Koněpruské jeskyně

V naší cestovatelské rubrice se dnes vydáme do podzemí. Společně se Zdeňkou Kuchyňovou navštívíme Koněpruské jeskyně, kde, jak se dozvíte, byla ve středověku dokonce penězokazecká dílna.

Koněpruské jeskyně

V České republice je známo asi 2000 jeskyní, ale jen 12 je přístupných veřejnosti. A mezi ty patří Koněpruské jeskyně. Jsou součástí Českého krasu a leží v oblasti, která je proslulá množstvím nálezů zkamenělin. V jeskyních je přibližně 500 schodů a průměrné teploty se pohybují kolem deseti stupňů Celsia. Slouží také jako významné zimoviště netopýrů. Jak uvedl náš průvodce Alexandr Komaško, v jeskyni byla dokonce penězokazecká dílna, ke které se vztahuje i jedna pověst.

Koněpruské jeskyně, foto: Petr Zajíček, ČRo

"Pasáček pásl ovce, jedna se mu ztratila, on ji hledal a uviděl, jak z nějaké díry vystupuje kouř. Nebál se, vlezl dolů a tam prý uviděl vousatého loupežníka, jak sedí u hromady peněz a peníze přepočítává. Pasáček dostal hrst mincí a na oplátku slíbil, že nikomu nic neřekne. Jenže když vylezl ven, všechno vyzvonil. Lidé také chtěli peníze, tak popadli domácí náčiní a hnali na kopec. Jenže díru už nenašli. Dlouho se soudilo, že tato pověst je jen výplodem lidové fantazie. Jenže po objevu svrchního patra se ukázalo, že všechno je zřejmě trošičku jinak. Ve svrchním patru totiž byly nalezeny zbytky po penězokazecké dílně, která tam byla provozována někdy mezi lety 1469 až 1472. Takhle přesně je to možné datovat podle typu mincí, které penězokazci dělali. Byla to mince jednorázová. To znamená, že byla ražena jen z jedné strany. Na ní byl stojící dvouocasý lev a po obvodu mince drobná ozdoba zvaná perlovec. A tento typ mincí zavedl Jiří z Poděbrad."

Penězokazci zřejmě nebyli přistiženi, takže se neví, kdo ražbou zbohatl. Originální mince byly stříbrné, ale v jeskyni vznikaly z měďěného plechu. Ten se pak máčel v amalgámu stříbra, žíhal nad ohněm, dokud mince nedostala stříbrný povlak a teprve potom na ni penězokazci razili znak. V Koněpruských jeskyních se zřejmě dlouho nezdrželi. Podle zbytků se soudí, že vyrobili asi 5 až 10 tisíc mincí. V té době to stačilo pro jednoho člověka na obživu na 2 až 4 roky. Pak jeskyně upadly na pět set let v zapomnění a byly objeveny pracovníkem lomu až v roce 1950.

Koněpruské jeskyně, foto: Petr Zajíček, ČRo

"Po odstřelu v lomu, někdy asi 14. září roku 1950, se objevil drobný otvor. O měsíc později pánové Mareš, Jiránek, Štěpán a Chvojka rozebrali okénko a zjistili, že to není jenom drobná dutinka, které čas od času nacházeli, ale že se jedná o větší jeskyni. Sjeli se sem další badatelé a začal závod o to, kdo toho víc najde. Nakonec bylo rozhodnuto, že výzkum povede archeologický ústav."

V jeskyni se totiž našly, kromě pozůstatků penězokazecké dílny, také pozůstatky člověka a kosti zvířat. Jednak těch, která zde žila, jako třeba medvěd či lev jeskynní, ale i těch, která do jeskyně spadla řadou komínů, například nosorožec, kůň či zubr.

"Byla tam spousta kostí a našly se tam kosti opic z doby, kdy tady volně žily opice. Je to asi z doby před 650 tisíci lety. Byli to makakové. V současné době žijí v Evropě ještě v Gibraltaru."

Koněpruské jeskyně, foto: Michal Pilař, Creative Commons 3.0

V té době bylo zřejmě tropické či subtropické podnebí. O vzniku jeskyní je řada teorií. V oblasti Českého krasu bylo v době křídy, asi před 60 miliony let, moře. A během staletí docházelo k postupnému zvedání českého masívu a patrně i vzniku podzemních prostor. Koněpruské jeskyně jsou zatím největším známým jeskynním systémem v Čechách. Jejich délka je dva kilometry a výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším patrem přes 70 metrů. Také výzdoba jeskyně je nádherná. Jsou tu tzv. koněpruské růžice, které v sobě mají zrna opálu, ale nikoliv v jeho drahokamové formě. A samozřejmě krásné krápníky. Spousta lidí už určitě položila Alexandru Komaškovi otázku, jak dlouho vlastně vznikají.

"To zajímá spoustu lidí. Vidíte ten dlouhý, bílý, prohnutý krápník? Tak to je kabel elektroinstalace z roku 1972, který obrostl krápníkovou hmotou. Čili tady vznikla podél kabelu kůra tlustá až jeden centimetr za přibližně 32 let a máme tady místa, kde výzdoba je stará třeba jeden a půl milionu let a nezměnila se. Záleží na těch podmínkách v daném místě. Neexistuje žádná přesná cifra a všude, kde říkají nějaké cifry, tak si vymýšlejí."

Návrší Zlatý kůň, foto: Pastorius, Creative Commons 3.0

Koněpruské jeskyně se nachází uvnitř vrchu Zlatý kůň, který byl vyhlášen za národní přírodní památku. Nedaleko jsou však činné lomy, kde se střílí a kopec se tak občas otřásá. Zřícení jeskyně však nehrozí a vše je monitorováno.

"Lom na vlastní náklady v jeskyni instaloval řadu monitorovacích stanovišť, která vyhodnocují jednak intenzitu otřesů, ať už jsou vyvolané jakýmkoliv důvodem. Například blesk zatřese kopcem, chytli jsme zemětřesení, které bylo někde v jižním Rakousku. A kdyby si oni odstřelili určité množství trhaviny mimo daný čas, tak by to monitorovací zařízení zaznamenalo."

V nedalekém, již nepoužívaném Houbově lomu mohou návštěvníci sbírat ze suti zkameněliny. Ve stěně lomu je dokonce vidět otvor, kterým byly jeskyně objeveny.