Ladislav Kořán: z bývalého mukla ředitelem hotelu na ostrově Saipan
Před týdnem jsme Vám v našem vysílání představili Čechoameričana Ladislava Kořána. Bývalý vítěz armádního mistrovství světa v přespolním běhu, přítel Emila Zátopka a úspěšný podnikatel, který jako první v poválečném Československu vyráběl elektrofonické hudební nástroje, byl v roce 1950 za velezradu a špionáž odsouzen na 18 let do uranových dolů. A celých osmnáct let na uranu také zůstal.
Posledně jsme spolu hovořili o letech, která jste prožil v jáchymovském lágru, a o prvních letech v emigraci ve Spojených státech. Vzpomínal jste na společné plavby s Jacquesem Cousteau. Co Vás pak přivedlo k tomu, že jste začal vyrábět šperky?
"To byl takový zajímavý moment v mém životě. Člověk si v Americe musí uvědomit, že buď něco umí, a pak to někam dotáhne, anebo neumí, a pak se musí nechat zaměstnat. A to se mně nechtělo. Celou dobu, co jsem dělal pro Karla Zabloudila /pozn. red. - bývalý čs. atlet, spolu s ním a se Zátopkem, Roudným a Vomáčkou vyhrál Kořán v r. 1947 mistrovství světa armád v přespolním běhu na deset kilometrů/, jsem to dělal opravdu s láskou a přátelstvím a nevadilo mi to. Ale nechat se zaměstnat a jít na píchačky se mi nechtělo. A když po třech a půl letech Karel Zabloudil prodal svoji firmu na východ Spojených států, nechtěl jsem tam jít. Já jsem chtěl zůstat v Kalifornii. A tak jsme ještě s jedním přítelem začali dělat šperky. On je dělal a já jsem je prodával. A když on pak přecházel do ještě větší specializace, začal jsem je dělat já. Ze stříbrných šperků jsem přešel na zlaté, měl jsem tisíc dvě stě svých designů, bylo to všechno ručně vyrobené a byl jsem s tím docela úspěšný. A s jedním úspěšným náramkem jsem se dostal do Rena ve státě Nevada, to je něco jako menší Las Vegas, a tam ho viděl Adrien Johnston. To byl výrobce zlatých řetězů na Havaji, a to je další epizoda."
Vy jste tam také vedl hotel?
"Právě proto, že jsem se potkal s Adrienem Johnstonem. Já jsem začal reprezentovat ty jeho řetězy a stále míň jsem se zajímal o zlato. To se mezitím vyšplhalo do neuvěřitelné výšky 850 dolarů za trojskou unci, pak šlo zase dolů a zase nahoru, a já jsem se bál, abych se nespálil. Tak jsem se to snažil nějak omezit a v té době se Johnston odstěhoval na ostrov Saipan, kde měl hotel. A pozval mne, abych v tom hotelu dělal generálního ředitele. A tím vlastně začala další etapa mého života na ostrově Saipan. Na ostrově Guam jsem poznal svou manželku a posledních dvacet let svého života trávím mezi ostrovem Saipan, Kalifornií a Českou republikou."
A dodnes pracujete, do svých osmdesáti let!
"Už přes osmdesát."
Vy ovšem také sportujete a dosáhl jste neuvěřitelných sportovních úspěchů.
"Sportuji hlavně pro sebe. Můj trénink denně obnáší jeden a půl hodiny. Chodím a prokládám to během, sedm kilometrů v Kalifornii a deset kilometrů na ostrově Saipan. A v Kalifornii k tomu mám ještě takové aparáty, kde se můžu zavěsit za nohy hlavou dolů, abych odstranil těch osmnáct let v šachtě. Tím jsem si narovnal páteř tak, že dnes už nemám žádné problémy se zády, i když je mi přes osmdesát. Tak si udržuji formu pro sebe a sem tam vyrazím na nějakou seniorskou olympiádu. Letos v únoru v Palm Deserts v Kalifornii jsem vyhrál 1500 metrů chůze, tři kilometry chůze a byl jsem druhý v běhu na dvě stě a na čtyři sta metrů."
Za kolik jste uběhl dvoustovku?
Ladislav Kořán se už zmínil, že na ostrově Guam poznal svou - musím přiznat, že o několik desetiletí mladší manželku Vanessu. Její tehdejší příjmení Kuchar však prozrazuje, že i její předci přišli do Ameriky od nás:
"Dědeček a babička ze strany mé matky byli z Rokycanska a tatínkova rodina se jmenovala Kuchar, v Americe to vyslovujeme Kuhár, a pocházela ze Slovenska. Takže mám opravdu česko - slovenský původ. Blíž mám ale k Česku, můj manžel Láďa mi tu pomohl najít příbuzné a začali jsme se stýkat. Psali jsme si a díky těmto dopisům jsme objevili rodinu Zajícových. To je rodina mé maminky. Mám tu dva bratrance s rodinami. Navštěvujeme je, když přijedeme do České republiky. Jsou to skvělí lidé a mám radost, že se mi je po tolika letech podařilo najít."
Vanessa Kořánová jezdí se svým manželem do Česka od roku 1987. Prahu navštěvují nejméně jednou za rok, někdy i častěji. Za tu dobu se naučila i trochu česky:
