Hřbitov a pantheon slavných na Vyšehradě
Dost často se to zaměňuje… Slavín a Vyšehradský hřbitov. Je to tak, že Slavín je jenom pantheon, tedy společné místo posledního odpočinku šestapadesáti vynikajících českých osobností. Ale v těsném sousedství jsou na Vyšehradě hrobky a hroby dalších skvělých mužů a žen, co zanechali výraznou stopu v našich dějinách.
Původní farní hřbitov při vyšehradské kapitule přeměnili čeští vlastenci od sedmdesátých let devatenáctého století ve slavné národní pohřebiště. Dnes je na hřbitově na Vyšehradě pochováno více než šest set význačných osobností českého národa. Náhrobky tvoří jedinečnou galerii hřbitovní plastiky s díly slovutných mistrů jako je Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, František Bílek, Josef Mauder, Bohumil Kafka nebo Otakar Španiel.
Slavín pro nejslavnější ze slavných
Proměnu vyšehradského hřbitova v národní pohřebiště údajně navrhl zeť otce národa Františka Palackého předseda staročeské strany František Ladislav Rieger. Praktické stránce velkolepé přeměny se od 1869 věnoval především člen vyšehradské kapituly Václav Svatopluk Štulc, pozdější vyšehradský probošt. V roce 1887 byly na severním a západním okraji hřbitova postaveny novorenesanční arkády podle projektu architekta Antonína Wiehla. A konečně, po dvaceti letech se začal stavět pantheon. Do čtyř let byla postavena společná hrobka pro nejvýznamnější osobnosti české kultury, umění, vědy a techniky, která nese jméno Slavín. Architektem byl opět Antonín Wiehl, žák a následovník největšího českého architekta 19. století Josefa Zítka, autorem nádherných plastik je sochař Josef Mauder. Zásluhy také patří spolku Svatobor, který byl původně založený na podporu českých literátů. František Palacký vyjádřil ideu Svatoboru heslem Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj!
Krypta, ve které je více než čtyřicet pohřebních kobek, je zakryta plošinou. Z jejího středu se zvedá ústřední pomník, na jehož vrcholu je sarkofág s alegorickou okřídlenou postavou „Génia vlasti“. Po stranách pomníku jsou dvě sochy, představující po levé straně „Vlast truchlící“ a po pravé „Vlast vítěznou“. Na přední straně pomníku jsou tři tabule se jmény prvních 15 osobností pochovaných ve Slavíně. Výstavba dlouhých arkád, a hlavně monumentálního pantheonu byla velmi nákladná. Finance pro Vyšehrad zajistil smíchovský starosta a obchodník dřívím Petr Matěj Fischer. Neuvěřitelnou částku 30 000 zlatých věnoval na vybudování společné hrobky národní, Slavína „k pohřbívání nejslovutnějších, nad jiné vynikajícím způsobem o národ český zasloužilým mužům."
Stavba byla dokončena v roce 1893. Bohužel se Petr Matěj Fischer ukončení stavby nedočkal, zemřel o rok dříve.
Nepřehlédnutelná místa
Hrob Bedřicha Smetany poblíž Slavína málokdo mine, potvrzuje to počet lesklých kaštanů na jeho desce. Mimořádně sledovaný pohřeb slavného skladatele v květnu 1884 pořádala Umělecká beseda a účastnili se ho politici, umělci, zástupci národních spolků Sokol a Hlahol a všichni lidé z Národního divadla. Průvod vedl od Týnského chrámu na Staroměstském náměstí k Národnímu divadlu, dále k sídlu Umělecké besedy na Jungmannově třídě a pak na Vyšehradský hřbitov, kde byl skladatel pohřben. Účastníci pohřbu se pak vrátili do Národního divadla, které hrálo Prodanou nevěstu. Jeviště první scény bylo při této příležitosti potaženo černým suknem.
Božena Němcová zemřela bez většího zájmu veřejnosti, ze známých osobností se s ní přišla rozloučit spisovatelka Karolina Světlá. Při pátém výročí jejího úmrtí v roce 1867 se členky prestižního Amerického klubu dam rozhodly nechat nad skromným hrobem na Vyšehradském hřbitově zhotovit důstojný náhrobek. Slavnostně ho odhalily 6. června 1869. Do hrobu byly později pochovány rovněž její dvě děti. Autorem náhrobku byl vynikající sochař Tomáš Seidan. Na Akademii výtvarných umění v Praze jeho hodiny modelování navštěvoval i Myslbek.
Když v roce 1904 zemřel Antonín Dvořák, byl také pochován na Vyšehradě. Ovšem jinde než dnes. Původní hrob ležel poblíž Slavína. K přesunu na současné místo došlo až o dva roky později, kdy architekt Josef Sakař dokončil stavbu zastřešených arkád v severozápadní části hřbitova. Místo pro jednu ze zdejších výpravných hrobek bylo vyhrazené právě pro Antonína Dvořáka. Návrh hrobky rodiny Dvořákových včetně monumentální busty skladatele je dílem sochaře Ladislava Jana Šalouna. Kromě busty ji tvoří motiv smuteční vrby a harfy.
