Kunderovská konference v Brně - akce s mezinárodní úrovní

Milan Kundera, jeden z nejznámějších spisovatelů českého původu na světě, oslavil před dvěma měsíci 80. narozeniny. V závěru minulého týdne se v jeho rodišti Brně sešli odborníci z 11 zemí světa, aby na odborném kolokviu srovnali své názory a zkušenosti s jeho dílem. Akce se zúčastnil i kolega Vilém Faltýnek.

Jaká byla na setkání atmosféra?

Konference s názvem Co zmůže literatura probíhala v moderních prostorách Moravské zemské knihovny, její atmosféra byla přátelská, otevřená, řekl bych, že všechny spojoval vztah k dílu Milana Kundery. Pokud jde o diváky, pořadatelé uvádějí počet 50-70 diváků každý den. Dny byly čtyři a - od středy do soboty - a celkem zaznělo 31 z původně plánovaných 35 příspěvků. Kromě odborných vystoupení tu docházelo i k osobním setkáním kolegů z celého světa.

Jaký může mít takové setkání smysl?

Samozřejmě můžeme konferenci chápat jako poctu rodiště autorovi, který slaví osmdesátiny a který Česko proslavil v zahraničí. Podstatnější ale byla konfrontace českých a zahraničních názorů na jeho dílo. Tento cíl se podle Petra Kylouška z Masarykovy univerzity v Brně podařilo naplnit:

Petr Kyloušek, foto: autor
Kyloušek: "České příspěvky byly často metodologicky analytické, ty francouzské spíš syntetické a dotákaly se kontaktu mezi dílem, filosofií, sociologií a podobně a ty, které vycházely z anglosaské tradice, byly často polemické."

Do Brna přijel s příspěvkem také český bohemista Aleš Haman, který ocenil zejména vysokou úroveň konference:

Haman: "Ta konference má velmi dobrou úroveň, je dobře organizovaná a je to po dlouhé době počin, který má evropský charakter."

Jak se liší český a zahraniční pohled na dílo Milana Kundery?

Sylvie Richterová a Guy Scarpetta, foto: autor
Zatímco pro českou veřejnost Kunderovo dílo svým způsobem končí odchodem autora do Francie v roce 1974 a jeho rozhodnutím psát už pouze francouzsky, pro zahraniční publikum teprve tehdy začalo skutečně existovat. Podle Aleše Hamana jsou ale obě části komplementární.

Haman: "Naše zkušenost je v lecčems komplementární zkušenosti francouzské a francouzská zkušenost bez té české by myslím Kunderu ochuzovala."

Česká spisovatelka Sylvie Richterová, která žije a působí v Itálii, řekla, že mezi českým a zahraničním pohledem by neměl být rozdíl.

Richterová: "Já si myslím, že opravdoví znalci, odborníci jsou zaměnitelní, že tam není taková podmíněnost prostředím. Ani nemůže být. Kdybych to vzala jako celkovou recepci, tak bych řekla, že v českém prostředí je velmi neurotická, což jinde ve světě není."

Jedním z význačných hostů byl francouzský spisovatel, kritik a Kunderův přítel Guy Scarpetta, který odsoudil loňské obvinění Kundery z udavačství. Označil je za hanebnou nepodloženou kampaň. Příčinu útoku vidí v tom, že se Kundera hlásí k Pražskému jaru jako k nejšťastnějším okamžikům svého života.

Scarpetta: "Není náhoda, že nedávno byla proti Milanu Kunderovi vedena pomlouvačná kampaň. Ukazuje se, že lidé, kteří převzali do rukou úřady a archivy StB, převzali i metody tajné policie. Jak ukazuje řada náznaků, pokoušejí se ho zdiskreditovat jako jednoho z posledních žijících reprezentantů Pražského jara. Kundera se Pražského jara nikdy nezřekl."

Zajímavé bylo vystoupení Martina Petráše, který působí na Univerzitě Charlese de Gaula v Lille, který poukázal na to, že obdobná bariéra, jaká vznikla mezi Kunderou a jeho českým publikem, existuje v jiné rovině i mezi Kunderou a Francouzi.