komunistů, je na tom vývoji nepříjemné to, že ti komunisté opravdu mají vyšší preference než před čtyřmi lety. Oni tak postupně, pomalu skutečně posilují a nelze vyloučit, že v tomto trendu vydrží až do voleb v roce 2006. Skutečně mohou dostat až 25 procent hlasů, a to by se pak opravdu s tak silnými komunisty těžko vládlo."

A ještě jedna událost, která stojí za zaznamenání. Začátkem prosince schválila Poslanecká sněmovna zákon o státním rozpočtu na příští rok s předpokládaným schodkem 115 miliard korun. Opoziční občanští demokraté to pokládají za katastrofu. Jak to vidíte vy?

"Není to katastrofa. On to je totiž reálný stav českých veřejných financí. Je pravda, že ministr Sobotka některé věci opravdu škrtnul a nemá žádné velké ambice řešit vládní politiku dalšími a dalšími výdaji z rozpočtu. To se děje na rozdíl od minulých vlád, protože jak Klausova vláda, tak především Zemanova vláda vymýšlely neustále nové a nové výdaje, které dnes je velice těžké škrtat. Minulé vlády také do rozpočtu započítávaly příjmy z privatizací. To nová vláda nedělá a myslím si, že tohle je na té vládě pěkné, že se chová tak trochu 'na rovinu' a vlastně nám řekla, že opravdu veřejné finance jsou ve velkých problémech. Těch 115 miliard je opravdu velká částka, která se nějakým způsobem zase bude muset splácet. Je to tedy samozřejmě velmi zlé, ale katastrofa to není. Katastrofa by byla, pokud by se nedělala reforma."

U mikrofonu Radia Praha byl publicista Petr Holub.