Kdo najde na Lipnici třetí kříž, najde poklad

Když se blížíte k Lipnici, už zdálky vás vítá majestátní hrad. Dnes je spíše částečně zrekonstruovanou zříceninou. Ale protože nemusíte dávat pozor na obrazy či drahý dobový nábytek, můžete tu hradní místnosti prolézat sami a kochat se pohledem z jeho cimbuří. Možná se tu dozvíte i o zazděné paní Kateřině. A když budete mít ještě sílu, můžete vyrazit asi dva kilometry k Památníku národního odposlechu.

Foto: autorka

Hrad Lipnice se může pochlubit opravdu jedinečnými vyhlídkami do okolního kraje. Nabízí monumentální středověkou architekturu, archeologickou expozici, zbrojnici, gotickou kapli, rozsáhlá sklepení, kde se točí filmy i bývalou hodovní síň pana Jindřicha z Lipé.

"Hrad není zaplněný obrázky, židličkami ani postýlkami. To tady nemáme. Naopak je to trochu drsnější, jak to konec konců k hradům patří,"

přivítal nás na nádvoří správce hradu Marek Hanzlík, který vyzdvihl klady volné prohlídky. Hrad totiž ve druhé polovině 19. století vyhořel a přišel tak o veškerý mobiliář. V erbovní síni tu najdete erby všech pánů tohoto hradu. A bylo jich požehnaně. Historie hradu se totiž počítá už od 14. století.

Foto: autorka

"Na začátku je Ctibor z Lipnice, to je mýtický zakladatel našeho hradu, který Lipnici nikdy neviděl. Staří historikové si někdy pletli v latinsky psaných listinách některé české názvy. A Lipnice je hodně podobná Lipníku nad Bečvou. A Ctibor byl právě z Lipníku nad Bečvou. Je to předek pánů z Cimburka, má pěkný erb, tak jsme si ho sem dali. Ale skutečným zakladatelem našeho hradu je Raimund z Lichtenburka, což byl královský komoří, velice bohatý šlechtic. Původně se jmenovali Světlíkové ze Světlíku, ale protože to nebylo dost nóbl, tak se z nich stali Lichtenburkové z Lichtenburka, což líp zní. Raimundovi z Lichtenburka patřilo území od Železných hor a města Čáslavi až k Německému Brodu, dneska Havlíčkovu Brodu, u kterého měl tento rod velké stříbrné doly."

Bohužel se však dostal řečeno dnešními slovy do úvěrové pasti. Zchudnul a hrad se dostal do majetku krále Jana Lucemburského. Pak tu byl už vzpomínaný Jindřich z Lipé a další slavný král Karel IV..

Foto: autorka

"Ten dal městečku, které vzniklo pod hradem, městská práva a od té doby nejenom ten hrad, ale také město mělo kolem sebe kamennou hradbu. Pro středověkého poutníka, který šel tímto krajem, to byla nevídaná podívaná, tehdy těch kamenných domů zase tolik nebylo, když na kopci viděli opevněné město a nad tím vším ještě opevněný hrad."

Od té doby se mohlo uvnitř hradeb vařit pivo. Pak se na Lipnici střídaly další známé šlechtické rody - pánové z Kunštátu či páni z Lanštejna.

"Ti byli velmi pokrokoví a k 'radosti' všech dětí už na konci 14. století založili školu. A u hradní kaple kolegiátní kapitulu. To byla docela významná církevní instituce, na hradech jich moc nebylo. V té době byla pouze na Pražském hradě, Vyšehradě, Karlštejně a na u nás Lipnici. Takže jsme byli v dobré společnosti."

Poměrně smutný osud postihl dalšího z obyvatel hradu, husitského hejtmana Jana Smila z Křemže. Byl na hradě Lipnici správcem a odmítl ji vydat jejímu právoplatnému majiteli Oldřichovi z Rožmberka, který byl nepřítel všeho husitského.

