Hrozbou pro životní prostředí se stává doprava

Publikace Životní prostředí v České republice 1989 - 2004

Jedním z projevů společenských změn, které nastaly v České republice v roce 1989, je stav životního prostředí. Podle knihy, kterou vydala informační agentura pro životní prostředí CENIA a která byla dnes představena veřejnosti, se ekologická situace změnila naprosto radikálně. Srovnáme-li Československo před rokem 1989 a Českou republiku dnes, jde podle některých z hlediska čistoty o dvě naprosto různé země. Přesto zpráva není v rozporu s kritikou, jíž před několika dny podrobila čistotu životního prostředí u nás mezinárodní organizace OECD. Více už VF.

Publikace Životní prostředí v České republice 1989 - 2004
CENIA si bere za hlavní poslání shromažďovat informace o kvalitě životního prostředí a informovat občany. Publikací Životní prostředí v České republice 1989 - 2004 naplňuje tento cíl.

"My těmi informacemi neříkáme, co má ministerstvio dělat. My jsme ti, kteří seženou veškerá dostupná fakta, aby ti, kteří jsou zodpovědni za příjímání rozhodnutí, mohli to rozhodnutí kvalifikovaně provést," uvedl ředitel Cenia Jiří Hradec.

Co autoři publikace zjistili? Česká republika již není špinavým centrem Evropy. A nějaký viditelný příklad zlepšení?

"Když tenkrát člověk přijel do severních Čech, tak z komínů se valily žluté dýmy a když nastala inverze, nedalo se tam dýchat a alergičtí lidé tam v podstatě nemohli existovat. když tam člověk přijede dnes, tak se z komínů žádné žluté mlhy nevalí, bílý dým, který z nich jde je pára, která obsahuje desetkrát, možná dvacetkrát méně síry než před těmi patnácti lety,"

říká Rut Bízková vedoucí autorského týmu. Kde jsou naopak největší rezervy? V narůstající dopravě, která je zdrojem hluku a znečištění ovzduší.

"To je v současné době to nejhorší, to co nejvíc ovlivňuje a bude ovlivňovat stav životního prostředí."

Podle nedávno zvěřejněné zprávy Organizace pro ekonomickou spolupráci v Evropě OECD produkuje stále Česká republika příliš velké množství emisí do ovzduší. Jak říká ředitel Cenia Jiří Hradec, jejich kniha není s kritikou OECD v rozporu:

"V téhle knížce najdete kontext k publikaci OECD. Tak kde oni říkají, je to v tom a tom stavu, tam my jsme schopni říct, jaký byl vývoj, na základě čeho se k tomu ta republika dobrala. ta jejich kritika je oprávněná, ale věc má dalekosáhlé historické souvislosti. typický příklad: emise. Když si vezmete, že v roce 1910 bylo 70 procent průmyslové výroby Rakousko-Uherska soustředěno na území dnešní České republiky, když nám Sovětský svaz přisoudil roli centra těžkého průmyslu, těžko očekávat, že takto zaměřená produkce může přinést na služby orientované hospodářství, jako mají třeba Slovinci."

Jiří Hradec,  ředitel informační agentury pro životní prostředí CENIA
Jak se po roce 1989 zlepšovala ekologická situace v našem prostoru, zároveň s tím klesal zájem veřejnosti o tuto problematiku.

"Od roku 1989, kdy bylo životní prostředí dalo by se říct nejhorší v Evropě, vnímali občané životní prostředí jako velice naléhavou otázku, která by se měla řešit. Byl to i důvod prvních konkrétních vystoupení proti bývalému režimu. Od té doby vnímání naléhavosti životního prostředí klesá,"

říká Jana Čermáková. Podle Rut Bízkové stojí za pozornost, že rokem 1989 nenastal legislativní zlom v péči o životní prostředí. Zákonů na ochranu přírody bylo už v socialistickém Československu dost. Nebyl ale zájem dodržovat je, takže existovalo drtivé množství výjimek. Po roce 1989 zákony začaly být respektovány.