Kalendárium

Kalendárium se tentokrát bude věnovat královnám a králům a jak se dozvíte, nepůjde jen o hlavy pomazané.

O Marii Terezii se ví především to, že zavedla povinnou školní docházku a připomínají se také její další reformy. Zdůrazňuje se, že měla úctyhodný počet potomků, z nichž dva později usedli na rakouský trůn. A také to, že to v počátcích vlády neměla vůbec lehké a o své dědictví musela bojovat. S portrétem Marie Terezie se setkávají návštěvníci zámků a nejen jich. Poněkud neočekávaně na její jméno narazíte také v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Když jej historik muzea Petr Nový zmíní, ukazuje přitom nad sebe, na zdobený lustr.

"Říká se mu Marie Terezie nebo také lyrové svítidlo. Ono je specifické tím, že nemá středovou tyč, je tam taková lyra, která drží ostatní ramena. Je to lustr s křišťálovými ověsky. Říká se mu Marie Terezie podle císařovny, která byla v roce 1743 korunována na českou královnu a tehdy byl údajně poprvé sál vyzdoben právě těmito lustry vyrobenými na Českolipsku."

Jak dlouho se takové lustry používaly? Tohle je předpokládám rokoko...

"Takovéto lustry se používají dodnes. ´Marie Terezie´ dodnes patří mezi žádaný artikl třeba na ruském trhu nebo ve Spojených státech. Samozřejmě to asi nemůžete pověsit do panelákového bytu, ale pokud máte nějaký rozlehlejší prostor, který potřebujete zabydlet, nebo třeba hotel, tak pořád ta ´Marie Terezie´patří mezi takové stálice."

Panovnice, které lustr svítil při její korunovaci, zemřela před 230 lety.

---

Mladistvý král Jan Lucemburský přijíždí roku 1310 do Prahy, Josef Mathauser

Sňatek Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského se odehrál v létě ve Špýru, do českého království dorazili novomanželé až v listopadu a o nějakém vládnutí se zatím nedalo hovořit, Prahu stále ještě držel Janův předchůdce a švagr Jindřich Korutanský, který se rozhodně nemínil jen tak vzdát. Jak to všechno před 700 lety dopadlo, popisuje kunsthistorička Klára Benešovská, autorka výstavy Královský sňatek.

"Teprve na začátku prosince se podařilo skutečně Prahu dobýt bez boje, jenom tím, že si velmi rafinovaně domluvili přes Eliščina kaplana, že se na znamení zvonu pokusí dobýt zevnitř i zvenčí jednu z pražských bran. Opravdu se to podařilo a víme z kroniky Petra Žitavského, že Jan vjížděl do města nikoliv jako dobyvatel, ale jako král mírový a nositel míru s voláním ´Mír!Mír!´. Vstupoval jako král, který přináší lidu mír a klid a konec těch útrap, které bohužel za Jindřicha Korutanského na lidi dolehly. Korutanec si totiž pozval cizí vojska a ti vojáci, protože nebyli dobře placeni, tak plenili a sháněli si obživu sami. Proto pak Jan byl vnímán jako ten, kdo tomu už učiní konec a přináší s sebou klid a mír."

---

A do třetice královské téma, i když tentokrát nezůstaneme u korunovaných hlav. Před 40 lety padl v Boubínském pralese za oběť vichřici Král smrků, bylo mu přes 400 let a měřil téměř 60 metrů.