Discobolos, Vozataj, Athena a Marsyas - tyhle unikáty objevíte v Hostinném

V Hostinném je unikátní Galerie antického umění. Je v ní sbírka přesných kopií antických originálů. Dává kompletní obraz vývoje antické plastiky od konce 7. století před Kristem do 2. století po Kristu. Hodnotu sbírky zvyšuje skutečnost, že předlohy některých odlitků byly zničeny nebo jsou považovány za ztracené. Mnohé sochy vypráví i zajímavý příběh.

Discobolos, Athena a Marsyas, Vyzvání - kopie těchto antických unikátů najdete v Hostinném, pětitisícovém městečku v krkonošském podhůří. Bylo založeno už za vlády krále Přemysla Otakara II., o čemž svědčí čtvercové náměstí, z jehož koutů vybíhají ulice. Tento způsob stavby byl typický právě pro tohoto panovníka. Největšího rozkvětu dosáhlo Hostinné za vlády pánů z Valdštejna. Když na začátku 17. století skoro celé vyhořelo, byl do města pozván stavitel italského původu Carlo Valmadi, který osobně řídil renesanční přestavby všech význačných budov města.

Jedinečnou kolekci antických soch najdete v areálu bývalého kláštera františkánů s barokním kostelem. Galerie byla otevřena v roce 1969 a jsou v ní sádrové odlitky antických soch - kopie 1 ku 1. Jsou opatřeny speciální patinou, aby budily dojem původního materiálu. Hodnotu sbírky zvyšuje skutečnost, že předlohy některých odlitků byly zničeny nebo jsou považovány za ztracené, například portrét Vilonia, Traiana a Homéra. Sbírka patří filosofické fakultě Univerzity Karlovy a její počátek sahá do roku 1872, uvedl náš průvodce Jaroslav Urban.

"Sbírka se doplňovala od roku 1872 asi do roku 1920, kdy byly poslední nákupy a stala se jednou z nejvýznamnějších sbírek v Evropě. Počet exponátů je asi 300. Zde v Hostinném je vystaveno kolem stovky exponátů, protože se jedná vysloveně o Řecko. Zbytek exponátů je v sesterském muzeu v Litomyšli, kde je v bývalé jízdárně Muzeum antického sochařství a architektury."

Archeologické ústavy tehdy dostaly na výuku studentů od státu peníze a nakupovaly ze světových muzeí Berlín, Frankfurt, Londýn kopie jejich originálů. V té době měla muzea dílny, kde si podle originálů udělali formy 1:1. a potom na objednávku vyráběli kopie. Nejstarší část pochází ze sbírky Františka hraběte Nostice. Svého největšího rozkvětu dosáhla za Wilhelma Kleina, který působil na univerzitě v letech 1885 až 1942. Jednak rozšířil sbírku soch novými akvizicemi, navíc sám provedl řadu rekonstrukcí soch a sousoší, které se v celku nikde nedochovaly, jako třeba Vyzvání k tanci nebo Athena a Marsyas.

"To neuvidíte nikde jinde než v Hostinném, protože to je jedna z vědeckých rekonstrukcí profesora Wilhelma Kleina. Znal podrobně sbírky světových muzeí a v jednom muzeu našel fragment vázy, který je tady na stěně. Usoudil, že je tam zpodobněno sousoší, i když v obráceném gardu. Vypátral, že původní sochy nebo římské kopie jsou ve dvou světových muzeích. Athena byla ve Frankfurtu, Marsyas byl ve Vatikánu. Objednal a nakoupil odlitky v obou muzeích. Dal to dohromady a je to vlastně dodnes uznávaná vědecká rekonstrukce antického díla."

Athena a Marsyas od sochaře Miróna vypráví i zajímavou antickou báj. Vyjadřuje tehdejší umělecký spor, zda se lidé mají učit na strunné či dechové nástroje. Bohyně Athena hrála na flétnu, a ostatní se jí smály, že bude ošklivá. Odhodila tedy flétnu na zem. Celé to sledoval Marsyas, ani člověk, ani zvíře. A sousoší zachycuje právě okamžik, kdy chtěl flétnu sebrat. Další sousoší ukazuje, jak celý příběh dopadl, když Marsyas flétnu získal a naučil se na ni hrát.

