Daniela Podolková: Z Vietnamu pomáhám ženám šířit jejich příběhy

PR specialistka a mentorka se s rodinou odstěhovala do Vietnamu, kde podniká online. Proč pomáhá ženám zviditelňovat se a jaká je byznys scéna v Ho Či Minově Městě? 

Daniela Podolková, Ho Či Minovo Město |Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové

Komunikaci se věnuji už 15 let a věřím, že zprostředkovávat a sdílet příběhy inspirativních a podnikavých žen s okolním světem je můj dar. Pracuji se ženami, které mají světu co říct, chtějí se podělit o svoje zkušenosti a znalosti, ale samy neví, jak o sobě dát vědět, nebo se bojí vystoupit z komfortní zóny. Miluji poslouchat příběhy žen, bavit se o jejich poslání a vizi ve světě. Za léta praxe jsem si všimla, že spousta českých žen své úspěchy často zmenšuje, zatímco pro ostatní jsou to velké inspirativní věci, které stojí za to šířit.

Do Vietnamu jsme s našimi dvěma dětmi odstěhovali díky nové práci mého manžela v létě 2019. První rok jsem byla na mateřské, druhý rok jsem učila němčinu na místní německé škole a pak mi svitlo, že pomáhat českým ženám mohu i z druhého konce světa.

Život v desetimilionové multikulturní metropoli

Vietnam je naše první rodinná zahraniční zkušenost a stěhování do Asie přišlo ve správnou dobu. Syn měl zrovna jít do první třídy, dcera měla začít chodit do školky, já jsem chtěla načerpat inspiraci pro další profesní směřování. A právě tyto milníky byly ideální čas nejen na změnu bydliště, ale i na přechod do úplně jiného světa a kultury. Výchova mých dětí je pro mě snad na nejvyšší příčce priorit a vzdělání je pro mě extrémně důležité. Takže možnost, že budou moci chodit na mezinárodní školu a žít v multikulturním prostředí, byla jednoznačnou volbou. Přeji si, aby moje děti byly otevřené odlišnostem, zvyklé na různé národnosti, náboženství či jazyky. Kromě toho je život v mezinárodním prostředí Ho Či Minova Města, kde žijeme, ideální příležitostí, jak se mohou naučit výborně anglicky.

Život v Ho Či Minově Městě vůbec neodpovídá typickým představám o Vietnamu: rýžová pole, lidi na kolech, typické slaměné klobouky ve tvaru kuželu, bosé děti na polích, nebo naopak krásné pláže a idylický život digitálních nomádů u Jihočínského moře. Obě tyto scenérie tu samozřejmě existují, ale život v desetimilionovém městě je zcela odlišný – velký provoz, časté dopravní zácpy, mrakodrapy a spousta lidí. Ho Či Minovo Město se nachází v jižní části Vietnamu, a proto je tu celý rok teplo, někdy až vedro, narozdíl od horských oblastí na severu Vietnamu, kde jsou přes rok větší teplotní rozdíly a v zimě bývá na horách i sníh.

Doprava v Ho Či Minově Městě |Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové

Ve srovnání s naším předchozím životem v Praze je to tady jednodušší třeba z logistického hlediska, protože hlavním dopravním prostředkem jsou pro nás motorky. Stačí tak naskočit na motorku, posadit jedno dítě dopředu, jedno dozadu a už jedete. Právě takhle vozím děti do školy a do školky, cesta trvá jen pět minut, zatímco v Praze bychom dojížděli mnohem déle. Bezpečnost mi samozřejmě přišla ze začátku šílená, žádné sedačky pro děti a pásy, celé čtyřčlenné rodiny na motorkách, přechody pro chodce tu spočítáte na prstech jedné ruky. Postupem času jsem ale zjistila, že vietnamská doprava má svůj řád a systém, i když to tak na první pohled nevypadá. Průměrná rychlost je navíc mnohem nižší, protože chodci přechází kdekoli a převáží se náklady různých velikostí a tvarů. Mimo hlavní cesty ale téměř neexistují dopravní značky, takže musíte mít jako Evropan oči neustále na stopkách, drobné nehody jsou tady bohužel na denním pořádku.

Věřím v dobro a spolupráci

Daniela Podolková, Ho Či Minovo Město |Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové

Náš život je tu normální. V tom smyslu, že žijeme ve městě, děti chodí do školy a já pracuji online z domova. Náš obvyklý den vypadá tak, že ráno zavezu děti do školy, potom si jdu většinou zacvičit, dopoledne vytvářím své online kurzy pro ženy, odpoledne vyzvedávám děti a potom je ještě vezu na kroužky. Díky pětihodinovému časovému posunu se snažím stihnout konzultace a většinu komunikace s klienty a novináři po obědě, než jedu pro děti, ale k dodělávkám se vracím i večer, když už děti spí.

