Dojde k opačnému extrému?
Prezident Václav Klaus definitivně zklamal naděje mnoha odsouzených, když se nechal slyšet, že žádná amnestie u příležitosti jeho zvolení do funkce nebude. Klaus už také několikrát řekl, že s milostmi hlavy státu bude velmi šetřit. V minulosti ostatně kvůli milostem sám kritizoval svého předchůdce Václava Havla. Jak uvádí Zdeněk Vališ, toto vladařské právo v Česku stále vyvolává kladné i záporné emoce.
Ještě dlouho připomínali kritici Václava Havla jeho rozsáhlou amnestii z roku 1990, která se týkala širokého spektra trestných činů a způsobila podle pozorovatelů i naprosté většiny odborníků víc škody než užitku. Další dvě amnestie, které prezident vyhlásil při příležitosti svých zvolení hlavou státu, už také byly velmi omezené a týkaly se jen nedbalostních trestných činů. U veřejnosti i mezi politiky ale vyvolávaly silné rozpaky i některé individuální prezidentské milosti. Před několika lety to byl třeba případ známého cyklisty Radomíra Šimůnka odsouzeného za zabití při dopravní nehodě, kterou zavinil. S nelibostí také nesla veřejnost udělení milosti pro Martina Odložila, který v hádce způsobil smrt svému otci, bývalému úspěšnému československému olympionikovi. Mnozí kritici totiž připomínali, že matka Martina Odložila, rovněž známá sportovkyně Věra Čáslavská, působila nějaký čas v prezidentské kanceláři. Jindy zase dostal milost drogový dealer, který drogy prodával dětem, což odborníci považovali za nebezpečný signál pro veřejnost. Proti udělení milosti byl i ministr spravedlnosti, který má ovšem u všech prezidentských milostí jen hlas poradní. Prezident se prostě ze zákona nemusí nikomu zpovídat, proč a komu milost udělil. Hodně lidí se rovněž rozčilovalo nad právem prezidenta udílet milost i tehdy, když ještě nebyl vynesen rozsudek. Faktem je, že Václav Havel právě kvůli milostem upadl v nemilost valné části občanstva.
Nejde ale jen o konkrétní případy. Shoda nepanuje ve veřejnosti ani na samotný institut udílení milosti. Na jednom pólu stojí například známý bojovník za lidská práva, někdejší disident Petr Uhl. Ten soudí zcela jednoznačně, že milosti do právního státu nepatří. Samo toto právo je prý výrazem neúcty k justici a tím i k právnímu řádu. Podle Uhla už státní zástupce může stíhání přerušit a také soud může upustit od výkonu trestu. A to se také děje. Rovněž známý ústavní odborník profesor Václav Pavlíček tvrdí, že používání milosti hlavou státu v demokratických státech s dělbou moci a nezávislým soudnictvím narušuje autoritu zákona a neodvolatelnost trestu za spáchané trestné činy. Řada pozorovatelů a odborníků připomíná, že česká Ústava vlastně převzala právo milosti z rakouskouherského zákona z 19. století, kde bylo upraveno jako právo císaře. Na druhé straně tento názorový tábor připouští, že milost patří mezi standardní prvky právního systému všude ve světě. Diskusi je tedy třeba vést pouze o podmínkách, za jakých by ji měl prezident udělovat. Jinde totiž hlava státu může udělovat individuální milost jen se souhlasem toho, kdo nese odpovědnost, a to je vláda nebo ministr spravedlnosti. V tomto ohledu je dnes Česká republika přinejmenším evropskou raritou. Pak se ovšem stává, že veřejnost může některé milosti chápat jako projev protekce a libovůle. Na opačném pólu stojí zastánci dosavadního znění Ústavy. Ti uvádějí, že prezidentská milost neřeší zásadní problémy spojené s justicí, ale může upozornit na určitou okolnost, kterou soud při svém rozhodování nebral dostatečně v úvahu, nebo na kterou paragrafy zkrátka vůbec nepamatují. Například politolog Jiří Pehe, bývalý šéf politického odboru prezidentské kanceláře, jde ještě dál. Před časem v České televizi prohlásil, že soudy jsou omylné a je třeba napravovat jejich rozhodnutí. V každém případě je zřejmé, že až začne Parlament projednávat změnu Ústavy v souvislosti s budoucí přímou volbou hlavy státu, dojde i na otázku prezidentských milostí. V příštích pěti letech ale vše zůstane při starém, tedy pokud jde o znění Ústavy. K určité změně totiž asi dojde. Už také zazněly hlasy vyjadřující obavu, že za vlády Václava Klause nastane opačný extrém. Milosti prý nebudou žádné. Klaus je prostě dávat nebude.
