Dokud jsem tady já, stát existuje, řekl konzul Vochoč a dál vydával pasy. Zachránil za války tisíce lidí
Za války pomohl zachránit až 2500 lidí. Příběh československého konzula Vladimíra Vochoče však byl objeven teprve před několika lety. Ode dneška má v Marseille pamětní desku. V roce 2016 byl v památníku Jad Vašem přijat mezi Spravedlivé mezi národy, v Marseille nese jeho jméno od letošního roku i knihovna. Přitom zemřel v naprostém zapomnění.
„Podle údajů jednoho francouzského historika měl Vochoč zachránit 2000 - 2500 lidí. Mezi nimi by měl být i známý francouzský odbojář Jean Moulin, který údajně vycestoval z Francie na československý pas. Pátrala jsem po tom, ale asociace žádný takový pas v archivu nemá. To je trochu historický problém - žádný z pasů vydaných Vladimírem Vochočem se vlastně nedochoval. Je možné, že tím, že šlo o falešné doklady, jejich majitelé je okamžitě zničili, jakmile je nepotřebovali.
Dá se skoro s jistotou říct, že mezi nimi byla i nedávno zesnulá Češka Lotta Hitschmannová, která v Kanadě založila velkou humanitární organizaci. Vycestovala z Evropy přes Marseille, takže se dá předpokládat, že měla pas vydaný Vladimírem Vochočem," vypráví Anne-Claire Veluire, která pracuje pro PR sekci radnice v Marseille .
Když pasy došly, nechal si je vytisknout
A jak příběh Vladimíra Vochoče začal? Na ministerstvu zahraničí začal pracovat hned po první světové válce. V roce 1938 byl konzulem v Marseille. Přišla Mnichovská dohoda a diplomatické delegace v okupovaných zemích přestaly existovat.
I když neměl žádný diplomatický status ani imunitu, vrátil se Vladimír Vochoč v červenci 1940 na opuštěný konzulát, a začal vydávat pasy mnoha uprchlíkům, kteří uvízli v jižní Francii. Bylo mezi nimi i mnoho Židů, kteří uprchli z Německa.
Vochoč našel v konzulárním sejfu omezený počet běžných prázdných pasů a několik stovek tzv. „růžových pasů", které měly jen omezenou platnost. K nim přidal dokument, který ji prodlužoval. Dokumenty brzy došly, tak si nechal kopie vytisknout v místní tiskárně.
"Jako konzul a jako úředník měl velkou moc, protože razítko dávalo povolení opustit Marseille," popisuje spisovatelka Lenka-Horňáková Civade, která o Vladimíru Vochočovi napsala knihu s názvem Symfonie o novém světě.
Vochoč: Dokud jsem tady já, stát existuje
Tehdejší velvyslanec Osuský totiž nepředal československé velvyslanectví Němcům. A tak konzul Vochoč řekl, že jeho nadřízeným je velvyslanec, jehož nadřízeným je vláda v Londýně. Ve zmatku, který tehdy panoval, dokázal využít skuliny.
"Přesně tak. A Vochoč říká: dokud jsem tady já, stát existuje. Instituce žije dál, úřad je otevřený. Je to úžasné, protože on dokáže ten systém trochu ohnout, cítí, že se mu vnucuje jedna cesta, ale že existuje i jiná. A on argumentuje velmi důrazně. Vydával doklady nejen Čechoslovákům, ale i Židům a komunistům: nebyl vybíravý, dával doklady těm, kteří je potřebovali. Vychází z principu, že existuje právní norma, ale existuje také lidská norma," dodává Lenka Horňáková Civade.
Zemřel v naprosté anonymitě
Deska Vladimíra Vochoče našla své místo vedle jiné pamětní desky, která připomíná Variana Frye, naproti Generálnímu konzulátu USA. Varian Fry byl americký novinář, který se spolu s Vochočem podílel na záchraně tisíců lidí. Jejich osudy se tedy podařilo symbolicky spojit.
„Jejich životy mají mnoho společného. Oba byli pro svou činnost pod tlakem vichistického režimu a museli posléze Francii opustit. Fry se v USA snažil upozorňovat na to, co se děje v Evropě, napsal dokonce článek o vraždění Židů do novin. Nebyla mu ale věnována pozornost, dokonce se stal nepohodlným a dočkal se uznání až těsně před smrtí.
Vochoč chtěl zůstat v Československu a pracovat pro ministerstvo zahraničí, ale stal se obětí politických procesů a byl v roce 1954 odsouzen na 13 let vězení pro údajnou kolaboraci s imperialisty. Po šesti letech byl propuštěn a byl nucen odejít do předčasného důchodu. Zemřel v naprosté anonymitě v roce 1984 ve věku 91 let," dodává novinářka z Marseille Anne-Claire Veluire.
