Historický snímek Marijka nevěrnice získal cenu v Itálii

Marijka nevěrnice, zdroj: Národní filmový archiv

Ceny z filmových festivalů si v posledních letech přivezla řada současných českých snímků. Tentokrát byl ale na mezinárodním festivalu Il Cinema Ritrovato v italské Bologni oceněn film, který vznikl před více než 75 lety. Baladický snímek Marijka nevěrnice byl natočen počátkem 30. let minulého století v autentickém prostředí Koločavy na Podkarpatské Rusi. V Bologni získal cenu za nejlepší DVD v kategorii Nejlepší znovuobjevený film. Více už Milena Štráfeldová v dnešní rubrice:

Marijka nevěrnice, zdroj: Národní filmový archiv
Příběh filmu Ivana Olbrachta a Vladislava Vančury je celkem jednoduchý: mladým manželům v Koločavě zničil oheň chalupu a při stavbě nového domu jim má pomoci soused Danilo. Marijčin muž Petro zatím odchází za výdělkem do města. Marijka se s Danilem sblíží, na její nevěru ale Petra upozorní v dopise jeho matka. Petro svého soka beze svědků zabije a Marijka se pak ke svému muži vrátí. Život v syrových kulisách zaostalé podkarpatské vesnice jde dál. Hlavní význam filmu, který ve své době vyprodával kina a vyvolal i velký ohlas u kritiky, je ale v jeho experimentální podobě. Ve filmu například zazní jen několik českých slov - hlavní osoby mluví rusínským nářečím nebo jidiš.

Marijka nevěrnice, zdroj: Národní filmový archiv
Filmové historičky Briany Čechové z Národního filmového archivu v Praze jsem se zeptala, čím film Marijka nevěrnice zaujal porotce festivalu v Bologni a o jaký festival se vlastně jedná:

"V Bologni se každý rok koná festival archivních a restaurovaných filmů. Jsou to tedy filmy především němé a z toho staršího období. A pokud jde o tu cenu, tam se uděluje více cen, ale toto je nová kategorie tzv. znovuobjeveného filmu. To znamená, že ten film byl ve své době nějakým způsobem výjimečný, a teď se objevil znovu s tím, že jeho výjimečnost trvá i v současnosti. A proč právě Marijka, která vznikala v létě roku 1933 v Koločavě, což je místo, kam Ivan Olbracht situoval svého Nikolu Šuhaje Loupežníka? Marijka je výjimečná hned z několika důvodů. Zaprvé se na ní podíleli tři spisovatelé, Vladislav Vančura jako režisér, na námětu se podílel již zmíněný Ivan Olbracht a na scénáři třetí spisovatel Karel Nový. Druhé specifikum je to, že celý příběh se odehrává na Podkarpatské Rusi. Ve 30. letech to byla končina velmi odlehlá, lidé tam vůbec neměli představu o filmu jako médiu. A když tam tito tři spisovatelé a malý štáb přijeli, vybrali si mezi domorodými obyvateli hlavní představitele filmu, takže celé to mělo velmi experimentální charakter. A nejde tady ani tak o příběh filmu, jako o zachycení dobového prostředí. A třetí věc, kterou bych ještě zdůraznila, je hudba Bohuslava Martinů."

Marijka nevěrnice, zdroj: Národní filmový archiv
Čili na tom filmu se účastnila řada velmi významných umělců. Jaký měl ohlas v tehdejších kinech?

"Tehdy tím myslím byli diváci spíše lehce zaskočeni. Jak jsem naznačila, titul Marijka nevěrnice je trošku zavádějící. Tam údajně dojde k nevěře, to ale vůbec není podstatné. Podstatné je to prostředí a to, že diváci byli seznámeni s Podkarpatskou Rusí. Bylo to pro ně trošku unikátní, to pojetí ale bylo zase tak experimentální, že to rozhodně není film pro běžného masového diváka. Mělo to ale kritický ohlas."

Znamená cena, kterou teď v Bologni film získal, že třeba může být uveden i jinde na festivalech? Uvažujete o něčem takovém?

"Já myslím, že se to může objevit, protože to DVD, kterým začínáme novou řadu, získává určité renomé. Ne že bychom jako Národní filmový archiv dosud žádná DVD nevydávali, jsou to ale DVD, která nejsou nijak zvlášť vybavená. Toto je ale první DVD, a to je další věc, která asi byla oceněná, které má výjimečnou bonusovou výpravu. To bychom chtěli více rozšířit na veřejnosti."

A co tedy na tomto DVD diváci uvidí kromě Marijky nevěrnice?

Chystané DVD, zdroj: Národní filmový archiv
"Kromě Marijky bych ráda upozornila zejména na tři dokumentární filmy, a to Jaro na Podkarpatské Rusi od slavného Karla Plicky, další dokument Podkarpatská Rus od Adolfa Lehnera a Píseň o Podkarpatské Rusi režiséra Jiřího Weisse. To jsou dokumenty o této lokaci z 20. a 30. let, výjimečná, byť drobná díla. Pak jsou tam profily tvůrců, všech zmíněných spisovatelů, jsou tam ohlasy z dobového tisku, scénář s poznámkami Vladislava Vančury, fotografie z filmu a rozhovory a komentáře odborníků. DVD je navíc vybaveno speciální brožurkou s rozborem, který zasazuje film do souvislostí, od filmového teoretika Ivana Klimeše."

Jaké další historické filmy připravujete do této série?

"Dalším snímkem by měla být Tonka Šibenice v režii Karla Antona, což je film ze stejného období. Vznikal na pomezí němého a zvukového filmu, tedy na přelomu 20. a 30. let. To by měl být náš další příspěvek do této speciální edice."