Floex: Měli bychom oceňovat i obyčejné věci
Tomáš Dvořák je český hudební skladatel, který se věnuje převážně elektronické hudbě. Od mládí ale hraje na klarinet a proto do svých děl často vkládá prvky klasické hudby. Je také autorem hudby k populární hře Machinarium, která je známá po celém světě.
Začněme hezky od začátku. Vy jste multimediální umělec, skladatel a klarinetista. Je to tak?
Ano, mohlo by se to tak říct. Dělám moderní hudbu a často pracuji ve studiích. Takže když se nad tím člověk zamyslí, tak je to hodně věcí dohromady a musím pečlivě rozdělovat svůj čas mezi skládání, produkci, mixáž, inženýrství scény a podobně. Je to podle mě velmi komplexní práce. Na klarinet už moc poslední dobou nehraju.
Když se podíváme na vaše jméno Floex? Je složené z anglických slov float a experiment. Byl to váš nápad?
Jo, jo. Původně jsem chtěl svůj projekt nazvat jednoduše Flex, podle anglického předvádět se, ale to už někdo zabral přede mnou. Tak jsem tam prostě přidal jedno O. A vlastně se mi velmi líbí to float v názvu, protože to odráží to, jak proplouvám svou hudbou. To je asi ta hlavní myšlenka za názvem mého projektu.
Abychom vás trochu představili. Budete teď vystupovat v Praze. Když tam večer dorazím, co můžu čekat?
Tentokrát budeme hrát velmi zajímavý projekt, jehož jsem součástí. Je to kombinace klasické hudby a robotického bubnování. Je to hlavně součást mé kariéry skladatele soundtracků, což poslední dobou dělám čím dál tím více. A říkal jsem si, že je škoda, že lidé tuhle část mé hudby slyší málo často, protože nejčastěji hraji se svou elektronickou skupinou.
Takže jsem dostal nápad předělat tento projekt na takovou klasickou hudbu. Je to v principu sextet. Jsou tam tři smyčce, dva klarinety a vibrafon. K tomu se navíc připojí robotický bubeník. Toho jsem vytvořil se svým kamarádem. Jsou to vlastně klasické akustické bubny, akorát je ovládá robot. Ve výsledku jde o kombinaci klasiky s moderními technologiemi. Což je něco o co se snažím poměrně často. Velmi rád kombinuji staré věci s moderními prvky.
Pojďme se ale ponořit přímo do vaší hudby. Nedávno jste vydal album s názvem Portrait of John Doe. Je něčím specifické?
Jedná se o spolupráci s mým kamarádem z Londýna, Tomem Hodgem. Vytvořili jsme ho na základě stylu Mercury KX. Je to relativně nové označení, které se zaměřuje na moderní přístup ke klasické hudbě. Představuje obyčejné věci v našem životě, věci které všichni sdílíme, protože jako celek jsme ve společnosti velmi odlišní. Každý je jiný, ale existují určité rutiny, které máme všichni stejné. Většina skladeb v albu je právě o nich, oslava obyčejnosti. Poukazujeme na obyčejného člověka, v obyčejném světě. To je pro nás John Doe v našem albu.
Jaká byla na Johna Doea odezva?
Myslím, že je to velmi populární album a když se podívám například na svůj profil na Spotify, tak některé z těchto skladeb jsou na úplném vršku poslechovosti. Což mě velmi těší, protože to není úplně snadná hudba k poslechu. Pro běžného posluchače klasické hudby to může být asi docela dobře stravitelné, ale pro ostatní to může být zbytečně moc komplexní a složité.
Když vezmeme v potaz, že album jste napsal s Tomem Hodgem, což je britský hudebník, je pravděpodobné, že máte publikum i ve Velké Británii nebo ve Spojených státech.
