Jeseníky a Rejvíz učarovaly spisovateli Sotirisu Joanidisovi

Rejvíz a Jeseníky učarovaly bývalému lesníku a spisovateli Sotirisu Joanidisovi. Připadá vám jeho jméno cizokrajné? Původem je totiž Řek, který přišel do Česka v roce 1948 a spolu s ním 14 tisíc jeho krajanů v důsledku občanské války v Řecku.

Jeseníky, foto: Miloš Turek

Jeho rodiče dostali dům po odsunutých Němcích a on si zdejší kraj i jeho báje a pověsti oblíbil.

"Přírodu mám rád a příroda zavinila i to, že jsem tu pracoval a možná i to, že tak dlouho žiji. Už je mi osmdesát. Můj kamarád říkal, že je nejdůležitější dosáhnout osmdesátky, pak hodně málo lidí umírá."

Rejvíz? Zelená perla Jeseníků

Rejvíz, foto: Vojtěch Ruschka

Rejvíz považuje za přírodní perlu. Zdejší mechová jezírka v rašeliništi jsou protkána turistickými chodníčky. Uprostřed je Velké mechové jezírko, kde vrstva rašeliny dosahuje až 300 centimetrů.

"Hezky to napsal Jeroným Pavlík. To byl farář, který přišel v roce 1894 a byl tu do roku 1938. Napsal, že Rejvíz je perlou Jeseníků, zasazenou v zeleni lesů. Já s ním souhlasím. Je to skutečná perla nejenom přírody, je tu i rezervace mechových jezírek. Celá příroda žije tak, jak má, a není tu moc lidí. Každému lesníkovi je příjemnější, když je tam víc přírody než lidí. Ale nejlíp je ve staré hospodě, která se dřív nazývala U pastýře Gilla. To je podle jedné pohádky."

Podle pověsti pastýře proklel duch zdejších hor Praděd a proměnil ho ve skřítka, kterého nikdo nevezme pod střechu a chodí kolem jezírek.

Začal jsem psát pověsti, aby lidé věděli, kde žijí

Kolem Rejvízu je řada strašidelných pověstí. Sotiris Joanidis napsal o zdejším kraji několik knih.

Rejvízského sběratele pověstí Sotirise Joanidise najdeme na opěradle židle v proslulém penzionu Rejvíz, foto: Miroslav Kobza, ČRo

"Zázrak je počítač. Uděláte v něm celou knihu, jenom ji dáte do tiskárny, aby vám to vytiskli. Já jsem začínal na počítači v roce 1993. Nejdřív jsem udělal brožurku, která měla 24 stran. Krátce na to jsem udělal malou brožurku o bájích a pověstech z okolí Rejvízu. Taky kolem třiceti stran. A rozdával jsem je Rejvízákům, aby věděli, kde žijí."

Brožurku, ve které jsou pověsti a báje, jsem od Sotirise Joanidise dostala před sedmi lety. Od té doby se mu psaní zalíbilo a vznikly knihy mnohem objemnější.

"Pak mě to nějak chytilo a po Rejvízu jsem udělal dějiny a báje z Ondřejovic. Pak jsem udělal letopisy Zlatých Hor, 540 stran. Samozřejmě, že to není geniální, měl bych k tomu mít lepší vzdělání. Ale kdyby si Zlaté Hory objednali knížku u nějakých profesorů, kteří Zlaté Hory viděli z Prahy, ta nevím, jestli by to byla knížka o Zlatých Horách."

Rejvíz, foto: Vojtěch Ruschka