Při návštěvě Vyšehradského hřbitova není možné se nezastavit u hrobu básníka Karla Hynka Máchy. Průvodkyně a znalkyně většiny pražských hřbitovů Kateřina Svobodová vypráví, jak hned po mnichovské dohodě koncem září 1938 se ve spolku Svatobor rozhodli, že jeho hrob i s původní deskou převezou na Vyšehrad z Litoměřic, které zůstaly v Sudetech. Druhý básníkův pohřeb se pak konal už za německé okupace v květnu 1939. Po válce byl Máchův hrob v Litoměřicích obnovený, ovšem bez jeho ostatků.
Další příběh se týká spisovatele Karla Čapka. Když zemřel na podzim 1938 v období po Mnichovu a před německou okupací, Národní divadlo, které léta hrálo Čapkovy hry, ani nevyvěsilo černý prapor. Jak později řekl Ferdinand Peroutka: „Protože ho nikdo nechtěl pohřbít, ujala se ho katolická církev a uložila ho na svém hřbitově.“ Vdova Olga Scheinpflugová dostala množství kondolencí, jednu dokonce od prezidenta Emila Háchy. Rakev nesli k hrobu Čapkovi kolegové, mimo jiné právě Peroutka. Hrob byl původně určen pro Karla Hynka Máchu, který tam měl být přemístěný z Litoměřic, jak o tom také píšeme. Šéfredaktor Lidových novin Eduard Bass tehdy napsal, že „za básníka, který se uštval při požáru města, přišel básník uštvaný při požáru své země.“
Na závěr prohlídky Vyšehradského hřbitova jsme se s Kateřinou Svobodovou zastavili u trojice hrobů, které spolu těsně sousedí. „Jde o hrob architekta Václava Kaplického, který náhle a nečekaně zemřel. Návrh tohoto hrobu našla manželka v jeho pozůstalostech. Autorem prostředního, dominantního náhrobku režiséra Jiřího Menzela je architekt David Vávra. A pak je tu třetí, přiznám se, že můj nejoblíbenější náhrobek na hrobě Ilji Hurníka a Petra Ebena, což je takový puklý kámen a jednoduchý dřevěný kříž.“
Jak napravit nenapravitelné
Na vyšehradském hřbitově najdeme i dva kenotafy. Jde o symbolické hroby konkrétních osobností. Zřizují se v případě, že nikdo neví, kde jejich ostatky skončily. Na tomto hřbitově tak mají symbolické hroby politička Milada Horáková a spisovatel a malíř Josef Čapek. Horákovou popravili na Pankráci komunisti, bratr Karla Čapka zahynul v posledních dnech války z rukou nacistů v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Mezi jejich skonem uplynulo pouhých pět let.
Čtyřicet let po smrti krále komiků v roce 2002 členové Společnosti Vlasty Buriana nechali přemístit ostatky manželů Burianových z Vinohradského na Vyšehradský hřbitov. Na hrobě byla bronzová busta Vlasty Buriana, tu ale někdo ukradl. V roce 2007 se na její místo dostala plastika „Komikovy ruce“ s hercovým charakteristickým gestem, která tu zůstala dodnes.
Od padesátých let se Burian musel spokojit s vystupováním na podřadných estrádách, protože byl na základě falešných výpovědí v režii StB odsouzen v roce 1947za kolaboraci s nacisty.
Vlasta Burian tak ztratil čest, majetek i práci. Zemřel na následky nachlazení z bezvýznamné zájezdové štace v lednu 1962. K jeho plné rehabilitaci došlo až za dvaatřicet let po smrti. Najít místo pro důstojný hrob krále komiků nebylo jednoduché a společnosti to trvalo několik let. Záštitu nad celou akcí tehdy převzal ministr kultury Pavel Dostál a ministerstvo přispělo částkou dvě stě tisíc korun. Ale i pak se bohužel našli odpůrci, kteří hovořili o marnotratnosti ministerstva, nepřípadnosti podobných akcí, a dokonce o znesvěcování posvátných prostor. Na obhajobu Burianovy společnosti rázně vystoupil historik Vladimír Just, který kritikům napsal, že pár lidem se podařilo alespoň částečně napravit nenapravitelné.
Osobnosti, které odpočívají na vyšehradském Slavíně:
Básníci a spisovatelé
Julius Zeyer, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Růžena Svobodová, Jan Klecanda, Jaroslav Hilbert, Antonín Klášterský, František Xaver Svoboda, Josef Hora, Karel Toman, Marie Pujmanová, Josef Štefan Kubín
Herci
Otýlie Beníšková, Zdeněk Štěpánek, Vítězslav Vejražka, Eduard Kohout, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan, Karel Höger, Jiřina Štěpničková
Malíři
Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Václav Špála, Antonín Pelc, Antonín Strnadel
Sochaři
Josef Václav Myslbek, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Jan Lauda
Operní pěvci
Ema Destinnová, Otakar Mařák, Vilém Zítek, Richard Kubla, Kamila Ungrová, Václav Bednář
Klavíristé
Jan Heřman, František Maxián
Houslisté
Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Karel Hoffmann
Architekti
Kamil Hilbert, Josef Gočár, Karel Honzík, Jaroslav Fragner
Dirigenti a skladatelé
Rafael Kubelík, Oskar Nedbal
Vynálezce
František Křižík
Související
-
Příběhy pražských hřbitovů
Seriál vás zavede do fascinujícího světa pohřební architektury a historických osobností. Jak se hřbitovy měnily v čase a proč dnes přitahují zájem nejen pozůstalých?
