Josef Váňa st. pověsil definitivně dostihové řemeslo na hřebík
Pětinásobný vítěz Velké pardubické ukončil kariéru. Při svém dvaadvacátém startu na nejstarším dostihu kontinentu si splněl odvěký sen. Závodil po boku svého syna Josefa ml. a v sedle devítiletého hnědáka Juventuse nakonec docválal na bronzové pozici.
"Ani ne. Spíše jsem chtěl naposledy vyhrát, protože jsem se rozhodl, že dostihové sedlo opustím."
Viděl jste problém Amanta Grise, kvůli kterému byl diskvalifikován?
"Ano a hned jsem věděl, že je zle. Mně se to v kariéře stalo x-krát. O vybočení z kursu dostihu bych mohl psát knihy. V sedle je to fofr, člověk se soustředí i na jiné věci a tak se to stane raz, dva, tři."
Kdy jste diskvalifikace nejvíce litoval?
"V Bratislavě, kdy jsem měl v polokrevníkovi majitele Pindura koně, který prakticky nemohl prohrát. Skočil jsem tribuní skok, ohlídl se a měl náskok asi 300 metrů. Další skok jsem hladce překonal, ale ve vzduchu jsem si uvědomil, že jsem měl skákat vedlejší překážku. Pak jsem chodil v Bratislavě kanálama a ani se nedivím, že si někteří mysleli, že jsem to udělal schválně."
"Pan Pindur byl zkušený rajťák, takže to vzal. Díval se na to lidsky a ne jako nějací blbečci našeptávači, kteří z vás udělají vola a přitom v životě na koni neseděli."
Měl jste letos potřebu jít utěšit žokeje Marka Stromského?
"Samozřejmě. Když jsem ho viděl skleslého sedět, tak jsem šel za ním a řekl mu, že teď je na něm, aby to rozchodil. Nedá se s tím nic dělat, život jde dál a zase bude líp."
Myslíte, že nebýt tohoto nešťastného momentu tak by Amant Gris také vyhrál?
"To nevím, protože on si tím skutečně zkrátil trať. Ostatní museli své koně vzít zpátky, vyšli z tempa. Tímto manévrem si určitě nahnal alespoň tři délky."
Vítězná Sixteen zajela fantastický rekord trati. Bylo to tím, že byla dráha tak skvěle připravená?
"To připravil svatý Petr. Oranice je pořád stejná, ale upravily jí povětrnostní podmínky. Zadruhé koně neskutečně rychle přešli přes Irskou lavici. Normálně 20 metrů před ní brzdíte a potom se znovu rozbíháte, což trvá nějakých 20 vteřin. Teď to proběhlo během dvou sekund, zkrátka ten dostih se odvíjel neskutečně rychle."
"Ne, já se chtěl držet vepředu, ale nemohl jsem se tam dostat."
Přece jenom nehlodá ve vás červíček pochybností, když si teď uvědomíte, že už nikdy nepojedete Velkou. Jak se s tím srovnáváte?
"Hrozně. Teď jsem šel ráno na koně a říkal si - proč to vlastně děláš?"
Je šance, že by vás přemluvil k návratu např. syn?
"Okolí z rodiny mě bude spíše přemlouvat, abych toho doopravdy nechal."
Jste legendou podobně jako např. Železník. Nemyslíte, že vaším odchodem ztratí Velká na atraktivitě?
"Je to možné, že jsem pro lidi byl tahákem. Který blbec by také v 56 letech jezdil s mladýma klukama. Někdy toho ale nechat musím."
Srovnejte na závěr svých pět velkých triumfů. Který byl nejtěžší a který nejkrásnější?
"Všechny byly krásné. Nejtěžší bylo čtvrté vítězství po pádu s Železníkem. Ve třinácti letech měl najednou ztrátu 300 metrů, ale ukázal, že je proti konkurenci koněm par exelence."