"Marsyas si myslel, že už umí hrát a vyzval k souboji boha umělců Apollona. Dohodli se, že kdo zvítězí, tak s poraženým naloží dle vlastního přání. Apollon si vzal lyru, Marsyas měl flétnu. Hráli a souboj byl dlouho nerozhodný, až nakonec Apollon udělal takový podvod. Lyru obrátil vzhůru nohama. Marsyas, když to měl udělat, tak zjistil, že z dechového nástroje nelze nic vyloudit. Prohrál. A trest byl velice krutý. Apollon rozhodl, že bude zaživa stažen z kůže, takže zde je otrok, který si brousí nůž a zde torzo Marsyase."

Při rekonstrukcích soch pomáhal profesoru Kleinovi i významný sochař Josef Myslbek. Ten se v řadě svých děl inspiroval právě těmito antickými odlitky a poskytoval Kleinovi k rekonstrukčním pracím své žáky.

Vystavená kolekce v Hostinném tak dává kompletní obraz vývoje antické plastiky od konce 7. století před Kristem do 2. století po Kristu. Rektorům, kteří působili na fakultách se podařilo shromáždit nejzásadnější díla vývoje řeckého sochařství a zároveň i nejznámější díla, která se ukazují v publikacích. Řecké sochařství se vyvíjelo 600 let po třech etapách a v antické galerii v Hostinném jsou všechny zastoupeny. Prvopočátek - 700 let před Kristem představuje tzv.období archaické. Tehdy řečtí sochaři ztvárňovali dva typy soch - kóré a kúros. Kóré byla dívka a poznáte ji pohle ohnuté roky v lokti, kúros byl mladík.

"Sochy se také vyznačovaly takovým zvláštním úsměvem, který provázel všechny sochy vytvořené v tomto období, říká se mu proto archaický. Přestože my dnes známe řecké sochy bílé, není to pravda. Řekové svá díla prováděli v barvě, polychromaticky, až nám to dneska připadá někdy kýčovité. Vidíte, že kopisté tady zachovali zbytky barev, které se objevily na originálu."

Jak dodal Jaroslav Urban, další období - klasické nebo-li zlaté - tu představuje další známé dílo - sochu Vozataje.

"Je to jedna ze soch, která se dochovala v originále. Vozataj stojí v Delfách, kde bylo centrum Apollonova chrámu, kde se věštilo. Jak už název naznačuje, byl to vozka, který řídil dvoukolové vozy tažené čtyřmi koňmi. Závody těchto vozíků byla oblíbená zábava. Vozataj byl vlastně námezdní sportovec, byl to jeden z prvních sportovních profesionálů."

Klasické období bylo zlatým věkem řeckého sochařství. Tehdy tvořili známí umělci - Mirón, Polykleitos a Feidias. Tehdy vzniklo i další slavné Mirónovo dílo, které představuje Discobola.

"Dnešní sportovci tvrdí, že tento postoj, pokud by tak odhazovali disk, tak ho hodí někde ke dveřím do země. Je to víceméně umělecké ztvárnění. Jak diskaři v antice házeli, se přesně neví. Předpokládá se, že házeli z místa, později možná přidali otočku. Teď bych trošku odbočil, na olympijských hrách v Paříži v roce 1901 vyhrál náš diskař Janda Suk, který poprvé zavedl otočku do sportovního odvětví diskařů a tvrdí se, že to pochopil ze studia antického Discobola."

Třetím vývojovým obdobím řeckého sochařství bylo helénistické období, kdy jsou zpodobňovány sochy skutečných lidí. V Hostinném toto období zastupuje třeba socha Démosthena, vynikajícího řečníka, který překonal vadu řeči i tik. Jak dodal Jaroslav Urban do dnešní doby se bohužel dochovalo velice málo řeckých originálů. Jsou známé víceméně z kvalitních římských kopií, protože Římané řecké umění obdivovali a nechávali si dělat mramorové kopie.