Domácnosti dluží bankám 500 miliard korun

Banky půjčují lidem stále více peněz a to nejen na bydlení, ale i na běžné nákupy. Zároveň se začínají ozývat varovné hlasy, že lidé neodhadnou své možnosti a nebudou schopni půjčky splácet. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

500 miliard korun - tolik dluží české domácnosti bankám. Hypoteční úvěry se na této částce podílejí více než polovinou. Problémem však mohou být spotřebitelské úvěry, které stouply v meziročním srovnání téměř o třetinu. A dá se očekávat, že jejich výše ještě poroste, zvláště teď v předvánočním období. Jen málokdo si však umí přestavit skutečnost, že se může dostat do situace, kdy nebude moci splácet. Nejsou vzácné případy, kdy si lidé půjčí peníze na ledničku, televizi, nábytek, vyberou kreditní karty a pak zjistí, že celková částka na jednotlivé úvěry je větší, než jejich možnost splácet. Začínají se dostávat do dluhové spirály, kdy se vytlouká klín klínem a půjčují si stále dál. A to je špatně, říká David Schmejkal ze Sdružení na obranu spotřebitele:

"Já myslím, že udělal chybu, že si půjčil znovu, myslím, že měl jít k tomu prvnímu věřiteli, k té první bance nebo nebankovní finanční instituci a říct jí: podívejte, já mám problémy, z nějakého důvodu nemohu teď splácet, ovšem já to chci řešit. Pojďme se domluvit na změně splátkového kalendáře."

V jiných zemích je žití na dluh ještě běžnější než u nás. Například ve Spojených státech však každoročně zbankrotují 2 miliony domácností a na to nejsou lidé připraveni. Banky teď začaly nabízet tzv. konsolidaci úvěrů - tedy spojení splátek do jedné s delší dobou splácení. Nabízejí i hypotéky bez uvedení výše příjmu. Díky tomu se tak může z osmitisícové splátky, stát splátka třítisícová a je po problému. Nejhorší, co mohou zadlužení lidé udělat, je 'sednout na lep' různým pochybným institucím a po roce zjistit, že zaplatili až stoprocentní úrok.

Podle hlavního ekonoma HVB Bank Pavla Sobíška by se člověk měl zadlužit jen tehdy, pokud užitek z věci je adekvátní době splácení:

"Jestliže si někdo bere půjčku na bydlení na 20 let, je to zcela v pořádku. Stejně tak, pokud by se chtěl zadlužit na studium, což je dlouhodobá investice, není s tím žádný problém. Naopak opačný extrémní případ bych viděl, když si někdo bere tříletý úvěr na dovolenou, která trvá 14 dnů. To si myslím, že je velmi nesprávné zacházení s penězi."

Zatímco hypoteční úvěry jsou jištěny nemovitostí a v případě nesplácení se na nich může bankovní sektor uspokojit, u spotřebitelských úvěrů to neplatí. Představují tak riziko nejen pro samotné spotřebitele, ale i pro bankovní sektor. Podle Vladimíra Pikory z Next Finance poroste počet nesplácejících klientů, a bankovní sektor bude muset projít novou vlnou očisty. Naopak viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer tvrdí, že zadlužení domácností zatím riziko pro ekonomiku nepředstavuje a z hlediska Evropy je nízké. Dynamika zadlužování je sice rychlá, je to ovšem způsobeno nízkým srovnávacím základem a hlavně hospodářským růstem. Celkově jsme podle Niedermayera poměrně daleko od stropu rizikového zadlužení domácností. V Evropě se pohybuje na úrovni celého HDP, což jsou v případě ČR přibližně tři biliony korun.