Kladruby nad Labem

Minulý týden jsme si povídali o historii jezdeckého sportu v Pardubicích. Dnes zamíříme do Kladrub nad Labem, které jsou chovem koní proslulé.

Kladruby nad Labem

Název obce Kladruby pochází zřejmě ze slov "klády rubati", neboť původně byl v okolí lužní les. Dnes jsou Kladruby nad Labem známy především jako sídlo jednoho z nejstarších a největších hřebčínů na světě. Ten je poprvé zmiňován už v době rytíře Maxmiliána II. kolem roku 1552. Maxmilián tehdy působil tři roky jako místokrál ve Španělsku a odtud si do Kladrub přivezl koně, které používal ke slavnostním příležitostem. Jak dodal zástupce ředitele Jiří Spejchlík, tyto koně dokonce rituálním způsobem vypouštěl o Svatojánské noci, o které se tvrdí, že je kouzelná, do zdejší obory.

Foto: Národní hřebčín Kladruby nad Labem

"Tito koně byli původně drženi v oboře dokonce společně s velbloudy a roku 1579 Rudolf II., v době, kdy Praha byla centrem Evropy, povýšil hřebčín na hřebčín císařský a od té doby se koně zde chovaní používali pouze a jedině k tažení oficiálních státních karos. Až do roku 1918 byl hřebčín v majetku Habsburků. Byl to jejich privátní majetek. Císař byl velice žárlivý na tento chov a nesměl ho používat nikdo jiný, žádná jiná šlechta. Tito koně byli jakýmsi Rolls-Roycem té doby. To spřežení poté používal také Masaryk a po něm prezident Beneš. Pak už tito koně byli jakousi trpěnou menšinou. A teprve když se nám v roce 1994 podařilo vyhrát tendr v Dánském království, tak jsme vrátili ty koně jejich původnímu účelu."

Dánskou královnu Margrethe II. vezli kladrubští bělouši při oslavách 25. výročí jejího nástupu na trůn. Roku 1996 hřebčín oficiálně navštívili také princ Filip, vévoda z Edinburghu, a jordánský korunní princ Hassan bin Talal bin Abdullah. Následovaly návštěvy princů Henrika a Joachima, manžela a syna dánské královny. Kladrubský hřebčín byl nedávno zařazen mezi několik strategických státních podniků s charakterem "rodinného stříbra", které nemá být nikdy privatizováno. Navíc je hřebčín od roku 1995 včetně rasy koní státní kulturní památkou. Poprvé na této planetě je tak na domácí či hospodářské zvíře nahlíženo jako živoucí umělecké dílo. Pro získání koní požadovaných vlastností se využívají například rodokmeny předků. Právě jeden z nejcennějších exponátů na zdejším zámku jsou plemenné knihy staré až 200 let, ve kterých jsou desítky generací předků.

Foto: Národní hřebčín Kladruby nad Labem

"Až 18 generací předků, což je obzvlášť kuriózní v době, když většina z nás zná s bídou svoji vlastní babičku, takže tito koně mají 200 let psaných předků. Říká se, že starší plemenné knihy shořely, protože tento zámek je třetí na svém místě. Je taky ještě alternativa, že neshořely, že se v té době žádné nevedly. Protože ani lidi neměli jsména. To až Marie Terezie zavedla tuto evidenci, takže je možné, že ani ty plemenné knihy nebyly."

Foto: Národní hřebčín Kladruby nad Labem

Jak dodal Jiří Spejchlík, v současné době je v České republice asi 700 Kladrubských koní, z nichž asi 500 nejcennějších zvířat ve zdejším hřebčíně. A pak už následovalo to, na co jsem se nejvíc těšila - prohlídka stájí a zahánění běloušů z pastvin. Do stájí, s kapsy plnými jablek na krmení, jsem se vydala s Jaroslavem Loudou, který u koní začínal v roce 1935 coby čtrnáctiletý u hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou. A samozřejmě zavzpomínal na uplynulé roky.

"Já pamatuju, když v roce 1937 vyhrála klisna Norma Izabela Velkou Pardubickou s jedinou ženou, která kdy ve Velké zvítězila. Byla to Lata Brandísová. Po likvidaci šlechty jsem přešel pod výzkumnou stanici chovu koní pod Slatiňany. V Kolesích jsem dělal 26 let trenéra dostihových koní. Velkou Pardubickou jsem staroval v roce 1949 a dvakrát jsem byl reprezentant naší republiky v Cáchách v Německu."

Jak dodal, v Kladrubech je také odborné učiliště se dvěma obory - chovatel a jezdec koní. Ve třech ročních tu studuje asi 120 dětí, z toho 90 procent děvčat. Kromě stálých zaměstnanců se o koně starají i studenti, a jak uvedl Jaroslav Louda, koně, aby byli vybráni pro chov, musí dělat zkoušky.

"Po roce se hřebečkové a kobylky rozdělí a jsou do Selmic, tři kilometru odtud na odchovnu. Tam žijí na pastvinách. Když je jim tři a půl roku, tak přijdou sem do výcvikových stájí, kterými procházíme a vybereme si tolik nejkrásnějších kobylek podle exteriéru, kolik vyřadíme z vlastního stáda matek. To je průměrně tak 12 - 14 koní. Ale už jsou na tom hůř hřebci, my některý rok nepotřebujeme ani jednoho do chovu. Tito koně, které jsme si vybrali jako nejlepší podle exteriéru, musejí dělat zkoušky výkonnosti. Ty se skádají z drezúry pod sedlem, z drezúry v kočáře, z terénní jízdy v kočárech a z kočárového parkuru. Výsledná známka potom je super elita, elita, jednička a dvojka. Jestliže zařadíme hřebce, tak jedině super elita. Takže ostatní koně - asi 40 - jsou všichni prodejní."

Jeden Kladrubský kůň stojí asi 300 tisíc korun. Tato rasa je vynikající i pro kočárový sport. Kladrubáci se dnes umísťují na závodech ve světě do 10. místa ve spřežení singlů, párů i čtyřek. Hřebčín chová ve velmi omezeném rozsahu také elitní sportovní teplokrevníky pro jezdecký sport.