Hospodyně připravovaly na Dušičky rozehřáté máslo
Svíčky a lampičky rozzáří o víkendu české hřbitovy. Na 2. listopad připadají Dušičky, nebo-li Památka zesnulých. Slaví se den po slavnosti Všech svatých. Tato doba byla Kelty vnímána jako období, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí.
"Začneme u svátku všech svatých, který byl zaveden v roce 610 k datu 13. května. Byl věnován všem mučedníkům, ale také lidem, kteří bojovali za šíření víry. Tento svátek byl později v 9. století přeložen na začátek listopadu," uvedla Daniela Záveská z Národopisného muzea v Praze.
Památku zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo, který se snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi.
Rozehřáté máslo a pečivo ve tvaru kostí
K Dušičkám se váže řada pověr, připomíná Daniela Záveská:
"Lidé věřili, že zemřelí by se mohli vrátit a mohli by škodit. Proto bylo potřeba, aby si je naklonili. V předvečer Dušiček lidé věřili, že duše zemřelých opouštějí očistec a mohou se vrátit do domu svých blízkých. Hospodyně mohly připravovat rozehřáté máslo, které jim dávaly, aby si mohli pomazat rány. Nechávaly se jim třeba zbytky od večeře, mléko, pečivo a tak. Toto jsou pověry, které zaznamenáváme ještě v 19. století."Na svátky se také pekly takzvané „kosti svatých", pečivo ve tvaru kostí. Těmi se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela, chudí lidé v obci a zaměstnanci. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na Dušičky prosit o toto pečivo. Na Dušičky má také kněz povoleno stejně tak jako při pohřbech a zádušních mších nosit černé roucho.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK z roku 2013 uctí na hřbitově v tomto období památku zesnulých víc než polovina lidí. Ale jen deset procent přijde přesně v den svátku. Téměř 90 procent lidí, kteří na hřbitov přijdou, nosí na hrob svíčku a víc než polovina věnce. Vlastnoručně vyrobené dekorace zdobí deset procent hrobů.