Jak skloňovat zahraniční města?
U pojmenování měst, do kterých se běžně cestuje, žádný problém s určením rodu nebývá. Jsou ale i výjimky.
Cestujete hodně a ve všech známých městech, už jste byli? Tak to se vám jistě nechce trávit dovolenou v Londýně nebo ve Vídni, ale raději byste cestovali někam, kde to nikdo nezná. Zkusíte se tedy podívat na mapu a zrak vám padne na albánské město Drač. Nejdříve si otevřete třeba Wikipedii a čtete: Drač byla založena řeckými kolonisty… a o pár řádků níž pokračujete: Na místě současného Drače… – Počkat, tady něco nehraje. Je to ta Drač, nebo ten Drač? A existuje vlastně nějaký způsob, jak poznat, jakého rodu jsou názvy zahraničních měst v češtině?
Většina uživatelů jazyka nemá u pojmenování takových měst, do kterých se běžně cestuje, žádný problém s určením rodu. Například jméno Vídeň je jednoznačně rodu ženského a jméno Brusel rodu mužského. Když přijde na vycestování do Paříže, Budapešti nebo Bukurešti, většina z nás bude o těchto městech mluvit v ženském rodě. Zcela výjimečně se najdou i tací, kteří by místo ženského rodu zkoušeli rod mužský. Co ale teprve když máte chuť vyjet do zmíněného Drače nebo třeba Marrakéše? Jména Drač i Marrakéš jsou podle mluvnice rodu mužského. U Marrakéše se ale setkáme i s použitím v ženském rodě, a to zhruba v šestině případů, u Drače se nám totéž stane přibližně ve dvou třetinách případů. Tak to alespoň naznačují data z Českého národního korpusu. Proč jsou tedy názvy těchto měst rodu mužského?
Čeština je jazykem, ve kterém se rozlišují tři rody: mužský, ženský a střední. U názvů lidí, zvířat a dalších živých tvorů je určení rodu jednodušší: rod těchto jmen je většinou shodný s biologickým rodem lidí a zvířat, které názvy označují. Cestovatel, tedy ‚muž, který cestuje‘, je rodu mužského a cestovatelka, tedy ‚žena, která cestuje‘, je rodu ženského. Pro děti nebo zvířecí mláďata je rezervován rod střední – uvažujeme, jestli vzít s sebou na cesty to mimino, a na výletě obdivujeme to hříbě.
U neživých věcí a abstraktních pojmů je situace složitější. Rod se zde přiřazuje podle zakončení daného slova a na základě konvence, tedy společenské zvyklosti. Jednoznačně jde rod určit, pokud je slovo zakončeno na -o nebo -í. Auto, letadlo, cestování a plánování jsou tak jednoznačně slova rodu středního. Pokud ale jména označující něco neživého končí například na -e, situace je složitější, protože dané pojmenování může náležet jak k rodu ženskému (podobně jako slova růže, chůze a zeměkoule), tak k rodu střednímu (jako například slova moře a nebe). Tady pak záleží právě na konvenci, podle které je slovo navigace rodu ženského a koupaliště rodu středního.
Světadíly, země, hory, řeky a další zeměpisné útvary žádný rod přirozeně nemají. O zařazení názvů Afriky, Německa, Kilimandžára nebo Nilu k rodu tak rozhoduje na prvním místě zakončení těchto slov. Pozor, jde ale o zakončení ve vyslovované podobě, nikoli v podobě psané. Jména končící na tvrdou souhlásku jsou tedy rodu mužského, například Londýn nebo Tobruk. Názvy zakončené na samohlásku -a jsou rodu ženského, například Káhira nebo Gíza. Zeměpisná jména zakončená na -o jsou rodu středního, například Tokio nebo Orinoko. To jsme měli ty jasné případy.
Složitější situace ale nastává u názvů zakončených ve výslovnosti na měkkou souhlásku, jména s takovýmto zakončením mohou být totiž zařazena jak k rodu mužskému, tak k rodu ženskému. Dané zakončení totiž mají výrazy rodu mužského, které se skloňují podobně jako slovo stroj, i výrazy rodu ženského skloňované podobně jako slovo píseň nebo podobně jako slovo kost. To je důvodem toho, proč někteří Češi váhají i v případě, že mluví o městech v České republice. Jeden příklad za všechny: někteří Češi projíždějí tou Olomoucí, zatímco jiní tím Olomoucem a mnozí se při tom cítí nejistě, čím že to vlastně projížděli. Podotkněme, že podle mluvnice mluví o svých cestách správně ti, kdo projíždějí tou Olomoucí.
A zde se dostáváme ke konci naší cesty. Do skupiny zakončené ve výslovnosti na měkkou souhlásku totiž patří kromě Budapešti a Dunaje i Drač a Marrakéš. Se zvolením správného rodu nám u této skupiny slov může pomoci to, že názvy měst se přiřazují většinou k ženskému rodu jako zmíněná Budapešť a Paříž, zatímco názvy přírodních útvarů (řek, hor atp.) mívají rod mužský. To je případ například řeky Dunaj a hory Sinaj. Výjimek je málo, a patří mezi ně právě Drač a Marrakéš. Pojmenování těchto měst jsou na rozdíl od většiny ostatních městských názvů přiřazena k rodu mužskému. Tajemný albánský Drač tedy není výjimečný jen jako neobvyklá turistická destinace, ale je výjimečný i mužským rodem svého jména.
Pokud si po této naší krátké cestě stejně někdy nebudete jistí, jaké je tajemství rodu, nezoufejte. Ve většině pádů mají rod ženský i rod mužský stejnou koncovku, takže to rozlišovat nemusíte. Tak už raději balte kufry a na shledanou v Drači!
Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK pod vedením doc. PhDr. Ivany Bozděchové, CSc.
Související
-
Čeština na vlnách
Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?
o pořadu
Čeština na vlnách
Kde asi leží Kotěhůlky, Tramtárie nebo Kocourkov? Víte, jak to začalo s robotem? Na co jsme si v češtině nezvykli? Jak se nové technologe promítly do českého jazyka?
