Eva Jiřičná: Inspirací je pro mě každé město
Potřebuje Praha moderní architekturu? Chceme výškové stavby? Takové otázky si položili účastníci konference Sdružení pro architekturu a rozvoj. Byla mezi nimi i Eva Jiřičná, která paří mezi nejznámější světové architektky českého původu.
"Já jsem životní optimista. Domnívám se, že debata může přispět k tomu, že se problém vyjasní. Člověk o tom může přemýšlet, korigovat svůj vlastní názor. Je naděje, že společná debata může přinést rozhodnutí, jak vyřešit alespoň ty řešitelné problémy. Nemůžeme přes noc vyřešit situaci s parkováním, s dopravou, se znečištěním ulic. Dnes se mluvilo hodně o výstavbě - jestli výstavba má být nízká nebo vysoká. Jsem přesvědčená, že mezi těmi sto padesáti lidmi, co tam seděli, si někteří říkali: „Tak, žádnou vysokou budovu jim postavit nedovolíme". Určitě byli i tací, kteří zapřemýšlí a pak to budou podporovat. To je normální situace. Myslím si, že když o něčem debatujete, tak tříbíte i svůj vlastní názor. Možná změníte i názor, o kterém jste byli přesvědčeni, že to je jediné správné řešení. Přála bych Praze, aby ta velkorysost, která tu existovala po staletí, panovala i nadále. A to, že Praha je centrem Evropy, aby tak i zůstalo."
"Jsem o tom přesvědčená. Když přijedete do Benátek, je tam řada prostor, které prošly rekonstrukcí. Jsou více méně zachovány v původním stavu, a přitom zmodernizované pro dnešní život. A je to udělané citlivě, protože Italové pořád mají v krvi inteligenci, jak s historickou architekturou zacházet, a jak ji udržet, abychom ji nemuseli ničit. Ovšem na druhou stranu někdy jiná cesta není, protože zachování některých budov znamená blokování výstavby nových objektů, které mohou být pro město velice důležité. Jsem v Londýně už padesát let a některé budovy, které mí kolegové navrhovali před těmi padesáti lety, jsou nyní chráněné. Doba, kdy se začíná hledět na architekturu z hlediska historických budov, se zkracuje. Já se opravdu domnívám, že člověk má možnost použít skromnosti v přístupu k těm starým budovám a nesnažit se prosadit svůj vlastní názor, ale pochopit to, co lidé před námi vytvořili, a snažit se to trošičku posunout do současné doby, aby nám to sloužilo."
"Velice ráda cestuju a měla jsem v životě těstí, že jsem procestovala mnoho měst. V každém městě je něco, čeho si všimnete. Loni jsem například několikrát byla ve Veroně a pokaždé, když jsem tam přijela, tak jsem tam objevila nějakou historickou stopu, která je velice relevantní k tomu, co děláme dnes. Třeba, jakým způsobem dláždili veřejné ulice, nebo jakým způsobem řešili vnitřní prostory - takové ty malé dvorečky, verandy, terasy, jakým způsobem řešili ventilaci. To vše mě naprosto fascinovalo, ale zároveň nemohu říct, že Verona je to nejkrásnější historické město. Všude ve světě, kde jsem byla, bylo něco, kde jsem se mohla přiučit nebo něco poznat. Třeba v Rusku, ta původní historická ruská architektura je úžasná, ale to, co se tam stalo a co se tam děje teď, je opravdu hrozba světu. Svět je neobyčejně zajímavý a těch příkladů, ze kterých se člověk může učit, je nekonečné množství. Je na nás, používat oči k tomu, aby se člověk pokorně něco naučil místo toho, aby něco kritizoval."
