Látku od "šíleného hedvábníka" Ziky Aschera nosila i princezna Diana

Ve světě způsobil módní revoluci, ale v Česku ho skoro nikdo nezná. Jeho klienty byly nejslavnější módní domy, například Dior, Balenciaga, Yves Saint Laurent nebo Fabiani. Řeč je o českému emigrantovi a obchodníkovi s hedvábím Ziku (Zikmundovi) Ascherovi. Příběh Ziky a jeho ženy Lídy teď vypráví Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Jmenuje se hodně netradičně - Šílený hedvábník.

Výstava Šílený hedvábník, foto: Klára Stejskalová

Zika Ascher jako lyžař v dobovém magazínu|Foto: archiv rodiny Ascherových

"Všichni Ascherové sportovali. Zika se stal vrcholovým sportovcem. Proto ten název šílený hedvábník. Tak ho totiž označovali sportovní novináři ve 30. letech. Já jsem v archivech policejního ředitelství objevila, že jezdil rychle nejenom na lyžích, ale také autem. Často havaroval, byl to opravdu adrenalin."

Jak dodala kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, Zika Ascher potkal v roce 1937 Lídu Tydlitátovou, dceru ze zámožné katolické rodiny. Bylo krátce před okupací, a on byl z rodiny židovské. Brali se po Mnichovu, pár dní před patnáctým březnem odjeli za hranice a dostali se do Londýna.

"Zika se přihlásil do československé armády a Lída se Zikovou sestrou Jiřinou, které se taky podařilo dostat do Anglie, zůstaly v Londýně samy. Rodiná legenda Ascherových vypráví o tom, že Zika jednoho dne řekl Lídě: udělej nějaké návrhy, a odnes je Edwardu Molyneux. Dnes nám toto jméno nic neřekne, ale to byl jeden z největších návrhářů této doby. Lída nikdy nic nenavrhovala, ale pod tlakem Ziky cosi namalovala, a odnesla to Edwardu Molyneux. Ten s tím nejdřív nesouhlasil, pak řekl, ať přinese něco jiného, a od Lídy koupil návrhy na látky."

Tím Ascherovi začali svoji kariéru.

Slavné šátky odstartovaly hvězdnou kariéru

Foto: Klára Stejskalová

V Londýně vybudovali úspěšnou firmu specializovanou na látky, která spolupracovala s proslulými módními domy a světovými umělci.

"Po válce odjel do Paříže, kde oslovil Matisse, Deraina, Picassa, Jeana Cocteau, a spoustu dalších umělců, a vytvořili kolekci asi 35 šátků, které potom byly vystaveny v Londýně v roce 1947. Byly vystavené jako obrazy, zarámované tak, jak je máme tady. Bylo to luxusní zboží, a kritika byla úplně nadšená. Říkali: tady je předmět, který si dáte doma zarámovaný, a máte svého Moorea nebo Matisse. Zrovna tak ho můžete nosit na hlavě, a máte krásný módní doplněk. A toto odstartovalo velkou kariéru Ascherových. Kolekce měla obrovský úspěch, okamžitě si ji vyžádali obchodníci a galerie. Výstava objela svět. V roce 1947 byla také v pražském Mánesu, a Asherovi už startovali z jiné pozice," uvedla kurátorka Hlaváčková.

Lída Ascher (vlevo) na módní přehlídce, foto: archiv rodiny Ascherových

Na výstavu se přijel podívat i jediný syn Ascherových, Peter Ascher, který mezi látkami vyrůstal.

"Já jsem začal, když mi bylo asi 12 let. Zika mě vzal do továrny, a já jsem viděl, jak tiskli ručně, tak jsem se to rychle naučil."

Látka zvaná Kanimúra

Když přišel Zika s velkými květinovými motivy, předpovídali mu neúspěch. Když ale z jeho látek udělal Christian Dior v roce 1953 celou kolekci, už nikdo nepochyboval. Pro oděvní průmysl objevil i skotské tweedy. Byly však těžké, barevně nezajímavé, a on proto vlnu smísil s nylonem.

"Ten dal látkám lehkost, ale neztratily vizuální charakter vlny. Udělal to poprvé v roce 1957. Byly prezentovány na pařížských podzimních výstavách, a byla z toho okamžitě bomba. Navíc měl Zika Ascher zajímavý smysl pro humor. On ty látky nazýval zvláštními jmény. Buď to byly názvy skotských měst, nebo měl rád názvy jako Kanimúra, Ajamúra, Magnamúra, takže to mělo další zábavnou dimenzi."

Z Ascherových látek měla blůzu i princezna Diana, foto: Martina Schneibergová

Jak dodala kurátorka výstavy Konstantina Hlaváčková, mnozí návrháři, kteří oblékali královskou rodinu, čerpali z Ascherových látek. Jako důkaz je tu fotografie princezny Diany a její blůza, kterou si objednala v roce 1983.

Peter Ascher se prosadil s látkami v USA

Výstava se začala připravovat už v roce 2011 a podílel se na ní i Ascherův syn Peter a jeho manželka Robin, kteří v roce 1978 odešli do USA, kde také podnikají v textilu. Peter dodnes mluví češtinou, jakou se naučil od svých rodičů.

"Když jsem se narodil, byli rodiče starší, bylo jim 40 a 37 let a mluvili předválečnou češtinou. Anglicky jsem se naučil, když jsem šel do školy. Moje teta Jiřina, která zemřela v roce 2009, se mnou mluvila do telefonu česky, a to mě pomohlo si jazyk udržet. Nejdéle jsem byl v České republice deset dní."

Peter Ascher, foto: ČTK / Roman Vondrouš

Kdy jste poprvé přijel do České republiky?

"V roce 1957. Když mi bylo kolem patnácti, tak jsem začal jezdit sám. Nikdy jsem neměl strach, protože jsem rozuměl česky."

Kdy se podíval domů tatínek?

"V roce 1966 na lyže, a v roce 1967 jsme jeli na venkov. To bylo krásné, byli jsme tam asi deset dní. Trošku jsem viděl, jaký měli život před válkou. Když bylo tatínkovi 80, tak jsme přijeli asi tři měsíce po revoluci. On byl v roce 1936 na olympiádě, a závodil s ním pan Hromádka a pan Čtvrtečka. Dohodli se na obědě, a jeden přijel 60 kilometrů na kole, druhý přišel pěšky 40 kilometrů. Na obědě pak seděli ti tři staří páni, a to bylo fantastické. Před tím se naposledy viděli v roce 1937."

Maminka plavala, tatínek lyžoval. Co vy a sport?

"Když mě byli dva roky, tak mě postavili na lyže. Pořád jezdím rychle. Mám tři syny, a taky jsou bezvadní lyžaři. Všichni se zajímají o rodinnou historii a jsou teď v Praze."

Pozoruhodný příběh i práci rodiny Ascherů můžete poznat až do poloviny září.