Foto: autorka

"Jan Smil z Křemže byl dobrý voják, jak to u husitů bývalo. Porazil několikrát Oldřicha z Rožmberka a on mu pak musel písemně postoupit práva na panství. Když viděl, že to nejde po zlém, tak pozval Jana Smila z Křemže do Krumlova. Ten byl dobrý voják, ale z chudších poměrů. Těšil se, že ochutná rožmberskou krmi, léčku neprohlédl a když se za ním zavřely brány krumlovského hradu, již nikdy více za jeho dnů se neotevřely a on bídně zhynul v hladomorně krumlovského hradu."

Na Lipnici se pak střídaly další a další rody. Doba po třicetileté válce už hradům nepřála a pak přišel velký požár. Roku 1869 vyhořel hrad i městečko a od té doby byl hrad zříceninou. Za to, že je tak zachovalý vděčíme Klubu čs. turistů, který Lipnici v roce 1924 koupil.

"O Lipnici se říká, že je jedním z nejmohutnějších hradů. Budovy, které stojí na poměrně malém prostoru, jsou skutečně veliké. Třeba obytný palác má 40 na 20 metrů, takže je to dům, který i na ty rozměry středověkých hradů je skutečně úctyhodný."

Foto: autorka

Taky velká věž, když ještě stávala v celé své velikosti, byla spolu s věží na Rabí a Kosti největší věží na českých hradech. Důležitým místem hradu byla i kaple. Původně stávala samostatně a pochází ze 14. století. Byli v ní vysvěceni první husitští knězi. Vypráví se také, že tu byla zazděná nevěrná paní Kateřina. Manželka Čeňka z Vartenberka se prý zamilovala do Jindřicha z Dubé, majitele nedalekého hradu Orlíka nad Humpolcem. Když se to Čeněk dozvěděl, dal Jindřicha zavraždit, vedle něj postavil Kateřinu a vlastní rukou zaživa zazdil. Říká se, že na počátku 18. století se při stavebních úpravách kaple našel zazděný výklenek a v něm dvě lidské kostry, jedna údajně se zbytky brnění.

"Ve vysoké společnosti, když se stalo, že byla manželka svému muži nevěrná, tak podle starého rodového práva skutečně mohla být zaživa zazděna. Jestli se tak někdy stalo, je otázkou. Ale v české historii se vypráví příběh, že se zamilovala Kateřina z Šelenberka do rytíře Šánovce a její manžel, pán tohoto hradu Mikuláš ml. Trčka z Lípy ji za to zazdil. A teď se hádají tři hrady a zámky, kde to bylo. Kdyby jste se na to zeptala v Opočně, tak vám řeknou, že tam. Kdyby jste se zeptala v Jičíně, tak vám řeknou, že to bylo na hradě Veliši a když že zeptáte na Lichnici nebo v Čáslavi, tak vám řeknou, že ve sklepích na Lichnici."

Foto: autorka

Kosti se na Lipnici opravdu našly. Ale ve skutečnosti se jednalo spíše o tzv. depot kostí. Když chtěl být někdo významný pohřben v kostele, daly se kosti do výklenku v kapli a tam je zazdili. Ale kdo ví, jak to bylo. Třeba se ukáže pravdivou jiná pověst. Na Lipnici je prý ukrytý poklad pánů z Landštejna. A to pod třetím křížem. První dva jsou vytesány v hradní bráně. Ten třetí zatím nikdo nenašel.

Pokud máte po prohlídce hradu ještě dost síly, můžete se vydat na zhruba dvoukilometrovou procházku a navštívit Národní památník odposlechu. Najdete tu staré zatopené lomy a nad nimi ve skále tři vytesané reliéfy, představila dílo sochaře Radomíra Dvořáka Jitka Mattyašovská.

"Sochaři pomáhali i studenti kamenické školy. Říká se tomu Národní památník odposlechu. Jeden reliéf je Bretschneiderovo ucho, který znázorňuje, že se odposlouchávalo, druhý reliéf jsou Ústa pravdy. Tam si můžete vložit ruku a kdo nelhal, tak tu ruku zase vytáhne. A pak jsou to Zlatý voči. Znázorňují, že jsme byli pozorovaní."

Lipnice a dokonce i její hrad je spojený se spisovatelem Jaroslavem Haškem, ale o tom si povíme příště.