Dolní Chvatliny skrývají orientální princeznu s ovinutou hlavou

I v malých obcích mohou turisté najít skvosty. Například Dolní Chvatliny na Podlipansku skrývají klasicistní kostel ve stylu chrámu svatého Petra v Římě. Chybí tu však davy poutníků, kteří by přinesli potřebné peníze na jeho opravu. Ve zdi tu návštěvníci najdou i zvláštní kamenný erb, ke kterému se vztahuje pověst o princezně, která hrála šachy.

Foto: autorka

Když jsem v úvodu řekla, že Dolní Chvatliny skrývají kostel, není to tak docela pravda. Stojí na vršku a počasí se podepsalo i na jeho stavu. Majestátní kostel je ve tvaru kříže a otevřenou síň podepírají čtyři pilíře. Když do něho vstoupíte, první, co vám doslova vyrazí dech, je pozoruhodná kopule s lucernou. Zdá se jako by strop kostela zářil. Nás přivítala i hudba.

"Pan doktor Morávek tuto mši, která má pět částí, napsal speciálně pro náš kostelíček a tato mše svatá se tu hrála poprvé loni o pouti poslední víkend v červnu na Petra a Pavla, kdy se tu slaví pouť,"

Valerie Řezníčková, foto: autorka

přivítala nás v kostele Valerie Řezníčková. A jak dodal náš průvodce Martin Drahovzal, je to velký malý skvost, o kterém se málo ví. Stejně jako o zdejší obci.

"Obec Dolní Chvatliny se pod jménem Chvatlina poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1250. V té době zde stál zemanský dvorec, z jehož majitelů je uváděn Ota z Lozy, což byl jeden z hejtmanů sirotčího polního vojska. Někdy je nazýván i jako Otík z Lozy. Do dějin vstoupil tím, že byl členem spanilé jízdy k Baltu."

V držení Chvatlin se střídaly různé místní šlechtické rody. Za třicetileté války byly jako řada jiných vesnic zpustošené, zničená a vysídlená zůstala i zdejší tvrz. Nový impulz přinesli Chvatlinám Šternberkové. Za jejich držení začaly vzkvétat a vznikly Chvatliny dvě - Dolní a Horní a tak to zůstalo dodnes.

Kostel v Dolních Chvatlinách

"Původní název je pouze Chvatlina. Snad od slova chvátati, někde jsem taky narazil na jméno zakladatele staré české jméno Chval vzniklé zkrácením jména Bohuchval, což je původní ranně středověké oblíbené české jméno. Tento kostel společně s obcí, původně gotický, vyhořel v roce 1807, kdy Chvatliny zachvátil obrovský požár a většinu vsi zničil. V roce 1814, o sedm let později, se majitelka panství hraběnka Františka ze Šternberka rozhodla tento kostel postavit v tehdy módním klasicistním stylu, a to je svatostánek, ve kterém jsme dnes."

Kostel byl postaven po 14 letech - 6. července 1828. Kostel takové velikosti se běžně v českých obcích nevidí. Jeho zajímavostí jsou kamenné náhrobky Hradeckých z počátku 17. století, zazděné vzadu v kostele. A také erb Dohalských z Dohalic. Je z pískovce a tak už je trochu ošoupaný, ale přesto pozoruhodný. V erbu je šachovnice a nahoře stojí panna s vlajícím turbanem na hlavě. A právě k erbu se vztahuje pověst, podle níž kdysi žil zeman jménem Holub. Byl to prý tulák, který prožil velkou část svého života na cestách v cizině.

Foto: autorka

"Jednoho dne dorazil i do země orientální, kde se doslechl, že zdejší sultán má velice paličatou dceru, která velmi ráda hraje královskou hru šachy. Ovšem mouřenínská princezna měla velmi svérázné pravidlo. Každý kdo zvítězí, může poraženému otlouct šachovnici o hlavu. Jak se tradovalo v legendě, princezna byla velmi zdatnou šachistkou, nikdo s ní neprohrál a v zemi mouřenínské chodili všichni s ovázanými hlavami. Český zeman si řekl: česká palice něco vydrží a to by v tom byl čert, abych nezkusil, jestli dokážu ženskou porazit."

Zeman Holub byl zřejmě dobrodruh a tak se ke královské hře přihlásil. Princezna soupeře se šlechtickým původem přivítala. Nejdřív začala útočit, ale pak se štěstí obrátilo a český zeman bral figurku za figurkou. A jak dodal Martin Drahovzal, princezna prohrála.

Martin Drahovzal, foto: autorka

"Dáma samozřejmě očekávala, že šlechtic, muž galantní zapomene na pravidlo. Ale on vzal slonovinou vykládanou šachovnici a omlátil ji princezně o hlavu. Když se to dozvěděl sultán, byl velmi potěšen. Jeho dceru prý konečně někdo vrátil na zem a tak prý si nechal zavolat českého zemana k sobě a pravil: jsi statečný muž, zemane český a já ti za tvou statečnost dávám tento erb. Jelikož s figurami černými a bílými zápoliti umíš, nosiž tento erb s šachovnicí černou a bílou ve svém znaku a jako symbol podobiznu mé dcery s hlavou zavinutou šátkem. A tak si prý český zeman přinesl tento erb až do země české, kde se jeho rod stal později Dohalskými z Dohalic a s jedním z jeho příbuzných se měl dostat i sem do Dolních Chvatlin a je zazděn támhle ve zdi."

Poté, co si turisté prohlédnou erb a náhrobky, čeká je opět unikátní pohled do kopule. Ale jak jsme se dozvěděli od Valerie Řezníčkové, při její opravě se musí opatrně chodit po krovech. Nejedná se totiž o kamenné klenby, ale jen o omítnutý rákos.

Kostel v Dolních Chvatlinách, foto: autorka

"Nesmí se šlápnout na kopuli, protože by se prošláplo do kostela. V roce 1969 byl kostel kompletně opraven. Je totiž na špatném místě, na nejvyšším bodě Chvatlin a ještě na návrší a ta návětrná strana trpí. Taky si všimněte, že všechny kostelíčky ve vsích jsou stavěny jako stavení, kdežto tato kopule bylo trošku nešťastné řešení. Ve válce se to opravilo jen lepenkou a pak do toho 30 let teklo, takže se to celé muselo udělat znovu."

Jak prozradila Valerie Řezníčková, údajně se dá dostat i do krypty kostela, ona ale dosud vstup neobjevila. V základech kostela jsou pak čtyři posvěcené kameny. Podle dobových kronik je do gruntu dávaly čtyři znamenité osoby a to hraběnka Františka Šternberková, a její dcery Christina, Ervina a Františka a tato jména by měla být na kamenech i vyrytá.