Kupčení s láskou

Svátku svatého Valentýna je věnována následující poznámka Zdeňka Vališe

Bývaly doby, kdy chlapec věnoval své dívce o pouti perníkové srdce nebo kornout cukroví a ona mu za to při posvícenecké taneční zábavě dávala ozdobně vykrajované pečivo z máslového těsta. A když mu o Velikonocích darovala vyšívaný kapesník nebo hedvábný šátek, tak to už byla přímo výzva, že se o ní může ucházet. Chlapec ovšem v té chvíli věděl, že jde do tuhého. Přijatý dárek totiž znamenal z jeho strany závazek.

Tato tradice nicméně vzala dávno za své, ačkoli s perníkovými srdíčky se ještě leckde můžeme setkat. I jako s dárkem z lásky. Samozřejmě nezávazně. Komunismus zamilovaným nic nového nepřinesl. Snad jenom možnost budovat novou krásnou společnost na nějaké té stavbě mládeže a zpívat častušky. Takže se musel mezi české svátky vkrást další "cizinec", aby lidé vůbec věděli, že mají dát někomu najevo svou náklonnost. Po pravdě řečeno Svatý Valentin by se asi zděsil toho, jaké třeštění dokáže jeho jméno vyvolat. Stejně jako mnoho dalších produktů americké kultury, které řádně přetransformovány dorazily zpět na starý kontinent, odkud původně vzešly. Podle historiků má den svatého Valentina, jako mnoho jiných křesťanských svátků, pohanský původ.

Ve starém Římě slavili v polovině února rohatého bůžka pastýřů Fauna a mladí lidé se v onen den spojovali do párů na základě losu. Jakápak zamilovanost, o páru zkrátka rozhodla náhoda. A také rychlost, s jakou byl pár vytvořen, jako by vtiskla cosi do znaku budoucího svátku. Člověk má někdy dojem, že 14. únor je spíše svátkem obchodníků než milenců. Stačí osvědčený trik. Na zboží běžně prodávané nebo dokonce na ležáky se přidá srdíčko, pokud možno s nápisem LOVE a peníze hlavně v obchodech s květinami, cukrovinkami či klenoty se jen sypou.

Pražskému obchodnímu domu Kotva se prý v tomto sortimentu vloni zvedly na Valentina tržby asi o dvacet procent. Některé odborníky tento fakt na jedné straně dosti překvapuje. Tvrdí, že tento svátek je české tradici naprosto cizí. Na straně druhé připouštějí, že mladí lidé se mohou nechat Valentýnem strhnout. Jsou prý daleko důvěřivější a naivnější, a tak ovlivněni různými reklamními akcemi nakupují jako diví.

Lidé jen o pár let dříve narození prý nijak masově tento svátek nepřijali. Zřejmě je to i tím, že si ještě moc dobře pamatují oslavy na povel popřípadě různé takzvaně významné dny typu Den československého dělostřelectva. Cítí, že Valentin k nám nevtrhl zezdola, od lidí, ale že je umělý, dovezený odjinud, asi jako Santa Claus. Skutečně zamilovaní přece slaví denně, a k tomu, aby si dali dárek, žádného Valentýna nepotřebují.