Dobro dítěte nadevše
Lednové ničivé zemětřesení na Haiti, při němž podle některých odhadů zemřelo až 300 tisíc lidí, i v Česku oživilo otázku osvojování dětí ze zahraničí. Přitom se ještě žádné rodině v Česku nepodařilo adoptovat dítě ze zahraničí oficiální cestou před české úřady.
Osvojení dítěte z ciziny v Česku vyřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Tato instituce povoluje adopce děti pouze ze zemí, které podepsaly Haagskou úmluvu o právech dítěte. A to není případ afrických zemí či už zmiňovaného Haiti.
Vyřízení veškerých náležitostí spojených s adopcí dítěte ze zahraničí je velmi složité a zdlouhavé, říká Markéta Nováková, zástupkyně ředitele zmíněného Úřadu:
"Složitá je především příprava jak žadatelů, tak dětí vhodných k osvojení. Pokud nějaký český žadatelský pár si přeje osvojit dítě ze zahraničí, musí projít prakticky stejnou přípravou jako žadatelé o vnitrostátní adopci, to znamená musí být velmi pečlivě prošetřen jejich zdravotní stav, psychologická situace, sociální situace, musí být znám jejich trestní rejstřík, jejich majetkové poměry a vůbec celkově, zda jsou vhodní k tomu, aby mohli přijmout do adopce dítě. Stejně tak v zahraničí je nutné připravit děti na osvojení, a to především, aby děti byly vhodné po právní stránce, aby děti neměly rodinu, která by se o ně chtěla starat, aby děti byly skutečně právně volné, aby splňovaly i určité zdravotní předpoklady, aby byl zachován tzv.princip subsidiarity, což znamená, že dítě může být osvojeno do zahraničí až tehdy, kdy je s jistotou stanoveno, že nelze nalézt vhodnou rodinnou péči v zemi jeho původu. Příprava žadatelů v rámci České republiky trvá obvykle rok až dva roky než jsou všechna vyšetření provedená, než projdou všemi procedurami. Poté by byla žádost postoupena do zahraničí, a tam samozřejmě záleží na té které zemi, jak dlouho budou žadatelé čekat na osvojení. Samozřejmě to záleží i na tom, jaké by byli ochotni přijmout děti. Pokud žadatelé si přejí malé zdravé děti, samozřejmě budou čekat určitě déle než ti, jejich tolerance je vyšší a kteří budou ochotni poskytnout domov i dětem se zdravotním postižením, případně s nějakým jiným handicapem," vysvětlila v České televizi Markéta Nováková s tím, že se vůbec nejedná o levnou záležitost. Žadatelé o adopci mohou zaplatit kolem půl milionu korun:"Jsou povinní hradit si veškerou přípravu na osvojení, překlady veškerých listin, poplatky některým organizacím, které jsou zapojeny v procesu osvojení, případně platby advokátům v zemi původu dítěte. Samozřejmě jsou s tím spojeny poměrně velké náklady na cestování do té země za tím účelem, aby se s dítětem seznámili. Některé země předepisují i určitou délku pobytu v této zemi. A to jsou náklady, které se mohou vyšplhat poměrně do vysokých částek."Zřejmě si položíte otázku, proč jsou pravidla pro mezinárodní osvojení dítěte tak přísná?
"Je to především zajištění právní volnosti toho dítěte, a druhá věc je vhodnost toho spojení, to znamená zkoumání předpokladů pro spojení konkrétního dítěte s konkrétními žadateli, a naopak těchto konkrétních žadatelů s tímto konkrétním dítětem. Ten proces je poměrně složitý, takže osvědčit tu vhodnost je poměrně náročné. Nicméně pokud si řekneme, že neodmyslitelným standardem je skutečně zajištění právní volnosti dítěte a a vhodnost toho spojení, tak upřímně řečeno není co racionalizovat, protože organizování výměny informací je poměrně složitá a nákladná věc, pokud chcete kvalitní lékařská vyšetření, kvalitní psychologická vyšetření. Všechno trvá poměrně dlouhou dobu. Běžně se stává i v tom systému, který realizujeme podle Haagské úmluvy, že jednou, dokonce dvakrát a třikrát se dožadujeme opravy těch informací, protože státy mají přirozenou tendenci poskytovat informací málo. A potom se může stát, že neosvědčíte všechny okolností správně, dítě se dostane sem na území České republiky, vytvoří si vazbu k budoucím osvojitelům, a teď najednou po měsíci, po dvou, po třech, po šesti by se to dítě mělo vracet zpátky do původní země? Trauma, které vyvolává taková situace, je něčím v životě dítěte, co prostě nejde vymazat,"řekl Českému rozhlasu ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.
Jen za loňský rok deset českých rodin úřady obešlo a dítě z ciziny přijalo. Sedm dětí pocházelo z Konga. Rodiče si adopce vyřídí přímo s místními úřady. Zdeněk Kapitán snahu lidí získat dítě, aniž by své motivy museli vysvětlovat úřadům a absolvovat seriál pohovorů a dotazníků, chápe. Rodiny si však neuvědomují rizika s mezinárodní adopcí spojená. Haagská úmluva o právech dítěte například zaručuje, že dítě nebylo zcizeno biologickým rodičům. Naděžda Straková je s manželem vůbec prvním rodičovským párem v Česku, který se z Filipín snaží o oficiální adopci. Pro Český rozhlas potvrdila, že nelegální adopce je velmi riskantní:
"To nese jakási úskalí, protože získáváte minimální informace o zdravotním stavu dítěte, o jeho biologických rodičích. Také nemáte zcela zajištěno, jestli to dítě není zcizené biologickým rodičům, což se samozřejmě stává. Byly tady takové případy jak v Africe, tak i v Latinské Americe."
Pokud se jedná o Haiti, právnička Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Lucie Koudelková soudí, že by lidé, kteří by této zemi chtěli pomoci, měli podporovat spíš humanitární organizace, aby se díky nim mohli o své děti postarat sami Haiťané.