Historik Klůc: Pátrání po veteránech je hotová detektivka
Jiří Klůc se snaží oživit příběhy válečných veteránů, přibližovat osudy zapomenutých osobností. A i dnes 80 let od konce války se mu daří objevit lidi, kteří dosud pozornosti historiků unikali.
Devětadvacetiletý rodák ze Sokolova se o historii zajímal vždy. Vystudoval historii na Pedagogické fakultě v Praze, rád četl příběhy československých veteránů. V době covidu, kdy jich hodně zemřelo, se rozhodl pátrat po těch, jejichž osudy nebyly dosud zaznamenány. „V době covidu se to ve mně zlomilo, cítil jsem, že musím udělat víc. Prostě dokud ty lidé jsou ještě mezi námi, aby se dočkali třeba nějaké úcty nebo aby se na ně nezapomnělo. To mě dostalo až do zahraničí, kde jsem měl možnost objevit ty veterány.“
Odkaz hrdinství našich vojáků se komunistům zničit nepodařilo
Komunisté se všemi způsoby snažili zničit odkaz hrdinství našich vojáků na západní frontě. Mnohé z nich potkal velmi krutý osud. Po roce 1989 se společnost snažila křivdy minulosti odčinit. Této kapitole našich dějin se začala věnovat celá řada historiků, médií, filmařů. Jiřímu Klůcovi se ale i dnes daří najít osoby, jejichž příběhy zatím zůstávaly v utajení.
„ Je to taková detektivka. Hodně se zaměřuju na zahraničí, kde je ještě neprobádané pole působnosti, ať už jde o Austrálii, Spojené státy, ale i Anglii. V dnešní době to je jednodušší tím, že existuje internet, že existují sociální sítě, takže můžu pátrat různými způsoby, dávat různé výzvy a tak dále. Můžu se spojit i s lidmi přímo v těch lokalitách. Ale když jsem přímo na místě, tak je to doslova detektivní způsob. Často objíždím třeba domovy důchodců, nebo se snažím prostě navázat kontakty přímo na místě. A většinou je to i o nějaké známosti, že někdo řekne, támhle vím o někom. Tak se mi například podařilo objevit právě toho posledního českého žijícího stíhače druhé světové války, pana Fajkuse. Prostřednictvím osobních kontaktů mezi krajany.“
Utajené příběhy z východní fronty
V Izraeli, Spojených státech, nebo Kanadě a Austrálii žilo po druhé světové válce přibližně kolem tisíce hrdinů československé armády. Jiří Klůc se myslí, že by to číslo mohlo být i vyšší: „ O řadě osobností vůbec nevíme, kde skončily. A nejde jen o západní frontu. Já jsem paradoxně začínal jako první bádat na východní frontě. A překvapilo mne, že i z východní fronty, kde bychom čekali, že ti lidé budou v době komunismu oceňováni, tak i stovky z lidí východu lidí odešly do zahraničí. Prvního veterána, kterého jsem našel v Izraeli, byl právě z východní fronty. Takže to číslo podle mě je daleko větší. Ale je těžký ho říct, protože neexistují oficiální záznamy. Plno těch veteránů se ztratilo. Ale podle mě to číslo je daleko větší.“
Příběhy stoletých veteránů jsou životní inspirací
Letos si připomínáme 80 let od konce války. To znamená, že živým účastníkům bojů za druhé světové války musí být už přes 100 let. Přesto se Jiřímu Klůcovi daří objevovat nové hrdiny. A překvapivě mnozí z nich jsou ještě ve velmi dobré fyzické nebo duševní kondici. „Sám jsem z toho v šoku. Na Floridě jsem narazil na Čecho-Američana, kterému bylo 108 let. Byl to de facto nejstarší člověk českého původu žijící ve světě. Bohužel zemřel, takže se mi nepodařilo jeho příběh zaznamenat. Ale je to naprosto neuvěřitelné. Teď se mi podařilo vypátrat v New Yorku Čecha původem z Havlíčkova Brodu, který byl v americké armádě. A ten oslavil 103. narozeniny a ještě je naprosto v pohodě. A je to životní inspirace i pro vás, když vidíte ty lidi, kteří jsou v takhle vyšším věku, ale ještě jsou i soběstační."
Vzhledem k tomu, že od války uběhlo osm desetiletí, je celkem zázrak, že se Jiřímu Klůcovi stále daří nacházet utajené veterány a zaznamenat jejich příběhy. Detektivní práci zatím nevzdává. "Byl bych strašně rád, kdyby se objevil ještě někdo další, ale je to všechno i o náhodě. A bohužel dost často objevím nějaké parte, oznámení úmrtí na internetu.“
Před rokem a půl se mu spolu s českým velvyslanectvím podařilo vypátrat v Anglii tehdy 104 letého veterána Ervína Hoidu. Mezitím už zemřel, ale jeho vyprávění se ještě podařilo zaznamenat.
„ Teď se chystám do Austrálie, kde žije veterán britského královského letectva RAF, kterému je 101. Takže ještě se nějací hrdinové minulosti dají najít a přeju si, aby ještě byli další byli."
Bez nadšení by to nešlo
Jiří Klůc při svém pátrání po světě naráží na zajímavé příběhy nejen československých veteránů. Podařilo se mu vyzpovídat a zaznamenat zajímavé vzpomínky i amerických vojáků. „ Když jsem se jich zeptal, jestli někdy svůj příběh s někým sdíleli, tak mi minimálně polovina řekla, že o tom nikdy nemluvila, nebo že o tom nikdy žádný historik nepsal. A já jsem si říkal, že po těch 80 ještě žijí veteráni i různých jiných národů, kteří dosud nesdíleli svůj příběh a bylo by dobré se zaměřit i na ně. A potom někdy narazíte i na příběhy, které jsou naprosto šokující. Já jsem byl teď v Belgii, dělal jsem rozhovor se 106 letým belgickým veteránem, který skončil v lágrech na území Polska, ale konec války ho zastihl tady v Československu. V době pražského povstání byl tady v Praze, pak se dostal do Plzně a takhle ho zachránili. A přitom já jsem jenom měl natočit belgického veterána bez jakýchkoliv podrobností a pak se k vám dostane takovýto příběh s přesahem i do Čech.“
Podle Jiřího Klůce je důležité zaznamenat všechny ty příběhy, dokud není pozdě. A pak je také předávat. Proto se věnuje i přednáškové činnosti a je aktivní na sociálních sítích, kde ho mile překvapil zájem té nejmladší generace.
„Překvapilo mě to, že i mladí lidé projevují zájem. To mi dalo impuls. Myslím si, že je dobrá cesta nejenom přinášet ty příběhy, ale i vzdělávat a připomínat různá výročí.“
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