Náplní mé online práce je zajišťování klasických PR služeb. Mým úkolem je dostat své klientky do médií, ať už jsou to rozhovory, podcasty nebo televize. Letos jsem se rozhodla začít dělat i online kurzy pro ženy, a tak jim pomáhat, jak se nebát být vidět, jak o sobě mluvit a prezentovat svou značku. Tuto profesi jsem si vybrala, protože mě baví a vidím v ní pro ženy obrovský přínos.

Setkání 'Holek z marketingu' z Ho Či Minova Města|Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové

Spolupráce je pro mě klíčová, a protože pracuji hlavně online, tak potřebuji i kontakt s offline světem. Právě proto jsem vytvořila komunitu Holky z Marketingu z Ho Či Minova Města, kdy jsem se inspirovala úspěšnou českou skupinou #holkyzmarketingu, kterou založila Pavlína Louženská. V rámci komunity organizuji networkingová setkání podnikatelek a marketingových specialistek tady v Ho Či Minově Městě. Pandemie nám fyzická setkání samozřejmě komplikovala, ale zatím jsme se setkaly čtyřikrát. Na největším setkání bylo na čtyřicet žen, expatky i Vietnamky, které jsou vždy ohromnou inspirací. Jsou tu ženy, které mají online obchody, prodávají přes Amazon do Evropy, podnikatelky, které mají vlastní značku oblečení, vlastní kosmetiku nebo pracují jako PR či marketingové specialistky ve velkých firmách. Na setkání dorazily třeba i učitelky z mezinárodních škol, protože i ony chtěly využít jedinečnou příležitost potkat se v bezpečném a podporujícím prostředí.

Vzdělání a kariéra na prvním místě

Vietnamci, které znám, kladou nesmírný důraz na vzdělání svých dětí a plánují jejich budoucnost už od útlého věku. Když jsem učila na německé škole, tak jsem si vlastně říkala, proč místní rodiče posílají své děti do německé školy, když třeba ani jeden německy neumí. A právě tohle je skvělou ukázkou jejich přemýšlení v dlouhodobém horizontu. Studia v Německu jsou totiž levnější než třeba v Anglii nebo Americe a německá škola je způsobem, jak se vietnamské děti naučí mluvit plynně německy a budoucí studium pro ně bude jednodušší. Za tohle u mě mají vietnamští rodiče obrovský respekt, zvlášť, když třeba jeden z rodičů pochází z osmi či jedenácti sourozenců, sami možnost mezinárodního vzdělání neměli, ale svoje děti pošlou do soukromé školy.

Setkání 'Holek z marketingu' v Saigonu|Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové

Cílevědomost pak pokračuje i v profesním životě, Vietnamci jsou velcí skokani a je běžné, že pracovní pozice mění každý rok nebo rok a půl, aby nabrali pracovní zkušenosti a rychle se kariérně posouvali. Vietnam je velká země, kde je velký a soutěživý pracovní trh a konkurence. Během networkingu 'holek z marketingu' jsem potkala například dvacetisedmiletou vietnamskou podnikatelku, která ve svém věku úspěšně vedla svou firmu včetně projektu pro znevýhodněné ženy v rámci společenské odpovědnosti.

I když své podnikání můžu dělat kdekoliv na světě, tak mě život ve Vietnamu samozřejmě inspiruje. Ať už se to týká výchovy mých děti a vietnamského postoje ke vzdělání, nebo toho, jak tady funguje komunikace a marketing. Velkou inspirací je také to, že se teď ve Vietnamu začíná klást velký důraz na společenské a environmentální přesahy soukromých firem a korporací. A samozřejmě musím zmínit také to, že životem ve Vietnamu, bez širší rodiny a přátel, v nové zemi s naprosto odlišnou kulturou, neustále vystupuji ze své komfortní zóny. A právě to je jedna z klíčových věcí, kterou se mé klientky musí naučit, aby mohly začít být vidět a být schopné překonat své strachy, limitující přesvědčení a vyrovnávat se s kritikou, která bývá často jen v naší mysli. Moje vlastní zkušenost mi tak dodává sílu, inspiraci a neustálý trénink pro mentorování a koučování mých klientek.

Podzimní networking v Praze ve spolupráci s projektem SpoluZaSny|Foto: soukromý archiv Daniely Podolkové