Ekonomika
Když Česká národní banka vloni několikrát snížila úrokové sazby, udělala sice radost podnikatelům, kteří si půjčí peníze, ale zkomplikovala život drobným střadatelům. Ještě více se totiž snížily úroky z vkladů, které už tak byly nízké. Inflace je v Česku nízká, v tomto ohledu splňuje země už nyní maastrichtská kritéria pro vstup do evropské měnové unie.
Ještě výhodnější bylo loni investovat do dluhopisových otevřených podílových fondů, které vykázaly růst roční výkonnosti od pěti do devíti procent. V praxi to znamená, že vložené peníze mohly v nejúspěšnějším fondu vydělat po odečtení vlivu inflace až přes sedm procent. To je zhruba pětkrát více než u ročního termínovaného vkladu v bance. Nejhůře ale dopadly akciové fondy, z nichž většina zaznamenala ztrátu hodnoty majetku o více než čtvrtinu. Z akciových fondů vykázal kladnou výkonnost pouze Sporotrend, ze skupiny fondů České spořitelny, který vynesl necelé procento. Nejvíce ztrácely fondy investující v zahraničí. Letos by měly podle analytiků výnosy podílových listů otevřených podílových fondů, které investují do nástrojů peněžního trhu a do dluhopisů, zřejmě mírně klesat. U akciových fondů se naopak očekává výraznější nárůst. Náměstek ředitele Investiční kapitálové společnosti Komerční banky Pavel Hoffman se ale drží spíše při zemi.
"Obecně se říká, že na akciích se dá dlouhodobě hodně vydělat. Krátkodobě se však dá hodně ztratit. Ukázaly nám to ostatně uplynulé tři roky. Je otázka, zda rok 2003 už bude lepší nebo zda půjde o pokračování současného vývoje. Analytici říkají, že už by rok 2003 mohl být lepší, ale já se domnívám, že hlavně první polovina bude stále ještě hodně rozkolísaná, bude přicházet spousta špatných zpráv a akcie stále budou velice rizikové. Snad druhé pololetí a konec roku by mohly přinést trochu oživení. Osobně ale vůbec nečekám, že by se zopakoval konec osmdesátých let a růst řádově dvacet třicet procent za rok,"
Vloni na tom byly špatně především akcie telekomunikačních firem a akcie společností, pro které se vžilo označení nové technologie. To se samozřejmě týká světového kapitálového trhu. V Česku jsou dva důležité telekomunikační tituly: České radiokomunikace a Telecom. Podle Pavla Hoffmana ale český kapitálový trh vykazuje celkově jisté odlišnosti.
"Český trh je na tom trochu jinak než světový trh. To ukázal vývoj za poslední rok, kdy vlastně české akcie šly nahoru. Je zde jeden základní důvod, a to privatizace. Jednak ta, co už proběhla, jednak ta, co se připravuje. Třeba Komerční banka ukázala, jak velký růst může přinést akcie, která se kupuje jako spekulace před privatizací, a po privatizaci je se stoprocentním výnosem prodávána. Naopak Unipetrol nám ukázal přesně opačný vývoj, že totiž i akcie koupená před privatizací může přinést velkou ztrátu. Telecom na privatizaci teprve čeká. Je to poněkud riskantní investice. Já myslím, že Telecom je zrovna ten titul, který spíše reaguje na světový vývoj než na domácí, a trochu bych se ho obával. Rozhodně v krátkém horizontu."
Tolik Pavel Hoffman, náměstek ředitele Investiční kapitálové společnosti Komerční banky. Je zřejmé, že akciové fondy, zejména ty, které se orientují převážně na zahraniční kapitálové trhy, zůstanou i v letošním roce pro drobného střadatele mimořádně rizikové. Pro movitější střadatele, nakupující přímo jednotlivé tituly, ovšem nabízí český trh zajímavé možnosti. Například akciím Komerční banky se podařilo i v závěru prvního týdne roku dále zpevnit. Jejich kurs dosáhl 2163 korun s přírůstkem 2,12 procenta. Posílily ještě cenné papíry Erste Bank, která vlastní Českou spořitelnu, a Philip Morris, které jsou spolu s Komerční bankou považovány za nejbezpečnější v nejistých dobách.
Jakkoli byla Pražská burza v uplynulém roce úspěšná, přece jen je nutné si vždy připomenout, že obchody s akciemi se na ní zužují jen na pár nejúspěšnějších titulů. Mimo jiné je to způsobeno i tím, že na českém kapitálovém trhu chybí tzv. primární emise akcií, které by sloužily jako zdroj nového kapitálu pro investice. To je už dlouhodobý problém. Jediná primární emise se objevila v roce 1996. Ani ona ale neskončila na burze, nýbrž v mimoburzovním RM-systému. Jak uvádí mluvčí Komise pro cenné papíry Radka Procházková, má to své historické příčiny.
"Ono je to dáno tradicí a zvyklostmi domácích firem, protože ty mají zkušenosti se získáváním úvěrů v bankách a nerady si chodí na kapitálový trh pro finanční prostředky."
V současnosti Komise pro cenné papíry ani neví o firmě, která by chtěla vydat primární emise a vstoupit na burzu. Čas od času si tedy mnozí odborníci kladou otázku, zda má Pražská burza vůbec perspektivu a zda by nebylo třeba lepší podpořit nějaký projekt Středoevropské burzy, tedy sloučení kapitálových trhů. Podle Radky Procházkové se ale Komise domnívá, že Pražská burza má perspektivu. Záleží prý především na tom, jakou strategii zvolí.
"My ji vlastně nemůže říkat, jakým směrem se má ubírat nebo neubírat, ale každopádně je Komise připravena burzu jakkoli podpořit v tom, aby se její postavení posílilo."
