Jiřetín pod Jedlovou

V dnešní rubrice se vydáme opět do Šluknovského výběžku a navštívíme zajímavé památky Jiřetína pod Jedlovou a Rumburka. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Jiřetín pod Jedlovou

Jiřetín pod Jedlovou byl založen v 16. století jako hornické městečko. Dolování však nebylo nikdy výnosné. A tak brzy ztrácel svůj původní význam. Jak však uvedl starosta Jiřetína Josef Zoser na dolování stříbra tu zůstala zajímavá památka - štola sv. Jana Evangelisty.

"Ve dvacátých, třicátých letech minulého století sloužila jako turistická atrakce, ale těžilo se v ní stříbro naposledy v roce 1740. Nám se v roce 1998 podařilo tuto štolu po asi osmi letech práce otevřít a v současné době ji provozujeme jako turistickou atrakci v délce 360 metrů. Provozujeme ji od dubna do konce měsíce října a každý rok nám do této štoly přijde zhruba pět tisíc návštěvníků."

Křížová hora, foto: Cess Verhoog, CC BY-SA 3.0 Unported

Nejvíce turistů v Jiřetíně určitě zamíří na poutní místo Křížovou horu. Je zde unikátní křízová cesta z konce 18. století. Jednotlivá zastavení - malé kapličky s obrazy - jsou vystavěny na svahu poměrně strmého kopce, na jehož vrcholu stojí kaple. Na stavbu Křížové cesty významně přispěla zdejší rodina Donátů.

"Ona byla evangelického vyznání, takže se musela odstěhovat, když tady začali působit křesťané a odstěhovala se za hranice do nedalekého Saska. Tam jim onemocněn syn, přišli sem zpět do Jiřetína a tady se napil zde ze studánky a uzdravil se. Takže ta rodina věnovala první prostředky, aby se postavila tato Křížová cesta. A už od začátku to věnovala obci, takže to nikdy nebylo v majetku církve."

Zázračné místo pomohlo i dceři kupce Meusela ze Žitavy. Ten se snažil svou slepou dceru léčit za pomoci lékařů, až mu služebná poradila, aby ji poslal do Jiřetína. Zde se služebná modlila za navrácení zraku a modlitba pomohla. Otec pak daroval z vděčnosti 500 tolarů na kostel v Jiřetíně. O Křížovou cestu se později staraly řádové sestry.

Štola sv. Jana Evangelisty, foto: YouTube

"Ve své pilnosti tady opravovaly ty obrazy. Sádrou a emailovou barvou natíraly ty obrázky, takže když po roce 1990 začali památkáři obcházet zajímavá místa, tak se úplně zhrozili toho, co se tady stalo. On ten email byl popraskaný a odpadával z těch obrázků. Tak říkali: na to musíte zubníma kartáčkama a mydlinkovou vodou, aby to opadalo, tak chudinky některé sem chodily a zubníma kartáčkama mydlily ty obrázky."

Jak uvedl starosta Zoser, obec už investovala do oprav Křížové cesty přes tři milióny korun. Jiřetín pod Jedlovou má také množství památek lidové architektury. Proto byla obec v roce 1992 vyhlášena městskou památkovou zónou. A dostalo se jí ještě dalšího ocenění. Ve své novodobé historii v posledních deseti letech totiž prodělala nebývalý rozvoj, a byla proto v roce 1998 oceněna titulem Vesnice roku. Jiřetínští mají být na co pyšní - vybudovali zde například rozsáhlý sportovní areál, zrekonstruovali rozhlednu na Jedlové a chystají se i na opravy zimního lyžařského střediska.

Nedaleko Jiřetína leží středisko Šluknovského výběžku - město Rumburk. Vzniklo ve 13. století na staré obchodní cestě, po které se dopravovala sůl z Míšně do Žitavy. Zdejší významnou památkou je Loreta, která je, jak uvedla průvodkyně Miroslava Vlčková zároveň nejseverněji položenou Loretou v Evropě.

Loreta v Rumburku, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Tato Loreta je věrnou kopií původní italské Lorety, která podle pověsti měla vzniknout tak, že andělé přenesli "svatou chýši", tedy dům, ve kterém bydlela panna Marie z Nazareta do Loreto a v Loretu byl nad tímto domem vystavěn chrám a tak vlastně vzniklo jedno z nejproslulejších poutních míst světa. Na našem území se Lorety stavěly až v baroku, v době, kdy u nás probíhá rekatolizace a obnova mariánského kultu. Tato Loreta byla vystavěna v letech 1704-1709, v době, kdy Rumburské panství vlastnil Antonín Florián Lichtenštejn, který byl jedním z nejvýznamnějších šlechticů, kteří kdy rumburské panství vlastnili. Stavitelem této kaple byl Jan Lucas Hildebrant, který italským mistrům na vnější výzdobu kaple poskytl zdejší pískovec, to je tedy hlavní rozdíl oproti té italské Loretě, neboť ta je z bílého kadarského mramoru."

Uvnitř Lorety je socha Černé Madony s dítětem z roku 1694, která byla zhotovena v Římě. Říká se, že jak originál, tak všechny kopie mají léčitelské schopnosti a plní lidem drobná přání. Černá madona je patronkou sirotků, uprchlíků a v novodobém pojetí i letců, což je odvozeno právě od přenesení "svaté chýše". Černá je prý proto, že původní madona byla z ebenového dřeva, které je tmavé a proto jsou všechny kopie malovány na černo. Jiná verze říká, že původní madona byla světlá, ale protože k ní chodilo velké množství poutníků a každý si u ní zapálil svíci, tak kouřem zčernala. Legenda se váže i k výzdobě stěn původní italské Lorety.

"Podle té byl do votivních svící, to jsou ty svíce na stěnách, nasypán střelný prach a poté, co byly svíce zapáleny, tak explodovaly. Na většině míst opadala omítka až na cihlu, a prý jako zázrakem nepoškozena zůstala pouze ta místa, kde byla vyobrazena Panna Maria."

Rumburská Loreta prochází důkladnou rekonstrukcí, neboť ji ničí vlhkost a plíseň. Krásné je i okolí Rumburku. Podívat se na něj můžete z nedaleké rozhledny na Dymníku. Z patnácti metrové cihlové věže, která byla otevřena roku 1896, se nabízí pohled například do Lužických hor nebo Českosaského Švýcarska. A pokud návštěvníka Rumburka prohlídky pamětihodností unaví, může relaxovat u bazénu ve zdejším sportovním areálu.