Dalibor Janda chtěl, aby ho znal aspoň okres, a zná ho celé Česko
Třikrát získal Zlatého slavíka, vyprodával sportovní haly. Dalibor Janda, zpěvák s nezaměnitelným hlasem, oslavil tento týden 65. narozeniny koncertem v Lucerně.
Za svoji kariéru odehrál na 4500 koncertů, a byl zvyklý vyprodávat stadióny. Jak říká, trémou netrpí.
"Před čtyřmi lety jsme hráli v O2 aréně. Já si tam povídal s lidmi a jeden z pořadatelů mi říkal: Dalibore, vy vůbec nemáte trému, vždyť je to obrovská hala. Ale my jsme v 80. letech jezdili jen takové akce. Hráli jsme na fotbalových stadiónech, amfiteátrech. Třeba v Hradci Králové bylo až 30 tisíc lidí. Vyprodali jsme dvakrát za den pražskou sportovní halu. Já na to byl zvyklý. Měli jsme i dvouleté období, kdy jsme odmítali kulturní domy, a dodnes mi to pořadatelé připomínají. Ale doba se změnila. Prodávat dnes obrovské venkovní akce je riziko, myslím i kvůli počasí. Ale haly jezdíme občas stále."
Na Dalibora Jandu chodilo třicet tisíc lidí
Dalibor Janda s narodil ve vesničce Drahotuše u Hranic. Založil tu vesnickou kapelu, a jeho cílem bylo dostat se do povědomí posluchačů v okrese. Do Prahy přišel až ve třiceti letech. Dal tehdy výpověď v Sigmě v Hranicích a vyrazil do hlavního města. Pracoval na letišti a bydlel na ubytovně.Zlom přišel v roce 1978, když zpíval na narozeninách kamaráda. Slyšel ho tam pan Čejka z Orchestru Karla Vlacha. Pak se seznámil s Jiřím Hrzánem a dostal angažmá v jeho televizním pořadu. Popularita Dalibora Jandy začala strmě stoupat. S kapelou Prototyp hrál ještě na začátku 90. let až 25 koncertů za měsíc.
"Řekl jsem, že nebudu jezdit víc jak 8 nebo 10 koncertů měsíčně. Kapelník prohlásil, že se tím skupina neuživí, protože tehdy byly honoráře tři až pět stovek. A rozpadlo se to. Nikdo netušil, jak se bude měna vyvíjet, a jak to půjde nahoru. Udělali jsme chybu, že jsme nevydrželi jeden nebo dva roky. Všichni chtěli podnikat. Někteří toho litují dodnes, protože tomu nerozuměli. Mě taky lákali do různých restaurací, přijeli ke mně z masokombinátu, jestli bych v tom nechtěl podnikat. Nabízeli mi spolupráci i z cukrovaru z Čakovic. Vedli řeči typu: dáš do toho milión a vyděláš sedm. Já jsem říkal: děkuji, nechci. Založil jsem si vydavatelství Hurikán Records, což bylo dobře, protože jsem zůstal u muziky."Dalibor Janda pak hrál hlavně na firemních akcích. Pak přišla doba, kdy se přestaly prodávat CD. Lidi chtěli znovu živou muziku.
"Že je po tom hlad, jsem pochopil asi před deseti lety. Už se ozývali pořadatelé. Udělali jsme k mým 55. narozeninám turné. A zjistili jsme, že bylo všude plno, a že se to líbí. Od té dobu už jedenáct let zase válčíme. Mám v kapele dva relativně mladé kluky, a pak jsme tam tři pardálové z 80. let, kdy jsme sbírali ty zlaté slavíky."
Neváhá vstát ve tři ráno a nazpívat si písničku
Dalibor Janda skládá 90 procent písniček u kytary, zbytek u piana. Když ho něco napadne, vstane i v noci."Vstanu třeba ve tři hodiny ráno, vyběhnu z postele, a melodii si nazpívám tak, jak ji slyším. V hlavě vás melodie napadne jiná, než když si brnkáte na kytaru. Když si melodii nazpívám, tak k ní pak hledám akordy."
Koncert v Lucerně rozjel Jandovo narozeninové turné, které zakončí 5. prosince v Bratislavě. Vydává i CD, na kterém je 44 nejznámějších písniček. Nabízí nejen ohlédnutí za jeho pěveckou kariérou, ale je tam i knížka.
"Ještě jsem tam dal takovou zajímavost. Uvnitř je taková knížečka. A protože mi je 65, tak jsem tam dal 65 zajímavostí a věcí, které mě zaujaly po dobu mého života. Myslím, že se lidi docela zasmějí a podiví, čím se zabývám, co je pro mě v životě priorita."