Určitě. Popravdě ani pro mě nejsou čeští posluchači na vrcholu žebříčku. Já jsem nezávislý umělec a možná právě proto je moje publikum mnohem více rozptýlené po světě, než u jiných umělců. Celkově bych řekl, že alternativní hudebníci nebývají tolik spojovaní se zemí, z které pocházejí. A já jsem rád, že mám celosvětové publikum.
Slyšel jsem jednu vtipnou historku, o které nevím, jestli je pravdivá. Údajně jste chtěl hrát na jiný hudební nástroj a zaměnil jste klarinet za saxofon. To se opravdu stalo?
Přesně tak. Když jsem nastoupil do školy, tak jsem byl velmi malý, mohlo mi být třeba šest let a saxofon mi přišel hrozně cool a chtěl jsem být popovým umělcem, ale spletl jsem si jména. Takže když jsem poprvé přišel do té učebny a oni mi ukázali ten nástroj, byl jsem velmi překvapený tím, na co se to vlastně koukám. Ale nakonec jsem za to velmi rád, protože klarinet je určitě více originální nástroj a pasuje do mé hudby lépe, než by pasoval saxofon.
Zmínil jste, že děláte hudbu pro dobrodružné hry. Tou nejznámější je Machinarium. Je to složité udělat soundtrack pro hru? Jak se to dělá?
Nejdůležitější aspekt je to, že hra je interaktivní. Často musím řešit nelineární scénáře a skladby a je to velká zábava, protože jsem studoval vizuální umění a nová média, kde jsem také dělal spoustu interaktivních věcí. Takže celkově to pro mě bylo velmi přirozené a moc mě to bavilo. Původně jsem rozhodně hry dělat nechtěl, byla to vlastně docela náhoda, že teď dělám tyhle dobrodružné hry a indie hry. A lidi se mě často ptají, jak se stát skladatelem pro hry, ale já jsem stále spíše běžný multimediální umělec.
Když se podívám na stránky Amanita Design, kteří za Machinariem stojí, tak zjistím, že ta hra je o robotovi, který byl vyhozen na smetiště a musí se vrátit zpět a zachránit svoji milenku. Líbil se vám příběh té hry?
ČTĚTE TAKÉ
Samozřejmě. Je to velmi umělecká hra, není to nějaká střílečka a umělecký vzhled je něco, co je pro ni velmi důležité. Je to velmi kvalitně udělané, animace jsou super moderní. Lidé tu hru hrají už jen proto, že vypadá skvěle a rádi tráví čas v tomhle prostředí. Není to jen obyčejná hra, kde řešíte hádanky a používáte logiku, ten příběh za tím vám dává úplně nový rozměr toho hraní. Můžete to prožít a cítit to, tu atmosféru, to prostředí.
Ještě předtím než skončíme, jakou hudbu poslouchá Floex ve svém volném čase?
No, poslední dobou je to šílenější a šílenější. Abych byl upřímný, tak zhruba ještě před deseti lety jsem nad hudbou, co poslouchám hodně přemýšlel, ale teď už je to relax a jsem volný. Nedávno jsem poslouchal nějaký vtipný jamajský dubstep od nějakých Portugalců. Velmi se mi líbí ta atmosféra, kterou to navozuje a vždycky mi to zlepší den. Jednoznačně poslouchám hlavně elektronickou hudbu, protože to je moje oblast, ale mám rád i klasickou hudbu nebo soundtracky filmů a her. V elektronice poslední dobou zbožňuji africkou hudbu, ale každým dnem se to mění.
Rozhovor najdete v anglickém originále v podcastu Faces of Czech Music ve všech podcastových aplikacích.
Související
-
Tváře české hudby
Vedle velikánů „klasiky“ nabízí současná česká hudební scéna jazzmany, filmové skladatele a skvělé interprety světové úrovně.
-
Nekonečné vesmíry
Mafia, Arma či Chuchel - to jsou příklady českých videoher, které dobyly svět. Podívejte se do zákulisí českého herního průmyslu v sérii RPI a Českých center.
