Kateřina Neumannová by měla na ZOH v Turínu útočit na medaile

r_2100x1400_radio_praha.png

Nejúspěšnější česká lyžařka historie Kateřina Neumannová vstoupila do své páté olympijské sezóny. Předchozí účasti pod pěti kruhy přetavila v zisk tří stříbrných a jedné bronzové medaile. Svůj zlatý olympijský sen si však možná splní už za necelé tři měsíce v italském Turínu.

Dvaatřicetiletá svěřenkyně Stanislava Frühaufa má mnoho důvodů k optimismu. Do světového lyžařského pelotonu se vrátila po krátké mateřské pauze v ještě lepší formě, než v jaké ho opouštěla. V německém Oberstdorfu vybojovala titul mistryně světa a na prahu letošní sezóny dosáhla už na 14. triumf ve SP. Následující rozhovor však bude především o absolutním sportovním vrcholu - OH.

Jakým způsobem proběhla letošní příprava?

"Protože jsem vyhrála MS, tak se ukázalo, že styl přípravy asi je správný. Kromě detailů se tak vůbec neměnil, byla to hodně vysokohorská příprava, takže jsem se v létě pohybovala mezi Šumavou a švýcarským Svatým Mořicem a potom na podzim jsem odjela na ledovec na Dachstein."

Bavíte se ještě běžeckým lyžováním nebo je to pro vás po dlouhých letech pouze rutina?

"Kdyby to pro mě byla rutina, tak už bych určitě nelyžovala. Je to pro mě stále radost, i když to přináší hodně dřiny a já bych si kolikrát raději lehla nebo byla se svou malou. Ale jak říkám, sport mě baví a tak mu ještě ráda něco obětuji."

Jste celá léta věrná svému trenérovi Stanislavu Frühaufovi. Je tomu stejně i u dalších běžkyň ze světové špičky?

"Já jsem v tomto ohledu konzervativní. Moje spolupráce se Standou přinášela vždycky výsledky, tak jsem neviděla důvod proč něco měnit. Co se týká soupeřek, tak tam je to rozdílné. Například Estonka Kristina Smigunová trénuje celou dobu se svým tátou, také Julia Čepalovová je na tom stejně a pak jsou na druhé straně družstva jako Itálie, Rusko, Norsko, kde si holky moc vybírat nemohou, ale tyto státy mají tak kvalitní trenéry, že tím rozhodně nestrádají, možná spíše naopak."

V letošním roce se opět představíte i domácím divákům při SP v Novém Městě na Moravě. Jak moc se těšíte a jak dalece je to pro vás důležitý závod?

"Určitě se těším. Ten závod je pro mě vždy složitý, protože v domácím prostředí je na mě vždy vyvíjen velký tlak a není jednoduché se s tím vyrovnat. Při samotném závodu, když je člověk na trati a má formu, tak je zase skvělé, když mu fandí ty tisíce diváků. Když jsem tam loni vyhrála, tak to bylo splnění jednoho z mých sportovních snů. Kromě OH je to pro mě nejdůležitější závod letošní sezóny."

Ve své kariéře jste získala hodně medailí. Můžete porovnat, která byla nejdůležitější?

"Já neumím říct, co je pro mě víc. Samozřejmě titul mistryně světa je jenom jeden, vítěz bere všechno a ostatní jsou trochu v pozadí. Pochopitelně si však vážím i svých olympijských medailí, protože např. ta první z Nagana mi přinesla nezapomenutelný zážitek. Ale zlato je zlato."

Na medaile ze Salt Lake City jste se však pořádně načekala. Věřila jste, že je Rusky odevzdají a ony se k vám dostanou?

O tom jsem moc nepřemýšlela. Já jsem byla ráda, že čistota sportu alespoň trochu vyhrála a došlo ke změně výsledků. Než se ke mně medaile dostaly, tak to trvalo hodně dlouho a já mám dokonce pocit, že to ani nejsou ty pravé, že je Rusky nevrátily a musely se vyrobit nové, ale to je jenom moje domněnka. Pro mě to ale není zase tak důležité, hlavní je, že ty medaile mám a myslím, že jsou u mě právem."

Prozradíte, kdy nastane konec vaší kariéry?

"Tato sezóna je určitě poslední olympijskou a možná, že i úplně poslední. Definitivní rozhodnutí učiním až na jaře, protože přiznávám, že mě láká světový šampionát v Japonsku, takže je možné, že budu ještě rok pokračovat."

Troufnete si odhadnout vaše olympijské ambice?

"Já si myslím, že jsem připravená, abych bojovala o medaile. Světová špička hlavně v klasice je však nesmírně vyrovnaná, takže člověk může skončit první nebo taky až pátý. Troufnu si říct, že budu jedna z hlavních favoritek ve všech závodech, ale určitě ne ta největší. Budu to mít hodně těžké."