Kubek: Kdyby lékaři zdravotní systém nedotovali, tak zkrachuje
Už řadu let slyší občané, že české zdravotnictví je v krizi. Vlády jsou kritizovány a zní hlasy po reformě, která problém vyřeší už jednou provždy. Recept na trvalé vyřešení problému zdravotnictví ale nenašli nikde na světě. Volání po reformě se ozývalo i minulý víkend na sjezdu České lékařské komory. V Česku se zatím experimentuje na krajské úrovni s převodem nemocnic na akciové, obchodní společnosti. Jak tento experiment dopadne, je ve hvězdách. Některé delegáty ale možná poněkud vyvedlo z míry vystoupení prezidenta Slovenské lékařské komory Milana Draguly, který ve svém projevu podloženém řadou čísel a grafů názorně ukázal, kam vede nedomyšlená reforma. Tato reforma je přitom u nás často uváděna jako příklad hodný následování. Co na to říká předseda Lékařského odborového klubu Milan Kubek?
Proč ale v Česku nebyl už daleko dřív schválen zákon o neziskových organizacích? Proč se to teprve nyní nějak honí?
"To je obrovská chyba sociální demokracie, která vládne nebo je ve vládách dominantní už od roku 1998. Takže jsme bohužel museli my, a je to tak trochu s křížkem po funuse, iniciovat vznik zákona o ústavních lůžkových neziskových zdravotnických zařízeních, jako speciální právnické osobě. Návrh zákona, který je v současnosti v Poslanecké sněmovně, je silně inspirován právě zákony německými nebo rakouskými."
Na Slovensku v rámci zdravotnické reformy velice vzrostla finanční spoluúčast pacientů. Přesto, jak ukázal prezident Slovenské lékařské komory, je slovenský zdravotní systém v daleko větším deficitu, než u nás. Je tedy spoluúčast pacientů opravdu takovým zázračným řešením, které by mohlo zdravotní systém u nás dostat do lepších čísel?
"Je nezpochybnitelný fakt, že spoluúčast pacientů v České republice je jedna z nejnižších v rámci Evropy. Pohybuje se kolem osmi procent. A ještě je zcela chybně směrována pouze do plateb za léky. Někteří občané, chronicky nemocní, tak platí za své léky dost vysoké částky, zatímco veškerá ostatní péče je takzvaně zdarma. A proto je zneužívána. Na druhé straně spoluúčast není samospasitelná. Jak zmínil třeba prezident České lékařské komory David Rath, občané si zvyknou na všechno. Po přechodném snížení spotřeby zdravotní péče se pak spotřeba zdravotní péče znovu vyrovnává. Nemůžeme nikdy pohlížet na spoluúčast jako na další zdroj peněz, protože spoluúčast nemůže být likvidační. To by se řada pacientů ocitla mimo dostupnou zdravotní péči. Základ slovenských problémů tkví v tom, že Slovensku skutečně vydává extrémně nízké částky na zdravotnictví. Já jsem byl až šokován, že se to pohybuje kolem pěti procent hrubého domácího produktu. Jinak pro srovnání, v České republice je to 7,1 procenta. Jenže jak na Slovensku, tak u nás jsou to naprosto nesrovnatelné částky s částkami, které se vydávají v západní Evropě. Nemůžeme donekonečna poskytovat péči ve srovnatelné kvalitě a v takové šíři, jako třeba v Německu, kde vydávají na zdravotnictví pětkrát tolik. Léky kupujeme za ceny silně podobné světovým, přístroje rovněž. Jediné, co je nesvětové a čím je vlastně ten systém udržován v chodu, je nízká cena naší práce. My jsme nedobrovolnými sponzory našich pacientů. Kdyby naše mzdy měly stejnou úroveň, jako mají ceny léků, tak by ten systém pochopitelně dávno zkrachoval. Systém funguje pouze díky tomu, že zdravotníci ho dotují."