Je lustrační zákon ještě nutný?
Komunisté hledají ve sněmovně podporu, která by jim pomohla zrušit lustrační zákon. Politici pravice se obávají, že na schůzi, která začíná v úterý, mohou uspět. Jak uvádí Zdeněk Vališ, proti lustracím nevystupují jen komunisté. Někteří kritici zákona soudí, že jeho efektivnost je dost nízká.
Diskuse o lustracích probíhá v Česku pravidelně snad každý druhý rok. Podle jedněch je existence lustračního zákona především důležitým symbolem, protože stát nevytvořil jinou normu, která by zabránila prominentům komunistického režimu a jeho přisluhovačům z řad spolupracovníků Státní bezpečnosti v účasti na veřejném životě. Při budování nových institucí a vytvoření společenských vazeb je nutné vědět, kdo byl kdo. Rovněž Ústavní soud už dvakrát odmítl zákon zrušit.
Druzí tvrdí, že jde o hon na čarodějnice, nepřípustnou diskriminaci části populace, která navíc odporuje právním normám Evropské unie. Ty požadují individuální posouzení odpovědnosti, vyslovení viny nestranným soudem a odmítají uplatňovaný princip kolektivní viny. Další názorový proud uznává pozitivní roli lustračního zákona v minulosti, ale zároveň upozorňuje, že nastala doba, kdy je nutné zákon nahradit jinou moderní právní úpravou. Tu prý představují odpovídající paragrafy zákona o státní službě, požadující od uchazeče bezúhonnost.
Je zde ale také řada lidí, kterým se lustrační zákon nelíbí jaksi z principu, popřípadě se naopak staví skepticky k jeho reálným dopadům a soudí, že se kolem lustrací vytvořila zbytečná bublina. K těm, kdo se k lustračnímu zákonu stavějí vesměs negativně, patří například bývalý disident a prezident Václav Havel nebo známý ochránce lidských práv Petr Uhl, rovněž bývalý disident. Tito lidé především odmítají brát vážně seznamy a materiály vytvořené zločinnou institucí, jakou byla Státní bezpečnost. A jejich přesvědčení nezviklá ani konstatování, že estébáci a jejich donašeči nebyli nic fiktivního, že šlo přece o realitu bývalého režimu. Z jiného soudku jsou ovšem námitky vůči efektivnosti lustrací.
Přesné údaje o počtu lustrovaných osob do současné doby nejsou k dispozici. V prvních šesti letech po přijetí zákona jich prý ale bylo více než 300 tisíc, z toho asi pět procent pozitivních. Z těch, co byli takto označeni, ale mnozí zažalovali ministerstvo vnitra s cílem zpochybnit lustrační osvědčení. A vzhledem k tomu, že soudům nestačily jako důkaz mikrofiše, na které byly převedeny svazky Státní bezpečnosti, a původní dokumentaci Státní bezpečnost krátce po převratu z velké části zničila, prohrálo ministerstvo vnitra převážnou většinu sporů. Dosti lidem byly také uděleny výjimky ze zákona. Jinde se zase obešel lustrační zákon například formou externí spolupráce nebo ustavením pozitivně lustrovaného do funkce poradce. Podle jednoho šetření z roku 1995 bylo na základě lustračního zákona propuštěno v celé zemi asi sto osob. Když se tedy dnes hodnotí efektivnost lustračního zákona, vyjadřuje dost pozorovatelů spíše rozpaky. Na druhé straně ovšem počet propuštěných svědčí také o tom, že lustrace se rozhodně nestaly takovým masovým buldozerem lidských osudů, jak někteří lidé prorokovali.
Část kritiků zákona ale upozorňuje ještě na jednu věc. Nikdy prý nebyla předložena žádná analýza, která by dokazovala, že novou demokracii ohrožují ze všeho nejvíce právě představitelé starého režimu, takže je prý vlastně nemožné určit, nakolik byly a jsou lustrace účinné. Je zřejmé, že třeba problém korupce v současné veřejné správě není možné házet na hlavu tzv. starým strukturám. Ty mohou samozřejmě škodit zemi ze soukromého sektoru, na který se lustrační zákon nevztahuje. Jenže opět lze položit otázku, nakolik tito ocejchovaní ohrožují demokratický systém víc, než nejrůznější zloději, podvodníci a veletuneláři, kteří se vyvalili po převratu z lůna většinové společnosti "lustračně čistých". Suma sumarum, pokud by se komunistům na nadcházející schůzi sněmovny podařilo přesvědčit dostatečný počet sociálních demokratů, aby hlasovali pro zrušení lustračního zákona, asi by to nebyla nějaká tragédie. Opět by se ale pořádně otřásla vládní koalice, protože podporou zrušení lustrací by sociální demokracie porušila koaliční dohody.
