Jaký sociální dopad budou mít úsporná opatření?

Nová česká vláda sama sebe charakterizuje jako kabinet rozpočtové odpovědnosti. Přitom pokud jde o potřebu snižovat schodek státního rozpočtu, tu prakticky nikdo nezpochybňuje. Názory se ale liší na to, jakými cestami postupovat. Oponenti nastupující Nečasovy vlády se totiž obávají sociálních dopadů plánovaných výdajových škrtů.

Jaromír Drábek, foto: ČTK

Dva z klíčových ekonomických resortů obsadili představitelé strany TOP 09, která ve volbách uspěla s konzervativní rétorikou. Do křesla ministra financí opět usedne dlouholetý politický matador Miroslav Kalousek, resort práce a sociálních věcí povede bývalý prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Oba se i spolu s premiérem, občanským demokratem Petrem Nečasem, shodují na pravicových receptech léčení neduhů české ekonomiky.

V tomto duchu Drábek při nástupu do úřadu jako své priority uvedl přípravu důchodové reformy, pružnější a efektivnější pracovní trh a omezení zneužívání sociálních dávek: "Pomoc státu občanům, kteří tu sociální pomoc potřebují, není dostatečně cílená, ta síť není dostatečně vyvážená v tom, že v řadě případů dochází ke zneužívání té sítě. A pokud máme být odpovědní hospodáři a máme dát do pořádku veřejné finance, tak samozřejmě musíme především se zabývat těmi, kteří tu sociální síť zneužívají, aby na ty, kteří skutečně tu pomoc potřebují, zbylo co nejvíce prostředků."

Pavel Mertlík

Pokud lze soudit z volebních výsledků, slova o adresnosti sociálních dávek a boji proti jejich zneužívání našla u voličů dostatečný ohlas a levice nenašla způsob, jak těmto rozumně znějícím argumentům důvěryhodně oponovat. Nyní, když už je pozdě bycha honit, jí na pomoc přichází člověk z finanční sféry, hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Byť nelze nepamatovat, že na přelomu minulého a tohoto století byl ministrem financí v barvách sociální demokracie. A dnes varuje před plošnými škrty sociálních dávek:

"Máme oficiální podíl osob pod hranicí chudoby, což je 60 procent průměrného příjmu, zhruba deset procent populace. A máme velkou zvláštnost, že typicky jsou to u nás rodiny s malými dětmi, zatímco ve vyspělých zemích na Západě většinou gros té chudobou postižené populace tvoří staří lidé. U nás jich je poměrně velmi málo díky tomu rovnostářskému penzijnímu systému, který u nás máme. Na Slovensku po celé řadě reforem, které provedla bývalá, druhá Dzurindova vláda, a vláda pana Fica mezitím s tím neudělala vůbec nic, se ty nůžky rozevřely a těch lidí pod hranicí chudoby oficiálně je tam kolem dvaceti procent, v relativním vyjádření dvojnásobek populace, nežli u nás.

A pokud reformy půjdou tím směrem, jak o nich jednotlivě hovořili jednotliví kandidáti na ministerské posty, a je třeba také říci, že každý týden jsou ta čísla trochu jiná, takže ona je otázka, co bude doopravdy, nicméně kdyby to šlo tím slovenským směrem, tak prostě během těch čtyřech let budeme u těch dvaceti procent chudých."

A zatímco škrty sociálních dávek mohou ohrozit nižší příjmové skupiny obyvatel, státu nemusí tato adresnost přinést vůbec nic, tvrdí Mertlík. Podle něj je v řadě případů rozumnější plošná dávka, než takzvaně testovaná, protože s jejím cílením jsou spojena obrovská administrativní náklady. Podle Pavla Mertlíka je navíc určitá míra sociálních výdajů nutná nejen pro elementární přežití určitých skupin obyvatel, ale také pro budoucnost:

"Počet dětí, narozených na statisticky průměrnou ženu, je u nás nějakých 1,4 – což znamená reálné vymírání českého národa. Možná se tomu nedá zabránit, většina demografů se to domnívá, nicméně zároveň většina demografů říká, že nějaká jemná, rozumně volená propopulační politika určitě může pomoci tohle číslo aspoň trošičku zlepšit. A to si myslím, že je jeden z velkých problémů, které tahle země bude muset řešit. Populační politiku, politiku vzdělání, vědy, výzkumu a podobně, což jsou hluboce podfinancované obory v porovnání se zahraničím.

Na rozdíl od toho máme spoustu oborů, třeba bytová politika je u nás přefinancovaná. Můžeme se bavit o detailech, jestli je podpora stavebního spoření to pravé ořechové, každopádně podíl výdajů na politiku bydlení, když si ji vezmeme jako příklad, se u nás blíží třem procentům hrubého domácího produktu, to je unikátně vysoké číslo v evropském měřítku. Naopak výdaje na vědu a výzkum zhruba 0,4 procenta HDP, jedno z nejnižších v Evropě. A bezesporu tohle je věc, kde se bude odehrávat v budoucnosti bitva konkurenceschopnosti naší země s ostatními a to už v této dekádě. Ta propopulační politika, to je přesně stejná věc. Čím méně se jí budeme věnovat, tím více budeme muset v budoucnosti řešit problémy penzijního systému, to je naprosto jednoznačná úměra."

Ekonomický expert ČSSD Jan Mládek by mimochodem jako propopulační opatření navrhoval ponechat takzvané porodné, tedy příspěvek po narození dítěte, právě tam, kde ho chce nová vláda zrušit, tedy u druhého a třetího dítěte, byť dodal, že to není oficiální postoj sociální demokracie, jen jeho názor:

"Já osobně, pokud bych si mohl vybrat, tak já bych viděl porodné pro druhé a třetí dítě. A to z velmi jednoduchého důvodu. Protože jedno dítě, to mají často i lidé, kteří jinak se k těm dětem nestaví moc pozitivně, to mají takzvaně pro radost. Dvě děti, to už je prostá reprodukce a třetí už je dítě 'pro stát', jak se dřív říkávalo. Takže preferovat druhé a třetí dítě."

Přesto si Jan Mládek umí představit, že by nějaké úsporné opatření Nečasovy vlády v sociální oblasti uvítal:

"Podpora na děti jde dvěma kanály. Jednak když platíte daň z příjmu, tak si něco na dítě odečítáte, a jednak dostáváte přídavky na děti. Já si dovedu představit, že to obojí jde pouze jedním kanálem, to znamená skrze daň z příjmu. Znamená to samozřejmě pečlivě to ošetřit pro ty lidi, kteří nemají příjmy nebo nemají dostatečné příjmy, aby mohli dostávat negativní daň, ale v principu to již existuje, a tam by mohlo dojít k úspoře na těch administrativních nákladech bez toho, aniž by se snížila reálná podpora rodin s dětmi, respektive by ta úspora na těch administrativních nákladech mohla být transferovaná těm rodinám, s dětmi. Protože dělat to dvěma kanály mi nepřipadá efektivní."

S jakou odezvou se tyto názory setkají ve vládě, je otevřenou otázkou. Blížící se komunální a senátní volby totiž v kombinaci s průzkumy veřejného mínění mohou otupit odhodlání některých stran k reformám, což politologové často tipují u Věcí veřejných. Ale třeba ministr zdravotnictví Leoš Heger, jehož do vlády vyslala TOP 09, už několikrát zdůraznil, že k sociálním otázkám není hluchý. Právě na jeho žádost například bude koalice každý rok vyhodnocovat sociální dopady regulačních poplatků na jednotlivé skupiny obyvatel.