Na kladrubské bělouše se nezapomíná

Je národní kulturní památkou a usiluje o zapsání na seznam kulturních památek UNESCO, zároveň jsou ale jeho objekty vesměs v neveselém stavu. Řeč je o Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem.

Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem byl založen v roce 1579 a je nejstarší svého druhu na světě. Je chovnou stanicí běloušů českého plemene starokladrubských koní. V roce 1995 byl tento kůň vyhlášen za kulturní památku a v roce 2002 bylo kmenové stádo běloušů vyhlášeno za národní kulturní památku. Plemeno je určeno především pro zápřah do kočáru a k ceremoniální a reprezentativní službě, ale používá se i pro rekreační ježdění. Kladrubskými koňmi se pyšní například švédský či dánský královský dvůr. Jde o unikátní plemeno, které je dnes chováno v tomto rozsahu jen v České republice. Dnes je celkem ve světě chováno přibližně 1200 koní tohoto plemene.

Jan Höck, foto: Alžběta Švarcová, www.rozhlas.cz

Kladrubský hřebčín nebyl vždy ve své historii hýčkán, a tak není divu, že by tu a tam přece jen potřeboval vyspravit. Jak ale Českém rozhlasu řekl ředitel hřebčína Jan Höck, není to tak, že by se jeho objekty ze dne na den rozpadly, jak se před časem tvrdilo v některých sdělovacích prostředcích:

"Pravda je to, že určité poměrně rozsáhlé a investičně náročné opravy ten hřebčín nutně potřebuje. Nejbolavější místo pro nás v současné době je třeba de facto neexistující kanalizace, na což už se poukazuje poměrně dost dlouho. Tím, že projekt evropských peněz se trošičku posouvá, protahuje se, tak jsme volili tu alternativu, že jsme požádali přímo ministerstvo zemědělství a vyčlenění speciálních investičních prostředků právě na řešení těchto havarijních situací, a tyto prostředky jsme dostali."

Foto: www.czechtourism.cz

Bývalý ministr zemědělství Jakub Šebesta však odhadl, že by kladrubských hřebčín potřeboval na nutnou rekonstrukci více než miliardu korun.

"Pan ministr to bral celkově, celý ten areál, který zahrnuje samozřejmě nejenom budovy, ale i rozsáhlé prostředí parků, lesů a toho okolí, které tvoří součást té celonárodní kulturní památky, v níž ty koně se pohybují, kde žijí. Je potřeba opravit stávající budovy, a to jak budovy hřebčína, tak i budovy k tomu navazující. To znamená, hřebčín má třeba ve svém vlastnictví nádherný, krásný kostel, který potřebuje opravit. Má tam hřbitov a hřbitovní kapli, bohužel už na ní zub času zahlodal maximálně, a ta potřebuje opravit velice nutně, protože tam skutečně ta demolice tomu hrozí. Je potřeba opravit i některé stáje, která teda velmi trpí, některé více, některé méně rychle, ale opravit více méně všechny,"říká Jan Höck.

Foto: Helena Görnerová, [email protected]

V souvislosti s možností získat pro hřebčín prostředky z fondů Evropské unie byl jeho status změněn ze státního podniku na příspěvkovou organizaci. Peníze - mělo jít zhruba o 300 milionů - ale stále nejsou k dispozici. Ředitel hřebčína Kladruby Jan Höck vysvětlil, proč:

"V prvním kole hřebčín neuspěl z důvodu toho, že ta žádost, která byla připravovaná, dá se říct trochu narychlo, neodpovídala všem těm kritériím, a tudíž byla vyloučena. Ale když ministerstvo kultury připravovalo podmínky pro čerpání finančních prostředků z evropských fondů, tak si neuvědomilo, že na rozdíl od ostatních kulturních památek, které jsou spravovány státními příspěvkovými organizacemi, jedna jediná je spravovaná státním podnikem. A tudíž tam pro ten bruselský aparát taxativně nebylo vyjmenováno, že příjemcem může být pouze státní příspěvková organizace. A to byl jeden z důvodů, proč teda muselo dojít k této organizačně ekonomické změně. Druhý důvod, a neméně důležitý, je pro nás možná v tom běžném životě ještě důležitější, je ten, že když Česká republika vstupovala do Evropské unie, tak v rámci přístupových dohod byly stanovené určité finanční limity, které může stát do svých státních podniků dávat. Je to víceméně z pochopitelných důvodů, protože většina státních podniků vytváří určité produkty, vytváří zisk a pohybuje se, ať na tuzemském nebo zahraničních trzích, a tudíž by byly zvýhodňovány. Řekněme si naše nejdůležitější státní podniky: Budvar Budějovický, Lesy České republiky a podobně. Na rozdíl od nich hřebčín Kladruby se chová úplně, bohužel, jinak. Ten žádný zisk nevytváří. A my, jestliže potřebujeme ke svému životu 100 procent nějakých finančních prostředků, tak si dokážeme z vlastních zdrojů vygenerovat zhruba 10 procent. To znamená, 90 procent musíme dostat od státu."

A nejde o prostředky malé. Roční provoz Národního hřebčína Kladruby přijde na zhruba 80 milionů korun. Jeho ředitel je proto směně statusu rád, protože to umožňuje získat peníze v případě nějaké havárie či jiné mimořádné potřeby. A to je dobře, protože přece jde o jedinou živoucí kulturní památku na světě - starokladrubské bělouše.

"To je pravda. A právě proto je potřeba to připomínat neustále našim lidem. My se o to snažíme i tím, že se snažíme ty koně předvádět široké veřejnosti, ať už jsou to soutěže, nebo i různá taková show. V poslední době velice úzce spolupracujeme třeba s Hradní stráží, kdy jsme ukázali ty koně i s kočárem pana prezidenta Masaryka, takové připomenutí, že je to již 70 let od doby, kdy koně opustili službu na Hradě. Takže ty koně rádi představujeme lidem, aby si uvědomili, jaké bohatství tady máme," konstatoval s hrdostí v hlase ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jan Höck.