O české autory je v Japonsku zájem, překlady vycházejí dokonce i bez grantů

V Česku si myslíme, že naši literaturu v cizině nejlépe reprezentují 3H – Hašek, Havel, Hrabal. Ve skutečnosti jsou nejpřekládanějšími autory 3K – Kundera, Kafka, Klíma. I toto konstatování zaznělo na nedávné konferenci  Česká literatura mimo Evropu a Ameriku. České knihy se do cizích, včetně exotických, jazyků čile překládají, nicméně není všechno tak, jak by Češi předpokládali.

Překlady díla Jaroslava Haška do vietnamštiny|Foto: Univerzita Karlova / nxbphunu

Ukazuje se například, že při propagaci české literatury v zahraničí není dobré zapomínat na díla starší a z českého pohledu notoricky známá. Ani nejúspěšnější český román Osudy dobrého vojáka Švejka zatím nebyl přeložen do všech jazyků, nemluvě o tom, že určité úsilí je třeba věnovat i tomu, aby byl román představen i nastupujícím generacím. Asi nás tolik nepřekvapí, že překlad Švejka do vietnamštiny byl vydán teprve v posledním desetiletí. Více nás udiví, že až ve stejném období byly pořízeny překlady do jak brazilské, tak i do evropské portugalštiny.

Kenichi Abe|Foto: České centrum Tokio

Zkušenosti překladatelů i vydavatelů ukazují, že domácí a zahraniční konzumenti české literatury mají poněkud jiný vkus a preferují odlišná témata. Zatímco doma je stále upřena velká pozornost na vyrovnání se s komunistickou minulostí, v zahraničí (a mimo Evropu to platí dvojnásob) táhnou více příběhy z magické Prahy typu Sedmikostelí Miloše Urbana a univerzálně srozumitelné příběhy o mezilidských vztazích.

Překladatel do japonštiny Kenichi Abe říká, že v zemi vycházejícího slunce je o české romány velký zájem. Nejlepším důkazem je fakt, že knihy českých autorů v zemi vycházejí dokonce i bez grantů a dotací.

„Česká literatura se u nás čte hodně. Třeba Moc bezmocných Václava Havla má už pět vydání během tří let. U Bílé nemoci  Karla Čapka je už taky v prodeji pátý dotisk. Každý rok vycházejí 2 až 3 nové české tituly. Když půjdete v Japonsku do většího knihkupectví, určitě tam najdete desítku knížek jenom od Karla Čapka. Ale i současní autoři jsou docela úspěšní.“

Milan Kundera (neztracen) v překladech|Foto: Moravská zemská knihovna

Pro představu, kolik je asi průměrný prodaný náklad českých titulů?

„Samozřejmě se to liší podle knih a nakladatelství. Ale minimálně to je 1500 a maximálně 10 tisíc výtisků. Třeba Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále se prodalo dokonce přes deset tisíc. To není špatné číslo.“

Japonsko je přece jen země s velmi odlišnou kulturou. Nakolik japonští  čtenáři chápou, o čem jsou příběhy českých autorů?

„To je samozřejmě velmi zajímavá otázka. Víte, mentalita českého národa není od té naší zase až tak odlišná. Japonci se taky cítí jako malý národ. Možná, že v tomto smyslu máme něco společného.“

Současná česká literatura se hodně vrací do dob komunismu, ten Japonci nezažili. Dá se říct, která témata Japonce přitahují?

ČTĚTE TAKÉ

Petra Hůlová: Paměť mojí babičce

„Je pravda, že běžný japonský čtenář nezná kontext, chybí mu znalost reálií. Japonci dají přednost fantastickému románu před realistickým historickým námětem. Celkem pochopitelně čtenáři chtějí něco českého, takže příběh se musí odehrávat v Praze nebo jinde v Česku. Já bych třeba chtěl přeložit román Petry Hůlové Paměť mojí babičce, který se odehrává v Mongolsku. Ale vydatel nechápal, proč Češi píšou něco o Mongolsku. Ne že by lidé chtěli vysloveně stereotypní věci, ale chtějí něco autenticky českého.“

Stává se, že by se česká díla do Japonska dostávala překladem z třetího jazyka, třeba z angličtiny?

„Stávalo se to v minulém století, kdy se české věci překládaly z angličtiny, němčiny nebo i z ruštiny. Dneska je jedinou výjimkou Milan Kundera, ten se k nám dostává přes francouzštinu,“ – říká překladatel české literatury do japonštiny Kenichi Abe.