Frimlův objev dává naději hladovějícím

Jiří Friml, foto: ČTK

Česká věda slaví další úspěch světových rozměrů. Biochemik Jiří Friml převzal v Hamburku prestižní Körberovu cenu udělovanou vynikajícím evropským vědcům. Německá Körberova nadace tak ocenila jeho objev funkcí rostlinného hormonu.

Jiří Friml, foto: ČTK
Jiří Friml má konkrétně na kontě průlomový výzkum rostlinného hormonu auxinu. Sedmatřicetiletý profesor systémové biologie rostlin na univerzitě v belgickém Gentu svůj objev, při kterém mu pomáhali kolegové z Ústavu experimentální biologie, popisuje takto.

„Našli jsme geny, které kódují transportní proteiny, které ten auxin transportují rostlinou. Když jsme různé geny pro tyto transportéry auxinu vypínali, zjistili jsme, že právě rozložení transportovaného auxinu v rostlině je takový univerzální signál. Procesy, které jsou natolik rozdílné jako tvorba listu a růst kořene do půdy ve směru tíže, jsou regulované stejným mechanismem a stejnou skupinou genů, které transportují auxin."

Objev rodáka z malé vsi Nedakonice na jižní Moravě má velký význam pro pěstování zemědělských plodin. V konečném důsledku může pomoci bojovat s hladem ve světě. Využití hormonu auxinu však nezáleží pouze na Frimlovi.

"To záleží na politicích. Pokud se uvolní restriktivní politika EU, tak by se ty poznatky daly použít k vytváření rostlin, které budou mít vhodné vlastnosti pro zemědělství. Například v jižní Evropě je limitace pro dostávání dvou úrod jahod ročně to, že nelétá hmyz, který by mohl opilovat. Pokud bychom mohli přesně manipulovat tvorbu auxinu v květech, mohli bychom dostat úrodu i v zimě bez přispění hmyzu. Jednoduše řešeno zvýšit výnosy."

Jiří Friml, foto: ČTK
Některé nadnárodní koncerny už výsledky výzkumu začaly testovat v praxi. Friml v tomto případě narozdíl od některých evropských politiků nemá nejmenší obavy z toho, že by se mohli dostat do rostlin či půdy nevhodné geny prostřednictvím genetických manipulací.

"Už několik desítek tisíc let vybíráme rostliny, které mají nejlepší vlastnosti. Nevnášíme do rostliny žádný cizí gen, jenom manipulujeme jejími vlastními geny. Riziko je stejné jako při normálním šlechtění, spíše ještě menší, protože přesně víme, co jsme v rostlině udělali."

Využití Frimlova objevu je možné nejen v zemědělství, ale také v medicíně.

"Bez znalostí buněk a genů by moderní medicína neexistovala. Auxin je schopný přeprogramovat rostlinné buňky k tomu, aby dělaly něco jiného než dělaly do té doby. Jedna část naší práce dokonce dokázala, že hladina auxinu v rostlinách rozhoduje o tom, jestli dané buňky budou kmenové, o kterých se hodně mluví v souvislosti s embryonálními kmenovými buňkami. V podstatě se tedy obecné poznatky o diferenciaci a dělení buněk, které získáme na rostlinách se dají přenést i na ostatní organismy včetně lidských. Na jejich základě může medicínský výzkum hledat podobné mechanismy a jejich vývoj pro své potřeby."